Hokejová cesta Jakuba Krejčíka začala v Edenu v dresu Slavie. Během mládežnických let střídal obranu s útokem, ale nakonec zakotvil v defenzivě. V devatenácti letech dostal od tehdejšího kouče Vladimíra Růžičky první šanci v extraligovém áčku a v následující sezoně už patřil k základním stavebním kamenům slávistické obrany.

Málokterému mladému hráči se stane, že během své premiérové sezony v nejvyšší soutěži dostane hned pozvánku do seniorské reprezentace. Krejčík ale chytil šanci za pačesy, hned v prvním zápase skóroval a vysloužil si i nominaci na světový šampionát 2012 ve Švédsku a Finsku, kde Češi brali bronzové medaile. A rozhodně nebyl jen do počtu, odehrál šest zápasů.

Díky tomu o sobě dal vědět celému hokejovému světu a o výborného mladého hráče se začaly přetahovat prestižní kluby. Následující ročník zahájil v dresu Slavie, ale bylo zřejmé, že se v něm dlouho nezdrží. Sáhl po něm HC Lev Praha, tehdejší pražský účastník Kontinentální hokejové ligy, kde hrál často v obranné dvojici se slovenskou legendou Zdeno Chárou.

Dobré časy ovšem střídají i ty horší a po mohutném posílení s cílem vyhrát v KHL titul na Krejčíka najednou nebylo na ledě moc prostoru. Aby mohl hrát, pustil ho Lev na hostování do sesterské Sparty, kde završil sezonu s bronzem na krku.

Čeští hokejisté na Staroměstském náměstí | Video: Deník/Radek Cihla

Následovala další zahraniční anabáze, tentokrát se ale talentovaný bek vydal místo na východ směrem na sever, do Skandinávie. Dvě sezony strávil ve švédském Örebro a následovala krátká epizoda zpět v KHL, tentokrát v dresu Záhřebu.

Jelikož zahraniční angažmá nedopadlo možná podle jeho představ, rád přijal nabídku na návrat do české extraligy. A rozhodně nelitoval. V sezonách 2016/17 a 2017/18 přes hlavu natahoval dres brněnské Komety a svými výkony se výrazně podílel na dvou mistrovských titulech!

Na řadě byl další pokus o trvalejší prosazení za hranicemi. A už s větším úspěchem. Tři sezony ochutnával finský elitní hokej v týmech Lukko Rauma, Kärpät Oulu (v roce 2020 byl zvolen do All stars týmu celé soutěže) a poté následoval přesun do KHL s pořadovým číslem 3, tentokrát do týmu Jokeritu a poté Minsku.

Neúnavný dříč a hokejový cestovatel pak opět zvolil návrat domů, do rodné Prahy. Podepsal smlouvu na Spartě a i když laboroval se zraněními, kdykoliv nastoupil, patřil k výrazným oporám zadních řad.

V této sezoně patřil k nejlepším extraligovým obráncům a tudíž bylo jasné, že ho po odmlce nemine pozvánka do národního týmu. Spolehlivými výkony si ji jednoznačně zasloužil a trenér Radim Rulík na něj sázel v nejvypjatějších momentech. A Jakub Krejčík se odvděčil tím, co je mu vlastní. Bojovností, srdcařstvím… a nastavením i vlastního nosu.