Jak jste si užil exhibici na oslavách Sparty?
Super, tyhle akce jsou parádní. Sejde se stará parta kluků z reprezentace a různých týmů a je to vždycky dobrá zábava a skvělý pocit vrátit se do kabiny, kde je skvělá atmosféra. Přišlo i hodně lidí, doufám, že se bavili.

Jaké bylo nastoupit v jedné lajně s Jaromírem Jágrem a připomenout si společná léta v New York Rangers?
Je to skvělá vzpomínka. Užil jsem si to a doufám, že si to užil i on.

Byla to velká nostalgie sejít se s bývalými spoluhráči?
Nechci to nazývat nostalgií, protože se ještě necítím tak starý, abych mluvil o takhle silném slovu. Slovo nostalgie si spojuju s větší minulostí než deseti lety. Nerad to slovo slyším. Bylo to ale hezké zavzpomínání na to, co dřív bylo.

Fotogalerie: Exhibice: 120 let založení hokejové Sparty

Byly nějaké vtípky v kabině?
To v kabině vždycky jede hned od začátku. To je první, co se dělá. Tam se vážně neřekne v podstatě ani slovo. Na to jsem se těšil. Zvyknout si na život bez života v kabině je mnohem těžší než zvyknout si na opuštění sportu jako takového. Pocit kabiny je nenahraditelný.

Jaké máte vzpomínky na Spartu?
Už jsem to tady jednou říkal, vždycky to byly jedny z nejvyhrocenějších zápasů. Většinou bylo vyprodáno, na zápas se vždycky připravovalo jako na finále nebo na play-off zápas. Sparta a Pardubice byly vždycky top týmy a bylo to vyhrocené. Byly to skvělé zápasy.

Co vy a hokej po kariéře? Chodíte si ještě zahrát?
Poslední dobou ani moc ne. Vrátil jsem se z Marbelly před třemi dny, takže jsem si jednou zašel na led a asi po dvou letech jsem na tom zase stál. Vlastně ještě před měsícem jsem hrál zápas v Pardubicích, kde jsem si taky předtím jednou zabruslil. Měl jsem tedy aspoň nějaký trénink. Dlouho jsem na tom ale nestál a moc si s tím netykám.

Konec vaší kariéry byl spojený se zdravotními komplikacemi. Jak jste na tom teď?
V rámci možností to je v pohodě, už mě to nějak zvlášť neovlivňuje, ale úplně ideální to samozřejmě není. Postkomoční syndrom jen tak neodezní. Už jsem se s tím naučil žít, poslouchám své tělo a vím, co mi říká, kdy mám povolit a kdy přidat. Bez sportu ale já žít nedokážu a když ho úplně vynechám, tak se cítím ještě hůř, než kdybych dal hlavě oraz bez sportu.

Čemu se věnujete po kariéře?
Baví mě různé hobby sporty. Jezdím na kitesurfu, na wingfoilu, na surfu nebo teď v zimě i na snowboardu. Tyhle prkýnkářské sporty mě baví. Nic, kde zapojuju hlavu.

Čím jsou vaše dny naplněné kromě sportu?
Když si takhle vzpomenu, tak můj den je naplněný hlavně sportem. Vstanu a jdu do posilovny, zaběhat si nebo na lehké kardio. Pořád se udržuju v nějaké formě, protože tělo sport potřebuje. Odpoledne mám v podstatě volno. Vždycky se ale nějaká zábava najde. Nestěžuju si. Teda takhle, stěžuju, protože bych radši hrál hokej. Teď už ale začínám být ve věku, kdy bych ho už stejně hrát nemohl, takže je pro mě jednodušší se s tím smířit.

Návrat legend - nástup hráčů na ledovou plochu | Video: Filip Ardon

A smířil jste se s tím?
Co mám dělat? Když člověk nemá na výběr, tak je pro něj jednodušší se s tím smířit. Nebylo tam možná nebo jestli. Zkoušel jsem vždycky začít s tréninkem a nastoupit, ale hlava mi ani nedala šanci jít do stoprocentního tréninku. Možná ani padesátiprocentního. Já měl dost jasno, že to nejde.

Hodně kluků, se kterými jste si zahrál, se věnuje trénování. Nepřemýšlel jste, že byste taky u hokeje zůstal?
Zezačátku jo, ale nechtěl jsem si moc připomínat to, co jsem měl tak rád a musel jsem opustit až moc brzo. Nechtěl jsem se kolem toho motat a pořád si to dávat do hlavy, že bych ještě mohl hrát, kdyby se nestalo, co se stalo. Vypustil jsem to z hlavy, hokej jsem pár let ani nesledoval a úplně jsem ho vytěsnil. Teď už se na něj v klidu rád podívám, ale hrát ho nemůžu ani teď. Jsem přesvědčený, že jsem udělal dobře, jak jsem udělal. Jinak to ani nešlo, bohužel.

Pojedete se podívat na mistrovství světa v Česku?
Až bude mistrovství v Česku, tak se určitě přijedu na nějaký zápas podívat, protože atmosféra v hale je vždycky neskutečná. Čeští fanoušci dokážou udělat neskutečnou kulisu a je to nenapodobitelné tady v Evropě a možná na celém světě. Určitě si minimálně na jeden dva zápasy zajdu.

Dřív jste trávil hodně času v Miami. Proč jste přesídlil do Španělska?
Kvůli covidu. Během covidu vyhlásili, že se tam dva roky nebude moct letět, tak jsem Miami prodal a hledal jsem si něco blíž po Evropě, kde by se dalo dojet třeba i autem, kdyby zase zavřeli leteckou dopravu. Taky jsem chtěl, aby tam byl přímý let a bylo tam aspoň relativně teplo přes zimu. Marbella taky není úplně teplá, ale je tam určitě tepleji než tady. Vyšlo mi tohle místo, na ty moje sporty je to úplně ideální.