Jaromíre, co vám říkal otec, když se ozvala Slavia?
Byl hlavně rád, že odcházím z Karlových Varů, kde je manažerem. Na druhou stranu je sparťan a asi by mě chtěl vidět spíše v jejím dresu.

Konzultovali jste spolu přestup do Edenu?
Radil mi, ať jdu. Říkal, že je Slavia dobrý klub. V žertu jsme se hecovali. Nedá se nic dělat. Každý z nás jde po své cestě.

Pamatujete tátu z dresu Sparty?
Trochu, jako maličký jsem chodil do Holešovic. Víc si ho ale vybavuji z Karlových Varů.

Do Slavie tedy přichází sparťan?
(směje se) Ne, přichází slávista! Klub jsem si rychle zamiloval. Málo se to ví, ale začínal jsem v Edenu.

Z jakého důvodu?
Prozaického. Na Slavii jsme to měli blíž z domova.

Do extraligy jste nakoukl v sezoně 2014-15 jako centr první formace Karlových Varů. V něm hrál i Radek Duda. Raketový start.
Přesně tak. Odehráli jsme spolu dvacet zápasů. Všechno bylo skvělé. Bohužel se mi ale přestalo dařit.

Co se stalo?
Přišel pokles formy, byl jsem ještě moc mladý.

Zlákaly vás mejdany?
Ne. (směje se) Nikdy jsem neměl problémy s životosprávou. Spíš jsem nezvládl extraligu psychicky. Nepovedlo se mi pár zápasů, neunesl jsem tlak.

Proto jste vyrazil na hostování. Nejprve do Sokolova. Dobrá štace?
Na Sokolov vzpomínám moc rád. Byli tam výborní trenéři i spoluhráči. Všichni toužili po úspěchu. Dostal jsem spoustu prostoru na ledě a nabral sebevědomí.

Ani to vám do extraligy nepomohlo. V dresu Karlových Varů jste loni sehrál jen osm zápasů. Zklamání?
Obrovské. Začal jsem ve čtvrtém útoku a dostal minimum šancí. Na druhou stranu musím uznat, že jsem na ledě nic nepředvedl. Odešel jsem proto do Kadaně. Už jsem neměl motivaci vrátit se zpátky. Táta je ve Varech manažer. Cítili jsme, že v jednom klubu zůstat nemůžeme.

Proč?
Nejsem na takové úrovni, abych vyčníval. Všichni ve mně viděli protekční dítě. Nemám povahu, abych řeči dokázal hodit za hlavu. Situace se musela nějak řešit.

Je složité hrát ve čtvrtém útoku?
Pro mě ano. Potřebuji být hodně na puku. Jakmile se dostanu na led jen na pár minut, neposunu se a nemám mužstvu co dát.

Na hostování v Kadani jste si nejspíš na prostor na ledě nemohl stěžovat?
Klub na mě sázel. Hrál jsem v první lajně, chodil na přesilovky… Scházela mi ale motivace. Nikdo nestanovil cíl jako play-off. Těžko jsem ze sebe vymáčkl maximum.

Motivací by pro vás snad měl být každý zápas?
Motivací je pro hráče extraliga. Nastupovat v ní, bojovat o ni. Hokej bez stresu je dobrý možná pro starší hráče. Já chci něco dokázat a vidět před sebou jasné cíle. Proto jsem nyní přišel do Slavie, do prestižního klubu.

V Kadani jste se utkali i se Slavií. Jaké to bylo?
Super, všechna čtyři utkání skončila remízou. Slavia měla starší tým. Tím, že omladila, přišla moje šance.

Bylo pozitivní i první setkání s fanoušky červenobílých?
Ano, důležité je, že fandí. Dokonce i teď na přátelských zápasech. Hezká je hlavně děkovačka, které si moc vážíme. Jde o neobvyklou věc a moc emotivní. Takovou žádný klub nemá. Moc si jí vážíme.

Je veliký rozdíl přijít do extraligové a prvoligové kabiny?
Není. Slavia je svým zázemím stále extraligová. Rozhodně jsem si oproti Varům nepohoršil. A maká se tu jako v nejvyšší soutěži. Každý zde hledí k play-off, baráži a postupu.

Vyhovuje vám styl trenéra Razýma?
Jde o klidného kouče, který zbytečně nekřičí. Klade důraz na to, aby nás hokej bavil, byli jsme často na puku, kombinovali. Pro mě ideální přístup.

Ordinuje stravitelné dávky?
Fyzická příprava byla moderní. Kratší a intenzivnější tréninky. Na ledě jsme často. V Edenu trávím celý den. Odpoledne si zde na dvě hodiny lehnu. Vyhovuje mi to. Hokej mě dělá šťastným.

Těšil jste se hodně na utkání? Při vší úctě, může dát Slavii něco souboj s Kobrou?
V prvním zápase rozhodně. Těšili jsme se všichni. Každá kombinace pro mě byla přínosná.

Dvě branky vám pomohly?
Na úvodní utkání dobrá bilance. I když jsem jich mohl dát více.

Na Karlovy Vary jste se nejspíš připravoval pomalu jako na mistrák. Nebo se mýlím?
Rozhodně ne. Chtěl jsem se ukázat. Povedlo se mi dát gól a byl jsem spokojený.

Na rozdíl od vašeho otce.
Trošku jsem ho popichoval. Ale jen málo. Šlo přeci jen o přátelák.

Přišla ale i porážka?
Výsledky teď neřešíme. Hodně se trénuje. Hráči jsou v laktátu. Soustředíme se zatím hlavně na souhru.

Jde se těžko na děkovačku po prohraném utkání?
Musíme uvažovat jinak. Dobře, nepodařil se nám zápas, jsme naštvaní. Vidíte ale podporu. Kde jinde se nám stane, aby nám někdo poděkoval za porážku. Moc příjemné.

Dokážete říct, čím se chcete ve Slavii prosadit?
Za své přednosti považuji dobré bruslení. Snad mi to i hokejově myslí. Dovedu připravit góly sobě i svým spoluhráčům. Snažím se naučit také bránit. Což jsem nikdy nedělal a jde o mou největší slabinu.

Působíte dojmem střízlíka. Posilujete často?
Ano. Snažím se hlavně dělat atletiku. Potřebuji být mrštný. Těžko někoho přetlačím. Musím přečíst hru
a silnější hráče přebruslit.

Jaké jsou plusy Slavie?
Máme výborně složený tým. Najdete v něm velké silné hráče i malé, co rychle bruslí. Za naši hlavní devizu proto označím různorodost.

V tisku se objevily zprávy, že klubu hrozí insolvence. Ovlivnily články klima v kabině?
Něco jsme si samozřejmě říkali. Nicméně nám chybí informace. Četli jsme jen stejné články. Výplaty nám chodí pravidelně. Nemáme důvod se znepokojovat.

Nenapadlo vás, že jste šlápl vedle?
Vůbec ne.

Ve Slavii jste podepsal smlouvu na deset měsíců. Plánujete zůstat déle?
Nejsem typ cestovatele. Rád bych se ve Slavii prosadil i usadil. Cíl je posunout se herně, vybojovat extraligu a zahrát si ji v červenobílém dresu.