Olympiáda v Deníku

O první branku se postaral v páté minutě devatenáctiletý Jiří Pospíšil. Ten poslední roky strávil na zkušené ve Švédsku a v také ve Spojených státech. Přes 190 centimetrů vysoký Pospíšil teď dostal šanci ve Spartě. Ale sám pokukuje spíš po angažmá v Maxa lize v Litoměřicích. „Do juniorky určitě nepůjdu. Pokud nevyjdou Litoměřice, vrátil bych se do Ameriky. Zatím ale nevím, jak na tom jsem,“ vysvětluje Pospíšil.

Zahrál jste si proti Cornellově univerzitě. Tak jaká to byla zkušenost?

Výborná. Minulý rok jsem hrál v Americe, takže jsem očekával, že budou agresivní a budou hodně napadat. Na to jsme taky byli připravovaní u videa. Jako tým jsme to zvládli skvěle a porazili jsme je.

V NCAA, kde působí Cornell, jste nehrál, tak to bylo přeci jen něco nového, ne?

Určitě to nové bylo. Hráli mnohem více do těla. Ale to je přesně to, na co jsme se upozorňovali u videa. Díky tomu jsme věděli, do čeho jdeme.

Sparta si pomohla první třetinou, kde dala rychlé čtyři branky…

Ta první třetina byla nejlepší. Nastoupili jsme ve skvělém tempu, které asi nečekali. Díky tomu jsme jim odskočili, že už se nebyli schopní vrátit do zápasu.

Hned jste se zapsal i mezi střelce. Tak co to pro vás znamená?

Úplně skvělý, mám velký zážitek. To se jen tak nestane, abych si mohl zahrát za áčko Sparty. Jsem za to vděčný. Gól už byla jen třešnička na dortu. Moc jsem si to užil.

Jaký máte pocit ze Sparty?

Je to úžasné, když tu můžu potkávat chlapy, které jsem sledoval jako malý. Je to skvělý zážitek, který si užívám.

Než jste odešel do ciziny, hrál jste za Kladno. Co nyní rozhodlo pro Spartu?

Jsem původem z Kladna, ale hráč jsem Sparty. Vykoupili mě v šesté třídě. Musím se tak vracet do svého klubu, tedy na Spartu.

Na druhou stranu ve Spartě je větší konkurence a těch příležitostí dostat se do prvního týmu méně…

Určitě. Sice jsem měl šanci si zahrát za Spartu, ale snažím se dostat do Maxa ligy do Litoměřic. Tam ta šance bude větší.

V Americe vám to bodově moc nevyšlo. Neměl jste přesto myšlenky, že byste tam i nadále zůstal?

Určitě měl. Kdyby nevyšlo angažmá v Litoměřicích, mám v hlavě, že bych se tam chtěl vrátit. Hokej tam byl skvělý, úžasné zázemí a velká konkurence. Do toho se člověk rád vrací. Sice to bodově nevyšlo. Představoval jsem si to jinak. Ale byl to první rok. Času na ledě jsem nedostával tolik. Věřím, že jsem se přes léto zvednul a bude to ještě lepší.

Zahrál jste si ve Švédsku i ve Spojených státech. Co vám dalo více?

Oboje dalo strašně moc. Pomohlo mi to tam se osamostatnit. Člověk nabere zkušenosti nejen v hokeji, ale i v životě. Jsem za to vděčný, že jsem se touhle cestou vydal.

Dovedl byste obě země hokejově porovnat?

Ve Švédsku se hrál technický hokej, více nahrávek. Ani se tolik nebruslilo. Naopak v Americe na užším hřišti byla hra mnohem rychlejší. Na to jsem si dlouho zvykal. Každá země měla něco a jsem rád, že jsem si to zkusil.

V USA jste se zapojil i do bitek…

Kvůli tomu, že jsem byl v týmu jeden z urostlejších kluků, tak po mně trenér požadoval, abych se minimálně jednou porval. Šel jsem pomstít, když tvrdě sundali jednoho spoluhráče. A jednou jsem se nechal vyprovokovat. Trenéři to tam vyžadují. Musel jsem to zvládnout.

Takže když to bude potřeba, tak do toho půjdete i tady?

Doufám, že to nepřijde. Tak rád se neperu. (směje se) Když to ale přijde a někdo to vyprovokuje, bránit se tomu nebudu.

Dlouho jste v Česku nehrál. Jak byste se jako hráč popsal pro ty, co vás neznají?

Americe se tomu říká power forward. Hodně odehraju v rozích, dovedu vybojovat puky a pak můžu jít před bránu dorážet. Přesně tak, jak jsem dával gól Cornellu.

Takže byste mohl být i cenným hráčem pro oslabení?

Přesně tak. Trenér mě právě pro něj využíval. Jsem schopný dostat puk z pásma. Ale i při přesilovce jsem platný před bránou a můžu dorážet.

Ve Švédsku jste se potkal s Otou Vejvodou, nyní trenérem Sparty. Pomůže vám to?

Ota Vejvoda mě tu přijal pod sebe. Ukazuje mi, co a jak a pomáhá mi v mé cestě. Jsem mu moc vděčný. Moc to pomůže, když někoho z týmu znám.