Pětadvacetiletý gólman přišel do Sparty na konci října a postupně vytlačil z pozice jedničky Dušana Salfického. A v play off se mu poté povedlo dotáhnout pražský klub k mistrovskému titulu. "Nevím, jestli jsme něco vyhráli. Je to skvělý pocit, ale asi si to uvědomím až později," kroutil Duba nevěřícně hlavou. Prý si připadal jako v pohádce. "Jsem strašně rád, že se mi to podařilo. Je to splnění dětského snu. Na ledě jsem to ani nemohl unést, před plnou halou, kde bylo čtrnáct tisíc lidí a my máme titul. A já poslední zápas s nulou," pravil.
Přitom v říjnu, když opouštěl nečekaně TPS Turku, myslel, že jej čeká další nepovedená sezona. "Kdyby mi tehdy někdo řekl, vyhrajeme titul a já u toho budu jako první brankář, tak bych tvrdil, že si ten pobyt v sanatoriu musí ještě o pár let prodloužit, že je blázen. Takhle pohádkově jsem si to nepředstavoval," uvedl Duba. V juniorské kategorii se přitom s dvacítkou dvakrát radoval ze zisku titulu mistrů světa, na druhém se přímo aktivně podílel. Pak jej ale Sparta poslala na hostování do Finska, do Znojma, do Plzně, opět na sever Evropy a Duba si na svou premiéru v mateřském klubu musel počkat až do letošní sezony.
"Kluci hráli fantasticky, a když jsme vedli 1:0, tak jsem věděl, že to bude dobré a nebude to takový propadák jako v minulých zápasech," řekl. Poslední minuty zápasu si prý užíval a byl v transu. "Říkal jsem si, ať ještě střílejí, ať si sezonu prodloužím. Věděl jsem, že to uděláme. Poprvé v životě jsem vyhrál poslední zápas a byl to nádherný pocit," řekl Duba. Nejhorší okamžik prý prožil až po zápase, když zvedal mistrovský pohár. "Ani jsem ho nemohl uzvednout," přiznal s úsměvem.
