Seděl v šatně, zabalen jen do ručníku a čekal. Věděl, že jeho osoba bude středem zájmu. Slavistický brankář chyboval a Slavia prohrála. To vše minutu před koncem.

„Puk mi vypadl z rukavice,“ řekl se svěšenou hlavou a nepřítomným výrazem. Smutek, naštvání, beznaděj.

O zápase Slavie s Vítkovicemi čtěte ZDE.

Viděl jste na letící puk?

Jo, ale vypadnulo mi to.

Takže jste nechtěl hru zrychlit a rozehrát?

Ne, ne. Vypadlo to a už jsem to nestihl zalehnout zpátky, bohužel jsem na to nedosáhnul.

Zažil jste v extralize obtížnější moment?

Asi. Teď si ho nevybavím, ale tohle je hodně smolný.

Co jste si říkal hned po gólu?

Určitě jsem si ho vyčítal. Kvůli tomuto jsme prohráli zápas, který jsme měli vyhrát. Prostě moje chyba.

Ale spoluhráči měli dost šancí na vstřelení gólu, ale nedali…

Šance byly, ale taková hrubka by se stávat neměla.

Co teď?

Snad se z toho vyspím. Musím to co nejrychleji setřást, nemůžu se tím zaobírat.

Co vám říkali v kabině?

Snažili se mě uklidnit.

Jde to vůbec?

Určitě ne.

Jste flegmatik, rozčílil jste se?

Teď jsem naštvaný, zápas jsme měli vyhrát, ale musím se z toho dostat. Být připravený dál. Teď to byl chvilkový zkrat.

Bylo to třeba nervozitou?

Ne, tu bych k tomu nepřikládal.

Věděl jste, kolik je do konce času?

Přibližně jsem tušil.

Jak vám bylo při power play?

Nepříjemný. Co k tomu říct.

V sérii prohráváte 1:3…

Víme, že loni jsme to obrátili. Dokud není vyhraný čtvrtý zápas, tak naděje pořád je.