„Moje osobní cíle jsou ale týmové, chci se dostat s Kobrou co nejdál. Vidím, že můžeme hrát o postup,“ říká produktivní útočník.

Jste mezi nejlepšími v individuálních statistikách. Na to jste asi zvyklý, jen klub je jiný.
(směje se) Je to tak. Ale mám dobrou pozici a dostávám hodně prostoru. První útok, přesilovky…

Jak vůbec došlo k vašemu přestupu do Kobry po jedenácti letech u jabloneckých Vlků?
S panem Šebou (šéf klubu a trenér A týmu) jsem byl rok v kontaktu. Říkal, že má zájem o mě a Lukáše Tondra. V Jablonci se změnilo vedení, noví lidé už nepotřebovali, abychom pokračovali, tak jsme kývli. Kvůli změnám se uvolnilo více hráčů a nakonec jsme přišli z Jablonce čtyři.

Již několik let se mezi sezonami připravujete individuálně. Platilo to i tentokrát?
Ano. Z osobního hlediska je to pro mě lepší. Nemusím jezdit pořád do Prahy. Nějakou dobu už hokej hraju, tak vím, co moje tělo potřebuje.

V sezoně už je to ale jiné. Vzhledem k tomu, že jste z Jablonce čtyři, tak asi dojíždění není složité.
Přesně tak. Tréninky jsou večer, střídáme se za volantem, takže se to dá.

Že jste jablonecká parta musí být v novém působišti výhodou.
Pomohlo nám to. Nemusím nikam jezdit sám a v kabině jsem se necítil nějak odstrčený. Celé mužstvo je ale nově složené, takže i tohle pomohlo.

Přivítaly vás v Kobře postupové ambice?
Postoupit by se chtělo. Z mého pohledu je to reálné. Pokud se podaří dobře zahrát play-off a baráž, tak se nám to může podařit.

Chtěl do vyšší soutěže i Jablonec? Bojoval na špici tabulky, ale poslední kroky mu vždy utekly.
My hráči jsme postoupit chtěli. Jestli by na to pak byly peníze, to už byla otázka pro vedení.

Jaké jsou vaše osobní cíle v této sezoně?
Dostat se s Kobrou co nejdál. Letos mě nezajímají individuální statistiky. Třikrát jsem se dostal do baráže a nikdy to nevyšlo, jsem takový smolíček. Chci postup.

V Jablonci jste měl úžasné statistiky, ale nikdy jste si nezahrál o soutěž výš. Proč vlastně?
Žádná konkrétní nabídka nepřišla. A já nejsem takový, abych se někam tlačil a něco zkoušel. To se mi nechtělo. Kluci, co 1. ligu hráli nebo hrají, mi říkali, že pokud nejste v klubech, co bojuj o špičku tabulky, tak ani není o co stát, aby se člověk do nějakého týmu cpal.

Za sebou máte deset zápasů, Kobra ztrácí bod na prvního, ale má o zápas méně. Jste spokojení nebo to mohlo být ještě o něco lepší?
Chceme být do druhého místa, protože první dva celky tabulky přeskočí čtvrtfinále. Jsme spokojení. Bodů jsme sice mohli urvat víc, ale někdy jsme měli zase štěstí.

O špičku se taháte s Kolínem a Táborem. Jsou to právě týmy, které jsou vašimi hlavními soupeři v boji o postup z vaší skupiny?
Jsou, ale co jsem viděl ostatní celky, tak kromě Číňanů může bodovat každý. Jsme v silnější skupině, než jakou pamatuji v minulé sezoně. A je i víc hokejová.

Zmínil jste klub China Golden Dragon. Jak se vám osobně zamlouvá tento čínský projekt?
Jsou to těžké zápasy. Člověk se musí namotivovat na zápas, o kterém ví, že ho vyhraje. A ať chcete nebo ne, tak prostě neděláte to, co máte. Myslím, že by bylo lepší, kdyby se přidali formou přátelských zápasů než s nimi hrát takhle ve skupině. Navíc když budou hrát pouze po ledna.

Třetí nejvyšší soutěž má náročný postupový systém. Tři skupiny, vítězové jdou ještě do baráže. Dostat se výš není nic snadného…
Není. Je to pak hrozně dlouhá sezona. Když se v play-off hraje obden, tak jdete ze zápasu do práce a naopak. A v baráži, kde se nakonec hraje dalších šest zápasů, je to stejné. Není to lehké hlavně po fyzické stránce.