„Tak hoši, půjdeme na to,“ rozléhá se téměř prázdnou T–MobileArenou.

Nastoupená jednotka chlapíků s velkým „S“ na prsou se sešikuje v magickém kruhu na ldové ploše.

„Začínáme, pánové,“ říká nahlas František Výborný, vůdce sparťanské smečky . Poklepání ho kejkami na led a jeho ovečky začínají pěkně zostra. „Juchů,“ zazní halou a rozjetý vláček hokejistů se projíždí po celé délce kluziště. Za pár minut tréninku se z hráčů jen kouří.

Gólmani v čele se semifinálovým hrdinou Tomášem Dubou si tradičně vyhradí svůj koutek a spolu s trenérem Josefem Brukem vymýšlí strategii na obávané pardubické ostrostřelce.

„Jsem jako Sáblíková,“směje se útočník Jiří Zelenka a předvádí ladné kreace ála českárychlobluslařka.

Kdo by čekal vlažné tempo a šetření sil, šeredně by se zmýlil. Všichni totiž dobře vědí, že proti „perníkářům“ půjde o hodně.

Na písknutí se celý „rudý“ tábor zmocňuje puků a mezi trenéremVýborným a brankáři nacvičují obcházení soupeře. Kouč jim nedá nic zadarmo a občas se se smíchem na tváři ožene po hráčích hokejkou.

Poslední pokyny jsou uděleny a mužstvo se pomalu trousí do kabiny. „Finále se blíží,“ vědí sparťané.