Nová doba! Divoký kapitalismus v raných devadesátých letech rychle naučil i hokejovou Spartu, že k úspěchu nevede jen dřina na ledě. Základem se stalo solidní ekonomické zázemí, o které klub po přestřižení dlouholeté pupeční šňůry s kolosem ČKD přišel.

Nastalo tak několik let poněkud zmateného hledání nového hlavního sponzora. V šerém zákulisí chodeb a kanceláří ve Sportovní hale se střídaly různé více i méně bizarní figurky novopečených podnikatelů (i „podnikatelů“) v kožené bundě či fialovém saku, zatímco kabinu opouštěla směrem na vysněný západ jedna opora za druhou.

Na obzoru navíc bylo dělení federace. Sezona 1992/1993 tak byla posledním ročníkem společné československé ligy. Změnily se i další věci: nároční pražští fanoušci najednou jako by ztratili o hokej zájem. Domácí návštěvy na Spartě razantně poklesly, leckdy přišlo i méně než 2000 lidí. Věc dříve nemyslitelná.

Eden kovaní fanoušci nesnášeli

„V porevoluční éře lidé mysleli na úplně jiné věci než na hokej,“ vzpomínal tehdejší sparťanský kapitán Jiří Kročák. Je libo příklad? Na úvodní čtvrtfinále proti Zlínu přišlo přesně 832 platících diváků… Je ale třeba dodat, že tehdy musela hrát Sparta kvůli pražskému mistrovství světa v krasobruslení v Edenu, kde to kovaní fanoušci vysloveně nesnášeli.

Hráči s velkým „S“ na hrudi jim přitom v závěrečné federální sezoně dělali radost. V základní části skončili druzí o skóre za Litvínovem. Výborně chytal dlouho podceňovaný gólman Ivo Čapek a během ročníku se ze zahraničí vrátili i někteří klíčoví hráči: sloup defenzivních řad Jiří Vykoukal, drsný muž Leo Gudas a ofenzivní stratég Petr Hrbek.

V play-off si to pod přísným dohledem trenéra Pavla Wohla ideálně sedlo. Se Zlínem neměla Sparta i přes vršovické vyhnanství větší trable. Mnohem dramatičtější byla semifinálová série s Trenčínem, v jehož řadách řádil mladičký hokejový génius Žigmund Pálffy. Rozhodující pátý mač se hrál ve Sportovní hale (dorazilo skoro 14 tisíc lidí) a sparťané vyhráli 7:2.

Jen pro dokreslení tehdejší atmosféry: trenčínský forvard Branislav Jánoš kousal vyřazení hodně těžce a před novináři dokonce obvinil vítězný tým z dopingu. Kontroly však nic neprokázaly, a tak se Sparta mohla chystat na finále proti Vítkovicím.

Přeborník v oboru konspiračních teorií

Po dvou duelech v Praze byl stav série 1:1 a do tuhého šlo nejen na ledě, ale i v zákulisí. Vítkovický boss František Černík se ukázal být přeborníkem v oboru konspiračních teorií. Nejdřív zuřil, když dva jeho borci kvůli dopingové kontrole nestihli letadlo do Ostravy a museli jet taxíkem, a následně přišel s ještě drtivějším trumfem: jeho tým prý byl otráven!

Ve své autobiografii o tom po letech napsal i obránce Miloš Holaň, tehdy jedna z hvězd Vítkovic. V penzionu kousek za Prahou, kde se ostravský tým ubytoval, prý netekla voda, nešla elektřina a pod okny navíc rámusily sbíječky. A pak přišel „osudový“ oběd v pochmurné podobě smaženého rybího filé s tatarkou.

„V letadle do Ostravy pocítili někteří členové vedení i samotní hráči, včetně mě, nevolnost. Zanedlouho se dostavily vysoké horečky a střevní potíže. Shodili jsme šest kilo a mezi zápasy jsme se místo masáží cpali gulášem a párky, abychom to zase dohnali,“ napsal Holaň.

Šlo o zlotřilé sparťanské spiknutí? O náhodu? To už se asi nikdo nedozví. Faktem zůstává, že Sparta vyhrála oba finálové zápasy v Ostravě těsně 5:4 a získala tak čtvrtý titul v historii klubu. Neobešlo se to bez další etudy ze strany domácího šéfa Černíka. Ten totiž během čtvrtého utkání (dle svědků ve stavu dosti podroušeném) přinesl mistrovský pohár na střídačku hostů. Prý ať si ho vezmou, když o něj tak stojí…

„Už před utkáním byl v neskutečné ‚náladě‘ a frustrován z toho, že jim titul nepustíme. A tak nám donesl pohár během utkání a přidal několik hloupých vět. Nikdo z nás se ale vysněné trofeje ani nedotkl,“ vylíčil kapitán Kročák v knize „Sparta Praha, srdce naše“.

„Kaňkou závěrečného utkání bylo posledních pět minut, kdy Vítkovice prohru neunesly. Tvrdily, že mají žaludeční potíže, a přitom nastoupily v kompletní sestavě. O našem titulu rozhodlo srdce, nasazení a víra ve vítězství,“ dodal Hrbek, nejlepší střelec vyřazovacích bojů.

Cestou do Prahy už mohly vypuknout bujaré oslavy posledních federálních mistrů. Po návratu pak Antonín Charouz, známý automobilový závodník, svérázný podnikatel a tehdy nový mecenáš klubu, uspořádal i rozlučku s fanoušky, na kterou dorazilo několik tisíc lidí.

Mužstvo Sparty v sezoně 1992/1993:

Ivo Čapek, Radek Tóth, Josef Pešek – Pavel Táborský, Jiří Kročák, Robert Kostka, Jiří Vykoukal, Pavel Šrek, Václav Burda, Jan Boháček, Zdeněk Toužimský, Leo Gudas, Martin Maškarinec – Milan Kastner, Pavel Geffert, Petr Hrbek, David Výborný, Jiří Zelenka, Vladimír Petrovka, Ladislav Svoboda, Jiří Hlinka, Martin Rousek, Michal Sup, Jaromír Kverka, Luboš Pázler, Zbyněk Kukačka, Tomáš Kotrba, Petr Pudhorecký, Jan Pína

Konečné pořadí základní části:

1. HC Chemopetrol Litvínov 40 24 1 3 1 11 168:126 53
2. HC Sparta Praha 40 22 0 9 0 9 150:108 53
3. HC Dukla Trenčín 40 21 0 4 1 14 167:148 46
4. HC Vítkovice 40 20 0 4 0 16 174:147 44
5. Motor České Budějovice 40 16 2 8 1 13 142:122 44
6. Poldi Kladno 40 20 1 1 1 17 135:142 43
7. HC Košice 40 19 0 3 0 18 137:140 41
8. AC ZPS Zlín 40 17 0 5 0 18 126:120 39
9. HC Dukla Jihlava 40 16 1 4 0 19 137:143 38
10. HC Olomouc 40 16 0 4 1 19 131:150 36
11. HC Poprad 40 16 0 3 2 19 124:149 35
12. HC Pardubice 40 11 3 3 0 23 123:161 31
13. HC Slovan Bratislava 40 11 1 7 0 21 115:145 31
14. HC Škoda Plzeň 40 12 0 2 2 24 125:153 26



Play-off:

Čtvrtfinále:
Sparta Praha – Zlín 3:1 na zápasy (5:0, 5:2, 2:3, 4:2), Trenčín – Košice 3:0, Vítkovice – Kladno 3:2, Litvínov – Pardubice 3:0.

Semifinále:
Sparta Praha – Trenčín 3:2 (9:3, 4:3, 3:4, 1:4, 7:2), Vítkovice – Litvínov 3:2.

Finále:
Sparta Praha – Vítkovice 3:1 (5:3, 1:2PP, 5:4, 5:4).