Trenér Kregl: Jágr? Obrovská encyklopedie znalostí

Jako hráč se hvězdou nestal, ale vedle těch budoucích vyrůstal a hodně mu to myslelo. Kregl je navíc hodně pracovitý, i proto se v hokeji nakonec prosadil. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu se specializací na lední hokej a s áčkovou trenérskou licencí. Dokončuje i postgraduální studium se zaměřením na efektivitu výuky mládeže ve věku od 10 do 12 let. Působí jako lektor trenérské licence C,B a A pro ČSLH, trénuje dorostence Kladna a v létě si přibírá jinou specializaci, věnuje se právě hvězdám. S některými kamarádí od dětství, ale letos měl možnost pracovat i Jaromírem Jágrem. O tom všem byla při našem povídání řeč.

Koho všeho v létě pomáháte připravovat na sezonu v NHL a jak jste se k tomu dostal?
Většina z nich jsou roky mými kamarády, ať už jde o Kubu Voráčka, Jirku Tlustého nebo Radka Smoleňáka. Jsou to kromě Jardy Jágra moji vrstevníci, spoustu jsem toho s nimi zažil a máme skvělý vztah.

Koho jste mohl ovlivňovat opravdu zásadně?
To byla příprava u Jirky Tlustého v době, kdy se připravoval na kemp Colorada. Tam nějaký můj rukopis byl a pokud mám správné informace, Jirka byl tehdy v kempu druhý nejlepší v kondičních testech. Bohužel ho limitovalo vážné zranění ruky, kvůli kterému zatím dodnes nehraje. U Kuby Voráčka je to trochu jinak. Připravuje se na sezonu dlouhodobě v Montrealu, ale když je tady v Kladně, tak spolu děláme a soustředíme se na jiné věci. Abych mu mohl být prospěšnější, absolvuji teď kurzy fyzioterapie, to v Americe tolik nedělají.

Nekompromisní Hořava poděkoval jen divákům. Že Rytíře nevypískali

Letos v létě jste měl možnost podílet se i na přípravě Jaromíra Jágra, to už je obrovská osobnost v Čechách hodně překračující hokejové hranice. Bylo to těžké?
Hlavně to pro mě bylo obrovsky přínosné. Jarda je obrovská encyklopedie hokejových znalostí a beru jako čest, že jsem pro něj za ty dva a půl měsíce mohl něco dělat. A snad mu i nějak pomoci. Když za vámi přijde on nebo třeba Tomáš Plekanec a chtějí se bavit třeba o nových tréninkových metodách, je to velké plus.

Jágr zažil v hokeji iks sezon, iks trenérů, má iks vlastních zkušeností. V čem konkrétně jste mu pomáhal vy?
Nejvíc jsme se soustředili na jeho pohyb. Aby byl ekonomičtější. Byl k tomu otevřený, navíc jeho tréninková morálka je neuvěřitelná. Na něm je jedna věc opravdu velká, a to jak obrovským způsobem věří sám sobě a ve svoje schopnosti. To je kromě neuvěřitelného talentu podle mě hlavní důvod, proč je tam, kde je. Pokud jsem mu v něčem mohl pomoci, tak já se zaměřuji na detaily herních činností jednotlivce a právě bruslení. U něj jsme chtěli snížit těžiště, aby měl odraz na ledě efektivnější. Samozřejmě je hrozně těžké předělávat nějaký stereotyp, ale pokusili jsme se o to. Jak úspěšně, to nevím, protože je v Calgary a nějakou dobu jsme spolu nemluvili.

Jágr je pověstný svými tréninky v noci, to vám potíže nedělalo?
O tom se ani takhle nemůžeme bavit, pro mě je prostě úžasné, že někdo jako Jarda Jágr měl zájem na tom, abych se podílel na jeho přípravě.

Co potřeboval vylepšit Tomáš Plekanec?
Tam šlo jen o pár tréninků, které se týkaly hlavně střelby. Tenhle kluk o hokeji ví strašně moc věcí a hodně jsme toho probrali. Já nabídl svůj pohled, on svůj, pro mě skvělá zkušenost. Podobné to je s dalšími kladenskými kluky, kteří hrají jinde, ať už je to Radek Smoleňák, David Stieler, Tomáš Knotek nebo Kuba Valský. Měl jsem možnost chvíli pracovat i s Patrikem Eliášem, jehož připravoval Radek Hlavatý. Eliáš se toužil zlepšovat i ve čtyřiceti letech, kdy se pracoval na střelbě přes obránce. Jednoduše věděl, že už beky nebude objíždět tak jako ve dvaceti.

Uzdravený kanonýr Ton zkusí další návrat. Do Kladna?

Musím se ještě zastavit u vašeho velkého přítele Jakuba Voráčka, to je aktuálně nejlepší český útočník v NHL, tahoun, hvězda. Co musel udělat, aby se na skutečný vrchol dostal?
Všeobecně – a u Kuby to platí jednoznačně – tyhle kluky baví hrát, baví je vyhrávat. Hokej je jejich vášeň. Trénink neberou jako nutné zlo, ale jako prostředek dostat se na vyšší úroveň nebo se na ní udržet. Což u jiných hráčů vždycky neplatí, tam rozdíly v profesionalitě mezi hráči vidím. Konkrétně u Kuby platí anglické označení hardworker, je to prostě dříč. Těží z neskutečně silných nohou, na těch dělá už od nějakých patnácti let, kdy to poprvé dělal na kempu v Mariánských Lázních. Z toho pramení jeho skvělé bruslení. My pracovali hlavně na prvních třech krocích, aby zrychlení bylo co největší. Co se týče toho, že došel kam došel, tak za tím hledejte ještě obrovskou trpělivost a touhu neustále se zlepšovat. Opravdu pořád, bez toho to nejde.

I vy jste hrál v silném kladenském ročníku narození 1986. Kdo v něm nejvíc vynikal a bylo znát už tehdy, že z něj roste velký hráč?
Ten tým měl několik hráčů, kteří skutečně měli velkou perspektivu, třeba Radek Smoleňák nebo Marek Čurilla. Chodil k nám ale i o dva roky mladší Michael Frolík a už něj byl opravdu znát, že je odskočený. A také Michal Kazatel, ti byli opravdu napřed, byť Kazatel i kvůli zdraví už nehraje. Vzpomínám si na nějaký turnaj, kde Frolda neměl svůj dres a hrál v mém. Byli tam skauti a po zápase se sháněli hned po jménu Kregl. To bylo poprvé a naposledy (smích).

Velké dilema Jiřího Tlustého. Zahraje si za Kladno?

Jak tihle supetarlentovaní kluci zapadali jako děti do party?
Naprosto v pohodě, byli jedni z nás. Vydrželo jim to dodnes, všem. Extrém je Kuba Voráček a teď nemyslím jen jeho nadaci na podporu roztroušené sklerózy. Je neskutečně vstřícný, ochotný.

Co vy, jste obklopen tolika hvězdami – nežárlíte na ně a jejich úspěchy?
Já dohrál do juniorů, pak jsem to ještě zkoušel v Berouně, Řisutech, Slaném, ale ať přemýšlím jak přemýšlím, tak právě tihle kluci byli někde jinde a právem dostali šanci někde hrát. Já byl spíš na studium, a i když i mě se strašně líbilo hrát, dávat góly a slavit je, tak jsem cestu viděl spíš ve vzdělání. Pro mě to byla cesta, jak něco dokázat, jak být něčím prospěšný. A nakonec mi umožnila dostat se i k milovanému hokeji.

Jak si Rytíři vedli v nevšedních statistikách