Listopadové události zasáhly nejvyšší hokejovou soutěž po dvaceti odehraných kolech. Dvacáté první bylo na programu právě 17. listopadu. Nehrálo se kompletní, Pardubice si svůj zápas v Českých Budějovicích předehrály (3:4) kvůli evropskému poháru. Jak dopadla utkání, která vrcholila pár minut před tím, než pořádkové jednotky Veřejné Bezpečnosti a Státní Bezpečnosti brutálně potlačovaly studentskou demonstraci na Národní třídě?

Kladno remizovalo s Vítkovicemi 2:2, Jaromír Jágr k plichtě přispěl brankou a asistencí; mistrovský Trenčín si poradil s posledním Brnem, vyhrál 5:3; Plzeň na svém ledě díky vynikajícímu výkonu brankáře Fürbachera přetlačila 3:2 Litvínov a Gottwaldov vyhrál 4:1 nad Košicemi. O den později pak v televizní dohrávce vymazala vedoucí Jihlava Spartu, s Dominikem Haškem v brance zvítězila přesvědčivě 5:0.

O tom, co se v pátek večer v Praze dělo, šly k hokejistům kusé zprávy. „Při cestě zpátky z Kladna jsme o ničem nevěděli, to určitě ne. Jednak tehdy rozhodně nefungovala média a rychlost šíření informací, jako dnes a jednak jsme samozřejmě spíše řešili náš výkon v zápase, nebo jsme se jen tak bavili, někdo spal,“ zavzpomínal na klubovém webu Vítkovic tehdejší bek Jan Vavrečka.

Později se ve všech hokejových kabinách aktuální dění probíralo. „Dost podrobně. Společně s Milošem Nachtmanem, Lumírem Kotalou, Mirkem Javínem a možná dalšími jsme šli na tehdejší náměstí Lidových milicí v Ostravě, cinkali klíči, stejně jako ostatní,“ vybavil si Vavrečka.

Do ulic vyšel i Hašek, který byl tou dobou v Jihlavě na vojně. „První zprávy, že se něco děje, k nám na Vysočinu začaly prosakovat až někdy v pondělí navečer. A za tři dny, ve čtvrtek, jsem nastartoval svoji zelenou škodovku a se třemi spoluhráči jsme na několik hodin dezertovali, abychom také nasáli atmosféru v centru dění a zacinkali si klíči na Václavském náměstí."

Jako první se ke studentům připojila Sparta Praha. V úterý 21. listopadu hrála doma s Duklou Trenčín. Na to, co se tehdy v kabině Pražanů dělo, vzpomínal v rámci projektu Bez frází kapitán Sparty Jan Reindl. „Před utkáním za námi do šatny přišli zástupci studentů a společně s nimi Pavel Wohl, náš bývalý trenér a výrazná postava českého hokeje. Tehdy už kouč národního týmu. Jejich původní požadavek byl, aby se utkání úplně zrušilo, ale Trenčín chtěl mermomocí hrát, tak se vše vyřešilo alespoň trikolorami na našich dresech a prohlášením. Studenti mi jakožto kapitánovi dali papír a zeptali se, jestli bych ho nepřečetl na začátku utkání divákům."

„Vojáci" museli šít
Ke kuriózní situaci došlo v Pardubicích. Během rozbruslení před duelem s Jihlavou hlavní rozhodčí František Rejthar zjistil, že hráči Dukly mají trikolóry na prsou připevněné k dresům zavíracími špendlíky. Svolal poradu, na níž instruktor utkání Zdeněk Veselý zavírací špendlíky zavrhnul. „Vojáci" se tak museli chopit jehly a trikolóru si na dresy přišít. 

Reindl souhlasil, nejdřív se ale optal na názor spoluhráčů. Ti se příliš nadšeně netvářili, někteří dokonce svého kamaráda od něčeho takového zrazovali, protože si byli vědomi možných následků; ve vedení Sparty byli lidé spříznění s režimem, hokejisté měli obavy například o prémie.

Reindl se ale hrdinsky odhodlal prohlášení sepsané studenty po nástupu na led přečíst. Pořadatelé mu sice odmítali půjčit mikrofon, pomohl až rozhodčí Anton Danko, který ho sparťanskému kapitánovi přivezl. Ten poté sdělil divákům, že se hokejisté Sparty připojují k prohlášení pražských studentů. Následovalo čtení zmiňovaného prohlášení a aplaus holešovické haly. „Doteďka si nejsem jistý, jestli nebyl větší, než když jsme pak na konci sezony vyhráli titul," říkal Reindl s odstupem času.

K dalšímu domácímu střetnutí proti Plzni už hokejisté Sparty nenastoupili, zapojili se tak do stávky. Brankář Petr Bříza dokonce promluvil ke čtvrt milionovému davu na Letenské pláni na jedné z demonstrací. Nehrálo se i jinde, například v Litvínově, kam hokejisty přijeli podpořit herci Mahulena Bočanová a Ondřej Vetchý. „Tenkrát možná někteří hráči volali na jiné stadiony, jestli to náhodou není nějaké zločinné spiknutí. Akorát lidi byli frustrovaní, když se nehrálo. Bál jsem se, že mě zabijou," vyprávěl minulý rok Deníku Vetchý, protagonista několika notoricky známých rolí.

Do takřka odbojové akce se překvapivě pustili také v Jihlavě, i dresy „vojáků" zdobily trikolóry. To dresy Vítkovic podle Vavrečky nezdobily. „Nejsem si jistý, ale podle mě jsme je neměli. Bavili jsme se o tom. Tehdy jsme hráli druhou sezonu v Paláci kultury a sportu, který patřil Vítkovickým železárnám, jejichž ředitelem byl ještě nedávno generál Peška. Dost dobře jsme nevěděli, co by se mohlo stát."

Za pár dní bylo jasněji, ani hokejisté už se v Československu nemuseli bát říct svůj názor, Listopad 1989 totiž přinesl zemi dlouho očekávanou svobodu.