Váš charitativní projekt Saves Help se rozrůstá o fotbalovou sekci. Jak vás to těší?

Mám radost. Kdo by si představil, že jednou budeme dělat tiskovku v Praze a budeme otevírat sekci fotbal. Za mě to je něco neuvěřitelného. Tenkrát jsem přemýšlel, že bychom to dělali s Peterem Hamerlíkem ve dvou lidech. Že bychom něco vybrali a po sezoně dali peníze na pomoc. Nakonec se to rozrostlo do takového formátu, že se možná můžeme bavit o tom, že to je celosvětový projekt.

Jaký vy osobně máte vztah k fotbalu?

Já fotbal moc nesleduju, nemám na to čas. Všechen svůj čas věnuju rodině a hokeji. Na televizi ani moc nekoukám, je o mně známo, že si hlavně čtu. Jinak nemám žádný oblíbený fotbalový tým. Když už tak si fotbal radši zahraju, než abych na něj koukal.

Jaká byla vaše idea, když jste projekt zakládal?

V jedné chvíli mi hokej přestával dávat smysl. Měl jsem mezi sebou kamarády vojáky, policajty, hasiče a zdravotníky, kteří dělají svoji práci a někomu pomáhají. To já dělal něco, co mě baví, a byl jsem za to placený. Neviděl jsem tam ale přidanou hodnotu pomoci. Během zápasu jsem si říkal, co kdybych za každý zákrok dával třeba deset korun. Tím pádem by moje práce, která je mým koníčkem, nepřišla vniveč a mohla by pomáhat.

Dává vám díky tomu hokej zase větší smysl?

Je to super. Nedá se nad zákroky během zápasu přemýšlet tak, že ho uděláte a řeknete si „jo, desetikoruna“. Musím se ale přiznat, že v play off proti Kazani jsem skočil do brány proti střele do prázdné a hned jsem si říkal, že tenhle si dám za padesát. Tam jsem si na to vzpomněl. Je ale možné, že je to tím, že je to takové naše dítě. Nad tím se přemýšlí o něco víc. Jinak ale není moc čas o tom přemýšlet. Až po sezoně vám přijde vyúčtování a posílají se peníze.

Pomohli jste už několika lidem. Je nějaká pomoc, která vás speciálně těší?

To, co jsme si vytyčili jako cíl. Koupit nějaký přístroj, který bude pomáhat dlouhodobě. Aby to nebyla jen jednorázová pomoc. To je poslední případ. Do stacionáře ve Vítkovicích jsme koupili přístroje, které budou pomáhat dětem na denní bázi. To je skvělé.

Sledujete příběhy lidí, kterým jste pomohli, i s odstupem?

Jsou to dojemné a silné příběhy. Bylo by fajn, kdyby se těm lidem dalo pomáhat na denní bázi, aby to nebyla jen jednorázová pomoc. Chceme ale pomáhat co největšímu počtu lidí.

Zasáhl vás některý příběh speciálně?

Byla tam jedna holčička, která nemohla chodit, a po tom, co jsme jí koupili měsíční kúru, se rozchodila. Pak si říkáte, že to je fantazie. Měsíčních kúr by ale potřebovala daleko víc. Je super, že se nám rodiče ozývají. Děti na kúry reagují a opravdu jim to pomáhá. Nejsou to vyhozené peníze.

Do projektu se zapojilo přes padesát brankářů. Je tam některý, jehož zapojení vás opravdu potěšilo?

Strašně mi pomohlo, když jsem přišel s myšlenkou za Peterem Hamerlíkem, který byl takový můj starší brácha. Vždycky dával pozor, jestli nedělám nějaké blbosti. Přišel jsem za ním s tímhle nápadem a on řekl „do toho s tebou jdu, to je super“. Byl to první gólman, který mi moc pomohl, najednou jsem si říkal, že to možná není špatný nápad. Pak nás hrozně nakoplo, když jsem se na to samé zeptal Petra Čecha. Bez toho by fotbalová sekce nebyla.

Kdo z gólmanů měl v téhle sezoně nejvíc zákroků?

Všechno je to detailně na našich stránkách. Já odchytal v loňské sezoně jednu z největších porcí zápasů, takže jsem měl hodně zákroků. S Romanem Willem jsem patřil k brankářům s nejvíce zákroky. Já si ale dávám za cíl, že jako zakladatel musím dát vždycky nejvíc. Proto to většinou dabluju a dávám dvacetikorunu za zákrok.

close Takto Šimon Hrubec slavil triumf v KHL info Zdroj: Deník/Pavel Kortus zoom_in Takto Šimon Hrubec slavil triumf v KHL

Kolem projektu se utvořila silná komunita lidí, kteří také chtějí pomáhat. Čekal jste, že to bude mít takový ohlas?

Je krásné to vidět. Když přijedu na nějaký hokejový kemp, tak vidím, jak tam lidé chodí v Saves Help věcech. Není to o tom, že fandíte tomu nebo tomu týmu. Spojili jsme všechny týmy do jednoho loga. To je krásné. Logo znamená pomoc. Přidanou hodnotou projektu je taky celkový dopad. Najednou zjistíte, že uděláte pomoc a začnou se vám ozývat děti, které chtějí mít na maskách logo Saves Help a chtějí pomáhat. Vůbec jsme nečekali, že budeme dětem utvářet takové hodnoty. Od dětství jim jdeme příkladem. V každém městě je gólman, ke kterému dítě vzhlíží a dělá Saves Help. Dítě si o tom začne zjišťovat a chce taky pomáhat. S tím jsme vůbec nepočítali, ale je to jedna z největších přidaných hodnot projektu.

Bude teď podobná pomoc ještě víc potřeba vzhledem k situaci v Evropě a stoupajícím cenám?

Možná, ale naše pomoc je pořád na stejné bázi. Pomoc je potřeba pořád. Pořád jsou lidé v nesnázích, pořád je komu pomáhat. My potřebujeme, aby se k nám dostaly informace, kdo potřebuje pomoc. Aby se nám lidé ozvali na stránky. Pak to začneme řešit. Napíše se to do skupiny, kde jsou všichni brankáři, a projde to schvalovacím procesem. Jakmile máme nadpoloviční většinu, tak se s těmi lidmi spojíme. Ještě se nestalo, že bychom to neschválili.

Kam dál se dá projekt posouvat? Máte nějaké plány po fotbalu?

Vzhledem k tomu, že se jmenujeme Saves Help, tak to můžeme maximálně posouvat na sporty, kde se pomáhá zákroky. Napadá mě házená, možná florbal. Teď jsme se zaměřili na hlavní celosvětové sporty a dál uvidíme. Pokud chcete něco dělat dobře, tak to nemůžete rozprostřít najednou. Budeme se snažit dělat fotbalové Saves Help stejně dobře jako hokejové.

close Šimon Hrubec se v rámci KHL stěhuje. info Zdroj: ČTK zoom_in Šimon Hrubec se v rámci KHL stěhuje.

Budete se snažit rozšířit projekt i do Švýcarska, kde budete chytat od příští sezony?

Záleží, jak na to budou Švýcaři slyšet. Nechceme jít formou gólmanů v ligách, ale gólmanů v zemích. Nechceme mít Saves Help extraliga, ale Saves Help Česká republika, aby čeští gólmani pomáhali v Česku, slovenští zase projektům na Slovensku. Brankáři jsou rozmístění napříč ligami. Takhle je to v plánu, uvidíme, jak na to budou brankáři slyšet. Už ale začínáme být v povědomí, snad nám to bude pomáhat.

Jak se chystáte na působení ve Švýcarsku?

Letos jsem měl konečně hodně času na letní přípravu. Loni jsem měl jen čtyři týdny, teď jsem měl čtyři měsíce příprav. Dva měsíce už mám za sebou, do toho trénuju s tátou a bráchou v Budějovicích na ledě. Přípravy už jsou ale před koncem, protože 24. července odjíždím s rodinou do Curychu. Máme tam všechno připravené, je to úplně jiný svět. Máme apartmán se zahradou, dostanu auto… Je to moc fajn.

To, že s vámi odcestuje i rodina, je pro vás určitě důležité, že?

Rozhodně. Bavili jsme se o tom se ženou. Tady jde všechno stranou, nejdůležitější je být spolu. Zvlášť, když máme měsíc a půl starou holčičku. Synovi jsou čtyři roky, to tátu pořád potřebuje vidět co nejčastěji. V tomhle je Švýcarsko ideální. Nejdelší trip je asi čtyři hodiny. Když jsme byli v Rusku, tak jsme jen na letiště jeli skoro čtyři hodiny. Po Švýcarsku jsou to převážně dvouhodinové cesty a nikam se nejezdí den předem. V noci zase přijedete domů a ráno snídáte s rodinou. To je fantazie. Všichni, kdo tam hráli, říkají, že jakmile zkusíte Švýcarsko, tak už nechcete nic jiného.

Kdo vám dával reference na Švýcarsko?

Jirka Sekáč nebo Kuba Kovář. Ten asi nejvíc, protože jdu na místo, kde on pracoval loni. Říkali, ať nad ničím nepřemýšlím. I další kluci, co hrají ve Švýcarsku, říkali, že Curych je nejlepší možná štace.

Vnímáte, že se v posledních letech mění pohled na švýcarskou ligu?

Stoprocentně. Vidíme to i na mistrovství světa a olympiádách, že to není to Švýcarsko jako před pár lety. To jsme si mysleli, že zrovna postoupili ze skupiny B. Teď je to každý rok jeden z favoritů na medaile. Liga se ohromně zlepšila. I teď odlivem hráčů z KHL. Každý, kdo jde z KHL, se chce dostat do Švýcarska. Liga bude mít neskutečnou kvalitu.

Myslíte, že vám bude tahle soutěž sedět?

Nevím, vždycky jdete do velkého neznáma. Musíte se adaptovat na typ soutěže. Pro gólmana to snad nemusí být takový rozdíl jako pro hráče. My pořád máme na práci akorát zastavovat puky a snažit se překážet.

Tušíte, jaké ambice bude klub v další sezoně mít?

Mají tam novou arénu, takže by v ní chtěli oslavit titul. Já byl sedm let pod tlakem v Třinci, kde se druhé místo nepočítá. Jsem rád za ten tlak, na který jsem si tam zvykl. Člověka to vyvíjí a záleží, jak k tomu přistupujete. Buď se bojíte a nehrajete pod tlakem dobře, nebo věříte tomu, že z vás tlak vyždíme to nejlepší. Já jsem zastánce toho druhého. Tlak přijde, ale dostane z vás to nejlepší. Volali jsme si a ambice jsou nejvyšší. Letos jim to uteklo v sedmém zápase, když se stalo nemožné a ztratili titul z vedení 3:0. V podstatě už jste na náměstí s pohárem a nakonec vám to někdo sebere. Nedovedu si představit, jak to musí bolet a jak teď musí být tým zdravě naštvaný.

A jaké byly vaše rozhovory s vedením klubu?

Jednou jsme si třeba volali s manažerem asi hodinu v kuse a vůbec jsme se nebavili o hokeji. Bylo to moc příjemné. Velký rozdíl oproti Rusku. Tam se jede jen na úspěch. Musíš a když nebude úspěch, tak nebudeš ani ty. Tady jde hlavně o to, abyste si hokej užíval, vaše rodina byla spokojená, abyste měli super zázemí a ve Švýcarsku se vám líbilo.

Co říkáte na tým, který se v Curychu poskládal? Má sílu?

Má. Ale víte, jak to je. To, co je na papíře, nezaručuje úspěch. Odejde Malgin, který je skvělý hráč. To je velké oslabení. Na druhou stranu podepsali Wallmarka, který je první centr Švédska, a Lehtonena, který je první bek Finů. Je tam Azevedo z Kazaně, se kterým jsme vedli boje ve finále konference. Na něj se těším, měl by to být snad můj soused. Řekli, že jsme z KHL, tak nás dají k sobě, ať si máme o čem povídat. Nevím, o čem si budeme povídat, když jsem ho vyřadil. Těším se na to moc.

Zatím jste ale bez českých a slovenských spoluhráčů, že?

Je to tak. Honza Kovář a Peter Cehlárik jsou ale v Zugu, což je dvacet minut od Curychu. Když se budeme chtít vidět, tak můžeme dojet.

Švýcarsko je krásná země, jak se tam těšíte z tohohle pohledu?

Už jsem si říkal, jestli tam nakonec nezůstaneme, protože se nám tam zalíbí. Švýcarsko je nádherná země. Není moc špatných věcí, co by se o Švýcarsku dalo říct.

Máte rád hory?

Spíš se na ně rád dívám, než abych na ně chodil. Zátěže je dost a moc mě neužije na to, abych šel po tréninku ještě šlapat do hor.