Věděl jste předem, že budete v nominaci, nebo jste byl napjatý do poslední chvíle?
Neměl jsem žádné informace, sledoval jsem živý přenos v norské televizi, kde oznamovali nominaci všech sportovců. Byl jsem celý vystresovaný, potily se mi ruce. Hokej navíc byl až ke konci. Přečetli brankáře, obránce, pak první část útočníků a moje jméno nikde. Pak ale otočili stránku a viděl jsem se na prvním místě. Hned jsem volal rodině, všichni byli nadšení. Bude to úžasný zážitek, velká životní zkušenost.

Jaké umístění by bylo pro Norsko úspěchem?
Rádi bychom se dostali do čtvrtfinále. Turnaj bude těžký, všechny týmy jsou výborné. Máme pokaždé v podstatě stejnou sestavu, vždy se mění jen pár jmen, což je naše výhoda. Na začátku nás čeká Švédsko a Finsko, což bude těžké, ale na posledním mistrovství světa jsme s Finy hráli dobrý zápas. Prohráli jsme až v prodloužení, ve kterém jsme navíc promarnili přesilovku.

Proti Crosbymu bych si zahrál rád

Ve Švédsku jste se narodil. Bude to pro vás speciální zápas?
Spíše to bude speciální pro rodinu, až mě uvidí v norském dresu. Všichni jsou Švédové. Táta hrál hokej a kvůli němu jsme se přestěhovali do Norska, když jsem byl malý. Nakonec jsme zůstali. Začínal jsem tam s hokejem a později si nechal udělat pas. Všichni snad ale budou fandit mně. Táta si dokonce vzal den volna, aby se mohl dívat na zápas.

Mrzí vás, že si nemůžete zahrát proti hráčům NHL?
Olympiáda je velká akce, takže je mohli pustit. Je to problém pro země, které mají hodně hráčů v NHL, pro nás je to dobře. (směje se) Máme v zámoří jen dva kluky. Samozřejmě bych si rád zahrál proti Crosbymu, Ovečkinovi a dalším hvězdám. Bylo by zajímavé se s nimi utkat, na druhou stranu teď máme šanci uhrát dobrý výsledek.

Těšíte se i na celkovou atmosféru her, život v olympijské vesnici?
Bude to něco jiného než mistrovství světa. Všichni v jedné vesnici, ve stejném oblečení. Můžeme se jít naživo podívat na běžecké lyžování, které je u nás hodně populární. Myslím, že se do Jižní Koreje jen tak znova nepodívám, takže se moc těším.

Jet lag problém nebude

Hodláte navštívit nějaké závody jako fanoušek?
Když budeme mít příležitost, třeba den volna, rád bych se koukl právě na běžecké lyžování. Určitě bych chtěl navštívit i jiné sporty, ale uvidím, jak budu po zápasech unavený.

V Jižní Koreji je o osm hodin více. Obáváte se, co s vámi časový posun udělá?
Nemám s tím zkušenost. Ale rád spím, takže když si budu muset jít lehnout, tak s tím nebudu mít problém. Myslím, že jet lag mě trápit nebude, bude stačit pár dnů na aklimatizaci.

Vyrůstal jste v Lillehammeru, kde se v roce 1994 konala zimní olympiáda. V té době vám byly dva roky, takže si asi nic nepamatujete, že?
To ne, ale viděl jsem spousty fotek i nějaké pořady v televizi. Do města stále jezdí dost turistů, aby se na místa spjatá s olympiádou podívali.

Praha je velká

Většina sparťanských spoluhráčů bude tři týdny bez ostrého zápasu, naopak vy budete v plné zátěži. Může vám to pro zbytek sezony pomoci?
Věřím, že když odehraji dobrý turnaj, budu to moc přenést i do české ligy. Možná se vrátím s větší energií, která mi pomůže k lepším výkonům, čímž pomůžu týmu dostat se co nejdále v play-off.

V Česku jste přes půl roku. Jak se vám tu žije?
Je to velký rozdíl oproti Norsku. Praha je hodně velká, předtím jsem žil jen v menších městech. Nejsem zvyklý na tolik lidí, ale užívám si to. V Praze jsem předtím už párkrát byl a líbilo se mi tu.

Do tajů českého jazyka jste pronikl?
Ne, čeština je hrozně těžká. Znám sprostá slova, protože je slyším kluky používat a trenéři je občas křičí, tak mi to přeložili. Největší rozdíl je ale jídlo. S tím jsem měl problém. Knedlíky a kuřecí řízky se šunkou a sýrem, to mi moc nejede.

A co pivo?
To je hodně dobré. (směje se)

Moje jméno je cool

V české lize působí další norští hokejisté. Scházíte se s krajany?
Nebyl jsem za nimi v jejich městech, ale občas za mnou jezdí do Prahy. Zajdeme na jídlo nebo se procházime městem. Je příjemné pobavit se v norštině. Se všemi se dobře znám, hrál jsem s nimi v klubu nebo reprezentaci, takže není problém se sejít.

Má česká liga větší kvalitu než norská?
Je to velký rozdíl. Více se tu bruslí, hráči jsou šikovnější na puku. Například Erat nebo Gulaš, to jsou skvělí hokejisté. Taky se tu hraje ofenzivněji, obrana v Norsku je ucelenější. Pět lidí je pohromadě v určité formaci, pohybují se spolu a kopírují pohyb puku. Tady se hodně bruslí, takže obránci pak chybí vzadu a dochází k hodně přečíslením.

V ligových zápisech je uváděno i vaše hodně neobvyklé prostřední jméno Prince. Zaznamenal jste to?
Nevím, proč tady píší a hlásí celé jméno. Ve skutečnosti je navíc Prince moje první jméno. V Norsku je obvyklé, že jich máte více a to, kterým chcete být oslovovám, máte před příjmením, takže správně jsem Prince Alexander Reichenberg. Je to blbé, ale tak to je. (usmívá se)

Má to takový královský nádech…
Ano, je to opravdu zvláštní jméno, ale zároveň docela cool. (směje se)