V době, kdy srdcařství vymírá, je tak devětadvacetiletý forvard zajímavým úkazem. V tomto ročníku už stihl pokořit dvě zajímavé mety. Odkroutil si čtyřstý zápas ve Spartě, čímž se příbližil v historické tabulce klubu do elitní dvacítky, a připsal si dvoustý bod.
Jak si ceníte čtyřstovky odehraných zápasů ve Spartě?
Když jsem začínal, asi bych neřekl, že tady odehraju tolik utkání. Na Spartě je vždy konkurence a v mládeži se mi ani nezdálo o tom, že bych se vůbec dostal do A-týmu. Je to zajímavá meta a doufám, že nějaké zápasy ještě přidám.
Vážíte si více počtu utkání nebo bodů?
Kdybych měl 400 zápasů a žádný bod, tak by to asi nebylo nic moc (směje se) Jak jsem starší, tak na body tolik nekoukám, i když každý hráč, zvlášt útočník, je potřebuje, aby se cítil dobře. Obě čísla jsou hezká, ale spousta hráčů tu dokázala víc.
Sledujete, kam byste se mohl posunout v historických tabulkách klubu?
Dělali jsme si srandu, že budu spíš sledovat zápasy a trestné minuty, kde bych na tom mohl být docela dobře. Body asi vynechám, protože Jardu Hlinku jen tak nepřeskočím. (směje se)
Nepřemýšlíte tedy, na jaké mety byste rád dosáhnul?
Je strašně těžké to teď říct. Záleží, jestli budu zdravý, navíc mi končí smlouva. Samozřejmě bych tu rád byl a přidal co nejvíce zápasů, ale žádné mety si nedávám.
Dokázal byste si představit, že zůstanete ve Spartě do konce kariéry? Byl byste celkem unikát.
Je pravda, že mě nenapadá hráč v novodobé historii extraligy, kterému by se něco takového v jednom týmu povedlo. Představit si to určitě dokážu.
Vytrácí se z hokeje srdcařství?
Když jsem byl malý a sledoval mužstva, tak se jádro drželo, ať už to byla Sparta nebo jiné týmy. Teď už to tak není, hodně se mezi kluby cestuje. Moc hráčů na jednom místě nevydrží. Holt je jiná doba. Víc se mi líbí to srdcařství, ale vytrácí se.
Je ještě vůbec důležité, aby týmy měly takové hráče?
Určitě. Ryzímu sparťanovi záleží na klubu o nějaká procenta víc. Kolikrát já jsem si bral starosti domů. Když se tu teď dvě sezony nedařilo, tak jsem furt přemýšlel, proč nám to nejde, co s tím dělat. Člověk si to bere víc osobně, když mu na klubu takto záleží.
Patříte k těm, kdo by sbíral výstřižky nebo nějaké artefakty?
Takový nejsem a ani to dělat nemusím. Babička všechno stříhá a schovává. Až pojedu domů, tak jí dovezu i puk, co jsem dostal za 400 zápasů. Určitě bude mít radost.
Když se vrátíme k vašim začátkům, pamatujete první krůčky ve Spartě?
Začínal jsem v Kralupech, ale už někdy ve třetí třídě jsem přijel na první trénink, v páté už jsem jezdil pravidelně, ale hrál ještě zápasy v Kralupech. V šesté už jsem přestoupil natrvalo.
Vybavíte si svůj první zápas v áčku?
Mlhavě. Vím, že jsem byl nervózní. Udělal jsem pár chyb a dostal se i do šance, jenže jsem zbytečně nahrával. To je tak jediné, co si pamatuji. Tenkrát jsem si ještě říkal, že to může být jediný zápas a nakonec jsem se dostal přes čtyřstovku.
Vzpomenete si na soupeře?
Nebylo to Brno?
Kdepak, proti tomu jste vstřelil první gól. První zápas byl proti Litvínovu.
Aha. Ale pamatuji si, že to bylo v roce 2011 na konci sezony, která byla pro Spartu špatná. I díky tomu jsme tehdy dostali šanci.
Kromě střídavých startů v klubech z nižších lig jste ve Spartě vydržel po celou dobu. Byl někdy odchod na programu dne?
Možná před čtyřmi lety, když mi končila smlouva. Jednal jsem ještě s nějakými kluby, ale neřekl bych, že to bylo blízko. Přání bylo zůstat tady a dopadlo to dobře.
Nelákalo vás ani zahraničí?
Myslím, že extraliga je kvalitní soutěž a smysl by mělo jít za penězi do Ruska, Švýcarsko a Švédsko mohou být taky zajímavé… Čtyři roky zpátky, když nám vyšlo play-off, se o něčem z KHL mluvilo, ale nevyšlo to. Nijak to však neřeším. Už mám nějaký věk a nemyslím, že se nabídky pohrnou. Muselo by to být něco hodně zajímavého, abych o tom přemýšlel. Nemám ani důvod se někam hnát, mám tu rodinu a bydlení.
Utvrdil jste se v tomto přístupu po loňském narození dcery?
Samozřejmě. Chtěl bych, aby vyrůstala tady. Má tu babičky, dědečky, zázemí v Praze. V Rusku si kluci rodin moc neužijí, odjíždí na tripy třeba na týden. A sám vidím, jak se dost věcí mění, když jsem s malou každý den, o což bych přišel. Takže jsem rád, že můžu být takto často s rodinou.
Změnilo vás hodně otcovství?
Každého to trochu změní. Určitě i mě, jsem rodinný typ. Myslím, že jsem klidnější.
I na ledě?
To asi ne. Jen v osobním životě.
Je pravda, že do různých šarvátek se zapojujete stále často. Užíváte si to?
Rozhodně, jsem díky tomu v zápase. Celkově mám rád vyhecovaná utkání, kdy se to řeže, to mě baví.
Byl jste vždy takový rváč?
Asi ano. Poprvé mi tuhle roli dal, tuším, David Volek, když jsem přišel jako mladý do juniorky. A tak nějak jsem se toho držel. Jako malého mě bavily i různé bojové filmy. (směje se) Jsem hodně zapálený do hry. I když si jen jdeme zakopat v tělocvičně, tak se často hádám s Pecháčkem. Nemůžeme tedy hrát proti sobě. (směje se) Jsem takový, že nechci prohrávat a často jsem tak v nějakém konfliktu.
Považujete se za policajta týmu?
No, když se kouknu na Milana Jurčinu, tak policajt je on. Ten vypadá, jak když spolknul krabici. (směje se) Určitě mi nedělá problém postavit se za kluky, ale policajtů je tady víc a Milan je teď takový jejich šéf.
Když se podíváme do minulosti, najdeme vaše bitky s Hollwegem nebo Vašíčkem, což jsou celkem těžké váhy. Zdá se, že se nebojíte.
Radši se peru právě s nimi, když už na to dojde. Nějací skrčci jsou takoví nepříjemní, ještě když bych od nich dostal, to by bylo… (směje se) Takže radši vyhledávám větší kluky. Ale v posledních letech jsem to omezil, mám operovaná obě zápěstí, trochu s tím bojuju. Už je to však lepší, takže v budoucnu asi ještě něco bude.
Fanoušci už vás mají spojeného s číslem 88. Je v něm nějaká symbolika, proč jste si ho vybral?
Nejprve jsem nastupoval s dvanáctkou, tolikátého jsem narozený, takže se mi to líbilo. V áčku ji ale měl tenkrát Lukáš Luňák a stejně jsem si tam nemohl ze začátku vybírat, takže mi dali patnáctku. Až pak když jsme šli do nové sezony a byla možnost, že něco odehraju, vybral jsem si 88. Jsem narozený v srpnu stejně jako přítelkyně - takže dvakrát 8. Mám rád i tu dvanáctku a 100 minus 12 je 88. (směje se) Sešlo se toho víc. V mládí se mi taky líbil Eric Lindros, který ji nosil. Měl jsem i přívěšek na klíče s 88 a jako malý jsem si s tím hrál.
Byl to váš hokejový vzor?
Myslím, že pro každého to byl v té době Jágr. Ale ze zahraničních se mi líbil nejvíc on.
Vzhlížel jste k někomu ve Spartě?
Když jsem byl starší, tak už jsem vyloženě vzor neměl, ale snažil jsem se brát dobré věci od hráčů, se kterými jsem hrál a viděl je trénovat. Ať to byli kluci, co jsou teď ve vedení jako Toňák nebo Hlína, tak i další. Tým tu byl vždy nadupaný se spoustou kluků, od kterých jsme si mohli hodně vzít.
Jaké bylo vejít poprvé do kabiny k takovým hráčům?
Já to měl trochu jednodušší, protože my jsme se ještě převlíkali v juniorské kabině a vždy jsme tam přišli jen na zápas. Tak jsme si sedli a koukali. A myslím, že jsme se rychle rozkoukali. Nebyli jsme nějací drzí, to vůbec, ale vše bylo v pohodě. Starší kluci nás vzali mezi sebe dobře. Ani když teď budu vzpomínat na začátky, nevybavím si nějaké nepříjemnosti.
Nyní patříte ke zkušenějším vy. Snažíte se působit na mladší jako mentor?
Když jsem byl mladý a šel do áčka, tak jsem taky koukal a doufal, že starší kluci budou v pohodě. A nikdy jsem nezažil, že by na nás někdo řval, takže to taky nedělám. Snažím se jim pomáhat. Vím, že když nás tehdy pochválili starší kluci, tak jsme byli nadšení a dva dny si o tom povídali.
Koho považujete za nejlepšího parťáka?
To je hrozně těžké. Musel bych jmenovat hodně kluků, se kterými jsem hrál nebo ještě hraju. Mám velký výběr, s kým jít na večeři nebo s kým si můžu zavolat. To platí i pro souhru na ledě. Mám hodně oblíbených spoluhráčů, tým tu byl vždy výborný. Ať už hraju s kýmkoli, tak si nemůžu stěžovat.
Zdá se ale, že mezi vámi a Lukášem Pechem panuje herní chemie.
Tak on by byl jeden z prvních, které bych jmenoval. Rozumíme si, i když s ním je to trošku těžké mimo led, jak už jsem naznačil. (směje se) Jsme ale samozřejmě kamarádi, sedíme vedle sebe, často jsme v kontaktu, je to super kluk.
Když jsme u hledání NEJ, na kterou sezonu vzpomínáte nejradši?
Určitě na tu, kdy jsme hráli finále s Libercem. Skončili jsme druzí, takže sice špatná tečka, ale celou sezonu jsem si strašně užíval. Hrozně mě to bavilo.
Letos se Sparta po horších časech opět nachází na nejvyšších pozicích. Sešel se tu nejlepší tým za poslední dobu?
Těžko říct. Nemyslím si, že by loni byl nějak slabý tým, ale letos je silnější. Jinak těžko porovnávat právě třeba se sezonou, kdy jsme došli do finále. Je to podobné. Za těch devět let je to ale opravdu jeden z nejlepších týmů.
Cítíte, že je letos něco jinak a mohl by přijít vytoužený úspěch?
To je těžké. I ty čtyři roky zpátky nebylo nic moc špatně, akorát se sešla zranění. Když přijde play-off, vždy záleží na formě a zdraví, takže to teprve uvidíme. Ale tým sílu má a věřím, že pokud nám vydrží zdraví, můžeme udělat úspěch.
