Jak vzpomínáte na svoje angažmá ve Spartě?
Mám na to výborné vzpomínky. Hrozně jsem si to tady užíval, bylo to perfektní. Vím, že už se to v klubu hodně obměnilo, ale bylo vážně hrozně fajn pracovat se všemi lidmi okolo, skvělá spolupráce byla i s Jardou Nedvědem, který mi dělal asistenta. Když porovnáte současnou Spartu a tu dnešní, je to něco úplně jiného. I když jsem byl vyhozený a všechno to skončilo předčasně, myslím, že jsme tady odvedli dobrou práci. Odcházel jsem v době, kdy jsme byli třetí v tabulce. I tohle k tomu ale patří, je to součást celého toho byznysu. Tehdy jsem samozřejmě nadšený nebyl, ale s odstupem času vnímám, že je to pro mě vážně pocta, že jsem tady mohl trénovat. Moc jsem si to ve Spartě užil a rád na to vzpomínám.

Jste pořád s někým z klubu v kontaktu?
S Pavlem (Grossem, trenérem). Lidi, kteří mě do klubu přivedli, jako Petr Bříza už jsou dávno pryč. Došlo tam k velkým změnám, stabilita není ve sportu úplně obvyklá.

Takže spolu s Pavlem Grossem pravidelně konzultujete, co se ve Spartě děje?
Známe se dobře, ale v kontaktu jsme spolu jen velmi zřídka. Každý máme svou práci a mluvili jsme spolu párkrát, naposledy krátce před startem ročníku. Popřál jsem mu do sezony hodně štěstí. Jsme kolegové. Když jsem Spartu bral, tak jsem právě Pavlovi volal. Říkal mi tehdy, že je to opravdu mimořádné místo, kde trénovat, že to má svá specifika.

Sledujete i teď, jak se Spartě vede?
Sleduju doteď její výsledky. Dobře vím, že se jim daří a že je v týmu ještě pár hráčů, které jsem tam měl i já. Vždycky vás zajímá, jak si vede klub, kde jste působil. A podobné je to i s hráči. Pořád je tam Buchta (Jan Buchtele), Řepík… Pořád sleduju i to, jak se daří třeba Lukáši Pechovi. Když jednou děláte s nějakým hráčem, tak sledujete i dál, jak se mu daří, jak si vede.

Jaká je současná Sparta?
Mnohem lepší. Když se podíváte na hráče, které jsme měli my v první sezoně, a porovnáte to se současným kádrem, vypadali jsme jako farma Sparty. Ve druhé sezoně už to bylo lepší. Teď je to ale stejně úplně jinde, jsou mnohem silnější. Myslím si, že když zůstanou všichni v klidu a nechají Pavla Grosse pracovat, mají velkou šanci vyhrát titul.

Po konci ve Spartě jste začal trénovat německý Kolín, kde jste dosud. Jaké to je angažmá?
Máme největší arénu v Evropě, když byl covid a hrálo se bez fanoušků, bylo to vážně těžké. Poslední dva roky jsme budovali tým a teď bojujeme o to, abychom se dostali do šestky a přímo do play-off.

Jaká je teď úroveň německé soutěže?
Myslím, že úroveň je na historicky nejvyšším levelu. Mezi kluby jsou opravdu jen malé rozdíly a mnohdy pak hrají roli skutečně detaily v každém jednotlivém utkání. Rozhoduje forma v konkrétní den, to, jaký má tým program. Pro fanoušky je to napínavé, protože každý může porazit každého.

Vidíte v Německu nějaké budoucí hvězdy, jako je Leon Draisaitl nebo Tim Stützle?
Generace, kterou máme teď, je unikátní. Draisaitl, Stützle a Seider jsou tři generační talenty německého hokeje. Je ale velmi těžké dál produkovat tolik takových hráčů. Hlavně jako Draisaitl, to je unikátní hráč i ve světovém měřítku. V posledních letech ale vidím, že týmy v Německu investují do svého mládežnického hokeje, aby vychovávali mladé hráče. Díky tomu můžete vychovávat dobré hráče, kteří pak můžou hrát za národní tým. Možná to nejsou NHL hráči, ale můžou pomoct německému hokeji.

Co říkáte na německý nároďák? Naposledy vybojoval stříbro.
Abyste uspěli na velké akci, potřebujete vytvořit skutečný tým. V minulých pár letech bylo zřejmé, jak rychle si hráči na sebe zvykli, okamžitě přijali své role, okamžitě si to do sebe všechno sedlo. Myslím, že to je velký důvod toho, proč jsme dosáhli na ty úspěchy. Jasně, že každý by loni ve čtvrtfinále sázel svoje peníze na Švýcarsko, ale bylo to o jednom utkání. Byl to jeden zápas na šampionátu, nebyla to série play-off.

Jak moc důležité jsou posily z NHL?
Vím, že Finové dokázali vyhrát mistrovství pouze s hráči z Evropy, ale já si myslím, opravdový „boost“ pro tým jsou hráči ze Severní Ameriky. Německu loni přijel Nico Sturm a měl velký vliv na tým. Možná ne v tolik v bodování, ale určitě v roli lídra. Jen svojí přítomností změnil atmosféru v týmu. Vždy hodně záleží na tom, kdo vám přijede z NHL.

Na mediálním dni v Praze jste se potkal s dalšími legendami, jako je například Jaromír Jágr. Jaké bylo setkání s touto hvězdou?
Známe se spolu už dlouho. On je naprostá legenda. Legenda v Česku, legenda v Evropě, legenda ve světě. Když se s ním bavíte, tak to ale necítíte, on si o sobě nemyslí, že je legenda. Pamatuji si, jak nám dal za Kladno dva góly, to bylo pro mě jako kouče hrozné, nebyl to dobrý zápas. Já si jen říkal, vždyť je tomu chlapovi 47 let… A dá nám dva góly. Je to speciální hráč, zanechal stopu úplně všude, kde hrál a pořád ještě hraje. Pomáhá mu, že mu v kariéře celkem drželo zdraví, vedle toho má pořád zápal a vášeň pro hru i chuť na sobě neustále pracovat.