V první polovině základní části jste si zachytal kvůli zranění Grubauera více, než se čekalo, a ukázal jste se v dobrém světle. Zatím si ani není na co stěžovat, že?
Když začínala sezona, moc jsem nevěděl, co mám čekat. Co se týče počtu odchytaných zápasů, tak jsem spokojený. Myslím, že to je takové postupné seznamování s ligou a soupeři. Člověk se stále rozkoukává, ale zároveň se s každým zápasem cítí jistější a zvyká si více a více.

Nekouknete občas po očku na statistiky? Jste v nich totiž lepší než jednička Grubauer.
Přiznám se, že nejsem moc velký fanoušek čísel. Samozřejmě chápu, že jsou to nějaké ukazatele, kteríé lidi rádi sledují, ale já se jim spíš snažím vyhýbat a neřešit to. Jsem hlavně šťastný, že se nám daří jako týmu, ať už jsem v bráně já nebo Grubauer.

Po vašich skvělých výkonech dokonce zněly hlasy, jestli byste se neměl posunout na post jedničky. Jak se to poslouchá?
Myslím, že v týmu jsou role zatím dané. Daří se nám a není tedy důvod sahat k tomuto kroku. Zároveň když se hraje tolik zápasů, často ve dvou dnech po sobě, je dobré mít oba gólmany v permanenci a zatím to funguje dobře.

Je Grubauer dobrý parťák?
Ano, je mezi námi dobrý vztah. Máme k sobě blízko věkem i tím, že jsme z Evropy. Vzájemně si přejeme, což je pro tým důležité.

Bylo pro vás hodně důležité, že jste na začátku ročníku cítil důvěru od klubu?
Víte co, tady člověk nemá nikdy nic jistého, ale samozřejmě byl nějaký plán, že půjdu do sezony s Grubauerem. Byl jsem tedy rozhodně rád, že se můžu v hierarchii posunout do prvního týmu. Věděl jsem, že to je velká šance, ale i velká zodpovědnost.

Cítíte, že vás zocelil rok na farmě?
Určitě. Pomohlo mi to ve spoustě věcí, ať už zvyknout si na styl hokeje nebo i života. A nebral jsem to ani nijak stylem "Ježiši, já jsem na farmě"… Vnímal jsem to jako další krůček blíž NHL a věříl jsem, že mi to může jen pomoct. Určitě mělo smysl, že jsem tam mohl hrát.

Je styl hokeje pro brankáře hodně jiný oproti Evropě?
Musím říct, že ano. Jak je hřiště malinké, tak se vše děje hrozně rychle a hlavně je tady obrovský tlak do branky. Hodně hráčů před vámi cloní, snaží se tečovat puky, takže někdy je to hodně velká výzva.

Je NHL na té pomyslné stupnici ještě o další levely výše?
Rozhodně. Ať už hru sleduji ze střídačky nebo přímo chytám, je to prostě zážitek, obrovský fofr. Jsou tu nejlepší hokejisti na světě a na úrovni je to určitě znát.

Kdo vás nejvíce zaujal nebo byl pro vás nejnepříjemnějším soupeřem?
Těžko říct, každý tým má svoje hvězdné hráče, kteří jsou top na této planetě. Nejvíce mohu sledovat naše kluky a určitě bych zmínil Nathana MacKinnona. To je momentálně jeden z nejlepších hokejistů na světě. Předvádí obdivuhodné věci.

Právě na něj jsem se chtěl zeptat. Opravdu je tak odskočený?
Ano. Je to zajímavé, protože při tak vysoké úrovni byste nečekal, že se objeví ještě hráč, který bude o level nad všemi. Ale pár takových hráčů v lize je a my můžeme být rádi, že jednoho máme v týmu.

Už jste zmínil, že týmu se daří. V konferenci vám patří druhé místo. Panuje pohoda?
Zůstáváme ostražití. Tabulka je strašně vyrovnaná. Pár bodů dělí od úspěchu a neúspěchu, takže je musíme sbírat pravidelně. Kolem Vánoc jsme měli takové hluché období, takže bylo nepříjemné a trochu stresující sledovat, když body najednou nenaskakují a soupeři se na vás dotáhnou. Takhle je to tady ale nastavené, takže o nějaké pohodě nemůže být ani moc řeč.

Rostou úměrně s výkony i ambice klubu?
Nejbližší cíl je určitě play-off a být co nejvýše v tabulce, abychom měli výhodu domácího ledu. Dál nekoukáme.

Jak se vám spolupracuje s Jaredem Bednarem, jenž mužstvo vede z lavičky čtvrtou sezonu?
Patří k mladším trenérům v NHL, což je znát na jeho stylu. Není to takový ten despotický kouč, ale naopak otevřený. Hodně komunikuje s hráči, vždy se s nimi snaží najít společné řešení, což se mi líbí.

Zmínil jste spojení despotický trenér. Jak se v Coloradu řešila velká kauza s chováním některých koučů, která vypukla v průběhu sezony?
Samozřejmě jsme to v kabině probírali. Všechny nás překvapilo, co se dělo. Ale v Coloradu trenéři fungují, jak mají, berou nás jako sobě rovné, což je pro tým strašně důležité.

V hlavním týmu jste jediný Čech, zatímco loni na farmě jste nastupoval s Martinem Kautem. Chybí vám krajan v mužstvu?
Už v Rusku jsem zažil časy, kdy jsem tam byl sám jako cizinec. Tady je kabina tak rozmanitá, kluci jsou z různých koutů světa, že se ani neřeší, kdo je odkud. Parta je výborná. Ale je pravda, že s Kaulym jsme si užili spoustu srandy, přece jen český humor nic nenahradí, v tomhle směru mi to chybí.

Snažíte se ho povzbuzovat, aby už se probojoval za vámi?
Často jsme v kontaktu a samozřejmě bych byl rád, kdyby se mu to podařilo. Nemá to lehké, ale s talentem, který má, je to jen otázka času. V tuhle chvíli je pro něj možná i lepší, aby hrál na farmě a až přijde šance, tak určitě bude připravený.

Po Čeljabinsku si zvykáte na Denver. Líbí se vám město?
Jsme spokojení. Líbí se nám tady celé rodině. Hezké město, není přehnaně velké, ale ani malé, takže člověk má spoustu možností co dělat. Navíc tu panuje příjemné počasí, je tady většinou slunečno, což je super. Když se člověk vzbudí, vidí sluníčko a modrou oblohu, tak je hned příjemně naladěný.

Jak nejčastěji relaxujete v náročném programu?
Máme devítiměsíční holčičku, takže se snažím trávit čas hlavně s rodinou. Procházíme si město, chodíme do parku.

Nyní vás čeká přestávka kvůli Utkání hvězd, využijete jí tedy podobně?
Přesně tak. Máme zařízený welness pobyt kousek od Colorada, takže pojedeme na pár dní úplně orazit a potom budeme doma.

Stíháte ze zámoří sledovat Litvínov, který má nepříjemné starosti?
Celkově sleduji českou extraligu a samozřejmě bedlivě právě Litvínov. I když zápasy nestíhám, protože většinou máme trénink nebo rozbruslení před zápasem. Jsem nervózní z té situace, ale věřím, že kluci zvládnou extraligu udržet. Byla by hrozná škoda, kdyby po takové době spadli.

Snažíte se je na dálku povzbuzovat?
Občas si píšeme nebo voláme se Zdeňkem Orctem a jsem v kontaktu i s pár lidmi z managmentu. Soutěž je vždy takhle vyrovnaná, je to prostě těžká situace i po psychické stránce.  Věřím ale, že finiš se jim povede a zmáknou to.