„Ve slávistické kabině se o mojí sparťanské minulosti vůbec nikdo nezmínil,“ popisoval dvojnásobný mistr světa z let 1999 a 2005. „Když to zjistilo pár mých kamarádů z Prahy, tak si do mě rýpli, ale rivalita mezi kluby prakticky skončila sestupem Slavie do 1. ligy,“ uvedl po prvním zápase v sešívaném dresu, v němž přispěl k vítězství 3:1 nad Třebíčí.

A pak se rozhovořil o své cestě do Edenu, která nebyla vůbec komplikovaná. Spíše přímočará. Když odečteme epizodní návraty do Sparty, působil Hlaváč posledních pět sezon převážně v nižších českých soutěžích.

Ve chvíli, kdy se mu začaly na mysl vkrádat myšlenky o konci kariéry, domluvil se s kamarádem Jaroslavem Bednářem, že si ještě spolu zahrají za Vrchlabí. Tedy ve třetím výkonnostním patře.

Z tepla Floridy, kde trénoval, tak přešel do chladné vstupní brány Krkonoš. „Byl to krutý přesun,“ usmívá se. „V Americe jsem už nehrál ani na amatérské úrovni. Trvalo, než jsem se do toho dostal,“ přiznal.

Přesun do Edenu

S jídlem, jak známo, ale roste chuť, a tak kývl na nabídku červenobílých. „O spolupráci jsme mluvili už před sezonou. Jsem rád, že se jednání obnovila. V první lize se hraje přímočařeji, víc se bruslí. Doufám, že brzy přijdou góly,“ zdůraznil.

A radost z angažování mají také fanoušci. Lhostejno, že jde o sparťana. Hlaváče přivítal potlesk tribun. Jeho branky by se totiž mohly Slavii náramně hodit. Třeba se díky nim vrátí do extraligy? Zkušenosti takových person, jakými jsou například Hlaváč s Vampolou, se v play-off budou jistě hodit.

A pak třeba znovu propukne zapomenutá rivalita.