Změny v kádru
PŘÍCHODY:
Jakub Neužil (B, z Kadaně)
Radek Jeřábek (O, ze Vsetína)
David Němeček (O, z Lukko Rauma)
Roman Horák (Ú, z Växjo)
Ladislav Zikmund (Ú, z Kladna)
Tomáš Šmerha (Ú, ze Slavie)
ODCHODY:
Jakub Sedláček (B, do Košic)
Ville Koistinen (O, do Hämeenlinny)
Jeremie Blain (O, do Hradce Králové)
Kevin Klíma (Ú, do Hradce Králové)
Vladimír Růžička ml. (Ú, do Hradce Králové)
Jiří Smejkal (Ú, do Tappary Tampere)
Roberts Bukarts (Ú, do Čerepovce)
Jiří Černoch (Ú, hostování v Karlových Varech)

Nechtěl jste raději zůstat na severu Evropy?
Po minulé sezoně jsme s agentem řešili další pokračování ve Finsku a ve Skandinávii obecně, ale vinou koronaviru se jednání protahovala. Do toho mi zavolal pan Hořava, se kterým se známe z působení v Mladé Boleslavi, že by o mě měli zájem. Nabídka od Sparty se těžko odmítá. Je tu silné mužstvo, které má velké ambice. I to byl jeden z důvodů, proč jsem rozhodl jít sem.

V play-off Ligy mistrů (pokud se tedy uskuteční) narazí Sparta právě na váš bývalý tým Lukko Rauma. Jde o těžkého soupeře?
Jsem rád, moc se na to těším. Pro mě je to o to pikantnější, doufám, že se zápasy odehrají. V týmu Raumy došlo k nějakým změnám, takže nevím, zda budou hrát stejně jako loni, ale finský hokej je celkově rychlý. Finové výborně bruslí. Já ale věřím, že oba zápasy zvládneme a postoupíme.

Jak se vám vůbec líbilo angažmá ve Finsku?
Rauma je malinké městečko, život je tam hodně poklidný. Největší věcí je vlastně hokej, kterým celé městečko žije. Já jsem byl spokojený, líbilo se mi tam.

Ve Finsku jste ovšem hrál už před pěti lety, kdy jste s TPS Turku dokonce získal juniorský titul.
Ta sezona patřila mezi mé nejlepší mezi juniory. Vyhrát titul nebylo vůbec jednoduché a byla to skvělá zkušenost. Navíc jsem tehdy nakoukl i do áčka, byl to můj první kontakt s dospělým hokejem. Rád na to vzpomínám, angažmá v Turku mi toho dalo hodně. Hodně jsme trénovali, Finové jsou na trénink úplní blázni. V kariéře mi to pomohlo. V áčku tehdy působil i Petteri Nummelin a sledovat takovou legendu, jak se chová a hraje, to je skvělá škola.

Mezi juniory byl zase vaším spoluhráčem Mikko Rantanen, nyní superhvězda NHL. Byl už tehdy výjimečný?
Na svůj věk byl hrozně vyzrálý a vyspělý, už tehdy byl vysoký a silný. Vyčníval a dominoval i v áčku, bylo vidět, že z něj roste výjimečný hráč a budoucí hvězda NHL. Když tehdy áčko nepostoupilo do play-off, tak šel k nám a obrovsky nám pomohl. Ale na to, jaký je to výborný hokejista, to byl vždycky skromný a hodný kluk, který si na nic nehrál. Toho já si cením.

Třeba se na ledě potkáte v reprezentačních dresech. Je pro vás národní tým velkou motivací?
Samozřejmě to patří do mých cílů. Do národního týmu už jsem nakoukl a přál bych si, abych se do něj prosazoval pravidelně. Ideální by bylo, kdybych se dostal i na mistrovství světa. Ale nechci se dívat moc dopředu, člověk musí jít malými kroky. Priorita je, aby se dařilo Spartě, ostatní přijde s tím.

S pražským týmem už chvíli trénujete. Pomohlo vám to zapadnout do mužstva?
Letní přípravu jsem zahájil individuálně v Plzni spolu s Davidem Skleničkou, ale když mi potom pan Hořava zavolal s nabídkou, zároveň mi nabídl, že můžu trénovat s klukama ve Spartě, než se vyřeší situace ve Finsku. Díky tomu jsem poznal kabinu a kluky a dost to ovlivnilo mé rozhodnutí zůstat.

Znáte s někým z týmu z dřívějška?
Třeba s Honzou Košťálkem jsme prošli mládežnickou reprezentací, byli jsme spolu i na mistrovství světa dvacítek. Z nároďáku se znám i s Davidem Tomáškem a Petrem Kalinou, v první sezoně v Plzni jsem hrál s Matějem Machovským. Ostatní kluky znám jako soupeře.