Vždyť v pěti zápasech za sebou pokaždé skórovali, ve včerejším utkání s Pardubicemi si oba připsali dokonce dva kanadské body.

Jsou oni ti klíčoví muži, kteří dovedou Spartu k dalšímu mistrovskému titulu? „Ne, tak si rozhodně nepřipadám. Jsou tu i jiní hráči,“ míní Nedvěd. „Když se podíváte na statistiky, jsme nejlepší v oslabení. I to rozhoduje zápasy.“

Stejně smýšlí kouč František Výborný. „Ale tihle dva to mají v popisu práce,“ směje se.

Nedvěd však svému spoluhráči přece jen unikl, pardubického gólmana včera prostřelil hned dvakrát. Ton dal o branku méně a jednou asistoval.

Žádnou rivalitu ale nečekejte! „Kdepak, souboj o nejlepšího střelce týmu vůbec nevnímám. Tady nejde o nějaké soupeření v gólech,“ vysvětluje Nedvěd. „Důležité jsou tři body po zápase. Jestli já nedám žádný gól a Toňák třeba tři, je úplně jedno.“

A ještě dál vyzdvihuje kvality svého jmenovce. „Petr je hráč, to dokazoval už v přípravě. On dokáže z deseti nájezdů devět proměnit. Já takový střelec nejsem.“

I přes skvělou gólovou bilanci se snaží zůstat při zemi. „Jsem rád, že dávám góly, ale vím, že to tam nemůžu flákat do nekonečna,“ uvažuje. „Klidně se stane, že pak netrefíte prázdnou branku.“

Možná mu k jeho výkonům dopomáhají i žluté tkaničky, které jako jediný zavazuje na svých bruslích. „Mám Grafy a jejich historie je taková, že do nich kustodi vždycky dávali žluté tkaničky. Zvykl jsem si na ně tak, že kdybych si vzal bílé, byl bych nervózní.“