Ale i hokejoví bossové jsou jen lidé a občas jim to (hodně) nevyjde. Obzvlášť když venku panují letní vedra, může se člověk ošklivě přepočítat. Podívejme se teď na příklady nejhorších manažerských rozhodnutích v moderní NHL kdy kluby doslova vyhodily z okna miliony dolarů za hráče, kteří jim nevrátili nic zpátky?
Rick Dipietro
Učebnicový příklad kontraktu, z něhož se pro klub stala noční můra. Newyorští Islanders v roce 2006 s velkou pompou oznámili, že si s brankářem Rickem DiPietrem plácli na (tehdy) rekordní smlouvě na 15 let a 67,5 milionu dolarů. Konkurence vyděšeně zírala.
„Je to možná risk, ale bez risku nic nezískáte. Tak jsem celý život podnikal, s vášní a odhodláním,“ řekl tehdy majitel klubu Charles Wang. Za jeho zády se ale mluvilo trochu jinak. „Znamená to, že vlastník je pitomec,“ citovala televize ESPN nejmenovaného člena vedení NHL.
Je fakt, že ligová exekutiva Ostrovanům podpis takhle extrémní smlouvy rozmlouvala, nakonec ale marně. A jak to bylo dál? DiPietra začala pronásledovat série zranění (získal nelichotivou přezdívku „Rickety“, tedy cosi jako pan Chatrný), v letech 2008 až 2013 odchytal jen lehce přes 50 zápasů. Klub ho nakonec ze smlouvy vyplatil a musí mu až do sezony 2028/29 posílat 1,5 milionu dolarů ročně. Za nic.
Alexej Jašin
Tehdejší generální manažer Ostrovanů Mike Milbury byl vůbec velký střelec. Ještě před tragickým kontraktem s DiPietrem udělal několik rozhodnutí, kvůli nimž je dnes považován za jednoho z nejhorších manažerů v bohaté historii NHL.
Třeba ruskému útočníkovi Alexeji Jašinovi dal smlouvu na 10 let za 87,5 milionu dolarů. Jenže Jašin hrál chabě, nikdy nesplnil očekávání a i jeho se klub později radši zbavil vykoupením z kontraktu. Milbury přitom poslal do Ottawy za Jašina mladého Zdena Cháru a volbu v draftu, z níž se vyklubal Jason Spezza. Zbavil se tak dvou budoucích hokejových superhvězd jedním vrzem. Bravo!
Scott Gomez
Tenhle rodák z Aljašky po léta zářil v sestavě New Jersey, a v roce 2007 tak po něm sáhli New York Rangers. Nabídli mu luxusní sedmiletou smlouvu, která z Gomeze udělala jednoho z nejlépe placených hráčů v lize. Jenže výkonnost amerického útočníka šla náhle strmě dolů v prvních dvou sezonách v dresu Rangers dal pokaždé jen 16 gólů a klub se ho raději zbavil, i když na tom tratil těžké peníze.
„Možná jsem měl jít jinam, ale byla to moje první šance podepsat opravdu velký kontrakt. Věděl jsem, že podobné peníze mi nikdo nenabídne, a každý hráč vám potvrdí, že taková příležitost se musí využít,“ řekl po letech Gomez. Jeho dramatický pád pak pokračoval. V Montrealu vstřelil za tři sezony pouhých 21 branek a stal se terčem drsných vtipů, trápil se i později v dalších týmech a nakonec neslavně ukončil kariéru.
Ilja Kovalčuk
New Jersey Devils v roce 2010 toužili po službách vyhlášeného ruského kanonýra tak hodně, že i tak zkušený a nesmlouvavý manažer jako Lou Lamoriello poněkud ztratil hlavu a nabídl tehdy sedmadvacetiletému Kovalčukovi smlouvu na 17 (!) let a 102 milionů dolarů. Co do délky kontraktu by tak padl neblahý DiPietrův rekord.
Zděšené vedení NHL ale tyhle milionářské námluvy okamžitě zarazilo. Marně. Lamoriello obešel zákaz lišácky: nabídl Kovalčukovi pozměněnou smlouvu na 15 let a 100 milionů dolarů. Hráč souhlasil a bylo hotovo, liga už s tím nic nenadělala.
Což o to, Kovalčuk góly střílel i nadále, jenže ne moc dlouho. Po třech letech podlehl vábení rodné hroudy a šokovaným Ďáblům oznámil, že odchází do Petrohradu. „Chci být doma se svou rodinou,“ vysvětlil.
V Rusku patřil k nejlépe placeným hokejistům KHL, nakonec se ale Kovalčukovi zastesklo po zámoří. Uplynulou sezonu odehrál za Los Angeles. Bere přes 6 milionů dolarů ročně, jeho výkony ale byly zklamáním. Kdo ví, třeba si to zase zamíří zpátky přes velkou louži.
