A co víc: Říha dokázal, že právě jemu by se to mohlo povést. Mužstvo pod jeho taktovkou ožilo, na loňském mistrovství světa na Slovensku bavilo fanoušky pohledným hokejem a od vysněné „placky“ ho nakonec dělil jen kousíček. Slzy, které se pak leskly v očích ošlehaného trenérského veterána, rozhodně nebyly hrané.

close Infografika info Zdroj: Deník zoom_in Říha do své práce vždycky vkládal emoce (někdy až příliš) a není divu, jak ho zdrtila zpráva o zrušení letošního MS ve Švýcarsku. „Obětovali jsme tomu všechno. Mohli jsme to posunout ještě dál,“ svěřil se zklamaně. Chtěl se loučit ziskem cenného kovu a mimo jiné tak dokázat svazovému vedení, že ho nemělo nahrazovat.

Už dlouho je totiž jasné, že místo veterána přijde k reprezentaci Filip Pešán. Všechno je dohodnuté a podepsané, proto jsou úvahy o tom, zda si končící kouč nezaslouží ještě jednu šanci, bezpředmětné. Ale už fakt, že se takové řeči vedou, může posloužit jako důkaz, že si Říha se svými spolupracovníky vytvořili značný respekt. Jejich pokračování si přejí fanoušci i řada expertů.

Úspěšná mise 

„Jeho mise byla úspěšná,“ přitakává sice svazový šéf Tomáš Král, jedním dechem ale dodává, že se pojede dle schváleného plánu. Na sentiment vůči bardovi není prostor.

Jde ale jen o sentiment? Říha se v roli reprezentačního vojevůdce našel, sám mluvil o tom, jak má znovu chuť do trénování. Upřít mu nelze ani solidní výsledky. Po šedivé éře Josefa Jandače to v nároďáku zase jiskřilo, fanouškům svitla naděje na lepší zítřky. Takhle smutné loučení s nádechem nevděku si Říha nezaslouží.