Teprve dvaadvacetiletý útočník se stal jednou z ofenzivních hvězd uplynulého ročníku první ligy. V dresu Slavie nastřílel třicet branek a v 58 zápasech stihl zaznamenat 61 bodů. Byl z něj cítit hlad po gólech, co do počtu střeleckých pokusů byl druhý nejaktivnější v soutěži. „Teď si budu muset zvyknout na úplně jiné tempo hry,“ řekl Šmerha pro sparťanský web. Po úspěšné sezoně zatoužil po extralize a sáhl po něm městský rival. Na elitní scéně čeká mladého kanonýra zkouška ohněm.
Byla pro vás nejvyšší soutěž po vydařeném ročníku v první lize jasnou volbou?
Už v průběhu uplynulé sezony jsem měl nabídky z extraligy, nakonec jsem si zahrál i jeden zápas na Kladně. Věřil jsem ale, že nejlepší bude dohrát sezonu ve Slavii a po jejím konci se porvat o extraligu. To se povedlo, přicházím do Sparty a jsem moc šťastný.
Extraligu jste krátce okusil už ve zmíněném zápase v dresu Kladna. Byl to velký rozdíl oproti nižší soutěži?
Nestihl jsem tehdy s Kladnem žádný trénink, takže jsem do hry vlétl tak trochu po hlavě. Na ledě bylo na všechno méně času, hra byla mnohem rychlejší. Na úplně jiné tempo hry si budu muset zvyknout.
Zvyknout si také musíte na nové prostředí. Je pro vás přestup ze Slavie právě do Sparty něčím výjimečný?
Já byl od malička sparťan. Táta za Spartu v mládí hrával, třeba s Františkem Ptáčkem. Děda pro klub pracoval, v Holešovicích dělal rolbaře. Odmalička jsem tak byl vychováván ke sparťanství. Pamatuju si, jak jsem jako malý kluk chodil s tátou, babičkou nebo dědou koukat na zápasy Sparty, mám na to krásné vzpomínky. Jsem z Holešovic a žiju tu celý život.
Taky jsem měl problémy
Jak jste se dostal k městskému rivalovi v Edenu?
Začínal jsem hrát na Štvanici, kde se ale s hokejem brzy skončilo. Máma mě pak přivedla na Slavii.
Byl pro vás přestup z mládežnického hokeje mezi dospělé hodně náročný? Řada talentovaných hráčů ho nezvládne.
Taky jsem měl problémy. S věcmi, které stačí v juniorce, v dospělém hokeji nevystačíte. Musíte na sobě pořád pracovat, což jsem poznal během roku, kdy jsem byl ve druhé lize na Kobře. Od té doby jsem na sobě začal víc makat. Také jsem měl štěstí na hráče, kteří mi ten přechod usnadnili.
Teď vás čeká přesun ze zimáčku v Edenu do O2 areny. Nebojíte se toho rozdílu?
Moc se na to těším. Ještě jsem si v O2 areně nezahrál, pro každého hráče je ale sen zahrát si v takhle skvělé hale. Zatím jsem do ní chodil jen jako divák.
Sledoval jste zápasy Sparty?
Na několika zápasech jsem byl. Sparta hrála výborně, většinu sezony byla v tabulce nahoře. V tu chvíli jsem si ještě neuměl představit, že tam jednou budu nastupovat jako domácí hráč. Nemůžu se té chvíle dočkat.
Už jste se poznal s novými spoluhráči?
S každým jsem se představil a podal si ruku. Zatím se snažím zapamatovat si všechna jména. Jsem rád, že mě ušetřili připomínek na můj bývalý klub, jen Míra Forman už si stihl rýpnout.
Znáte se s některými spoluhráči z dřívějška?
Znám, hodně mi pomáhá obránce Radek Jeřábek, který se Spartou také trénuje. Znám se také s oběma bratry Jandusovými, kteří působili ve Slavii, pak také s Tomášem Pšeničkou a Lukášem Rouskem. Hrát za Spartu je pro mě obrovská výzva a nová zkušenost. Věřím, že dopadne co nejlépe.
Co od sebe v novém dresu očekáváte?
Postavou nejsem úplně typ do oslabení, takže věřím, že můj největší přínos bude v útoku. Budu se snažit dávat góly a pomáhat týmu hlavně bodově.
