Dva stoly po devíti hráčích. Z toho deset hokejistů bere připravenou židli, na stolek odkládají vodu, tmavé brýle jsou hned vedle. I ty jsou potřeba. Kdo nedokáže zachovat nehybnou a chladnou tvář, prohrává a opouští hráčské místo. Takový je poker. Hra, která je krásná, ale nelítostná.

Pravidla platí, i když jde o charitu. Jako ve středu.

Tomáš Plekanec, Jaroslav Špaček, Tomáš Kaberle, Jiří Tlustý, Martin Hanzal, Petr Průcha, Martin Erat, Ondřej Pavelec, Alexander Salák a Martin Ručinský vkládají po pěti tisících.

Každý přichází s jediným úmyslem. A hazard to není. Dnes má slovo charita.

„Je pěkný, že můžeme pomoci, navíc tady strávíme příjemný odpoledne,“ má jasno Tomáš Kaberle, stále ještě obránce Toronta.

Hokejisté soupeří. První tři přinesou peníze pro „svoji“ nadaci. „Sponzoři dali 130 tisíc, kluci dalších 50 tisíc korun. Samozřejmě i dále mohou přihazovat,“ říká jeden ze spolupořadatelů Lukáš Richtera.

A to netrvá dlouho.

Bleskurychlé a neomylné prsty rozdávajícího určují první vítěze, ale také poražené. „Už jsem musel nakupovat,“ dává na vědomí Martin Erat, bek z Nashvillu.

Petr Průcha se jen usmívá.

„Tak mi ještě dejte,“ dodává Erat a vytahuje peněženku.

Králem je zatím Tomáš Plekanec. Jeho prsty si stále hrají s více a více žetony. „Trochu to hraju na internetu, ale žádnou taktiku nemám, proto mi to asi jde. Občas jsou to ale blbosti, jsem rád, že mi jde karta.“

Za pár minut dojde „materiál“ dalšímu protagonistovi. Průcha je bez hracích prostředků. „Je to tady,“ dává na vědomí vesele všem Kaberle. Útočník Nashvillu na chvíli zaváhá a pět bankovek s Františkem Palackým má nového majitele. Tisícovky leží na stole. Útočník Phoenixu je odměněn plastovým platidlem.

A kdo je nejlepším mezi dvěma krupiéry? „Tomáš Plekanec je uvážlivý, ale vlastně oni všichni,“ je tajemný Lukáš Richter.

Ale nejtajemnějším je montrealský zadák Jaroslav Špaček. Od počátku hry jeho oči zdobí tmavé brýle. Co se za nimi odehrává? To nikdo neví. A tak to má být.

„Vzali jsme si je všichni ze srandy, ale jen Špágr je pravý hráč,“ má jasno Plekanec.

V letadle se neobíráme… tak o dvě stě dolarů

Obránce Tomáš Kaberle stále nemá jistotu, kde bude v příští sezoně NHL hrát, ale je v klidu. „Buď to dopadne, nebo půjdu někam jinam. Vůbec na to nemyslím,“ říkal pár minut před zasednutím ke stolu. Pak přišel čas pokeru.

Co vy a tato karetní zábava?

Líbí se mi, často na to koukám v Torontu na televizi. Tam to běží hodně, je to zajímavý. Občas si zahrajeme i v letadle, aby nám utekl čas.

Jste z klubu nejlepší?

To se střídá. Kolikrát jde o náhodu. Záleží na kartách, také jak kdo blafuje.

Vy blafujete?

(smích) To nemůžu prozradit. Asi každý má svoji taktiku. Já si jdu jen zahrát, dopředu nepřemýšlím, co a jak.

Ale čím častěji člověk hraje, tak je lepší. Tak tomu je i ve sportu, ne?

Já to okoukal z televize. Dříve jsem nevěděl, co je americký fotbal, ale teď na něj také koukám. Totéž s kartami.

Dokážete během hry zachovat pokerovou tvář?

(úsměv) Kolikrát říkám, že něco mám, ale přitom nemám. Příště to udělám obráceně, ale ostatní nemůžou vědět, co a jak. Spíš ale jde o srandu.

Je tady deset hokejistů, kdo z vás je nejlepší?

Nevím. Hrál jsem jen s Tomášem Plekancem a Jirkou Tlustým, ten naposledy vyhrál, toho beru jako favorita. Ale je tu i jeden profesionál, ten nám určitě ukáže, jak se hraje. Ale hlavní je, že celá akce je spojená s charitou, člověk může pomoci.

Když hrajete se spoluhráči v letadle, jaké máte sázky?

Nikdo nechce zbohatnout, baví nás to. Hlavně že uteče čas. Uhrajeme čtyři hry a jsme na místě. Nikdo nikoho neobírá. Za let tak stovku, dvě stě dolarů.