Jaký je život hokejového penzisty?
Jsem celkem zaneprázdněný. Mám tři děti – dvanáctiletou, desetiletou a nejmladší je rok a půl. Takže za nimi musím běhat. Ale užívám si to. Kromě toho mám svůj byznys. Mám mrazírny. Tomu se věnuju.

Prý máte ale i své sportovní centrum v Trenčíně.
Je to tak. Máme tam tenisové kurty, víceúčelové hřiště, kde se hraje třeba hokejbal nebo basketbal. Vybudovali jsme také devítijamkové golfové hřiště. To už máme asi sedm let. Máme celkem dost členů. Jsem rád, že lidi chodí sportovat.

Golf jste si udělal sám sobě pro radost, že?
Dá se to taky tak říct. Golf mám rád, tak jsem ho udělal. To není úplně byznys, to je hlavně hobby. Ale to může takhle fungovat proto, že je to menší a není potřeba mnoho zaměstnanců a hodně strojů. Je to devět kratších jamek. Jsem moc rád, že nám město vyšlo vstříc a navázali jsme spolupráci. Momentálně lidé z Trenčína a okolí můžou chodit sportovat. Vídám tam hodně lidí s rodinami. Tráví spolu čas a to mi dělá radost.

Pořád platí, že vaším koníčkem jsou rychlá auta?
Je to pravda. Ale hlavním adeptem na rychlá auta je spíš Marián Gáborík. Ale taky je mám rád. Splnil jsem si sen tím, že jsem si po kariéře koupil Porsche 911 Turbo S. Občas se v něm jdu projet. Člověk se na tom vyventiluje. Ale nemám zas tolik času, tak často nejezdím. Ale je to takové provětrání hlavy.

Mnoho vašich spoluhráčů z Trenčína zastává funkcionářské role. Neláká vás také nějaká?
Spolu s Mariánem Gáboríkem, který je také z Trenčína, jsme klubu pomohli finanční injekcí, aby to tam fungovalo. Chodíme se na hokej dívat, ale neangažujeme se. Necháváme to na lidech, kteří tam jsou. Co se týká Chicaga Blackhawks, dostal jsem nabídku pro ně pracovat. Bylo by to něco jako ambasador a ještě trochu víc. Ale ještě jsme se úplně nedohodli. Nechali jsme to otevřené. Uvidíme, jak to dopadne.

Slovenskému svazu šéfuje Miroslav Šatan. Neproběhlo něco v tomto ohledu?
Miro mi dal před několika lety nabídku. Ale protože jsem si chtěl od hokeje oddychnout a nejezdit tak často do Bratislavy, tak jsem mu poděkoval a odmítl. Když teď mám své podnikání, tak nemám dostatek času, abych se mohl tomuto věnovat.

Blíží se mistrovství, které bude v České republice. Sám jste to zažil v roce 2004. Jak na to vzpomínáte?
Na Ostravu mám krásné vzpomínky. Tam jsme jedinkrát neprohráli. Na Prahu už ale tak dobré vzpomínky nemám, tam jsme skončili brzy. To mě mrzí. Trochu mě mrzí, že nepřišla nějaká medaile. Mám dvě čtvrtá místa, i z olympiády. Ale život jde dál. To je historie.

Tehdy jste ale cítili křivdu kvůi výroku rozhodčích, že?
V semifinále proti Kanadě. Byl to vyrovnaný zápas. Tehdy se to nepískalo, dnes by to byl přitom jasný faul. To nás hodně ovlivnilo. Vždy přijde nějaký moment, kdy se zápas rozhodoval. Tehdy to bylo právě tohle. Na koně se dostali Kanaďané. S tak kvalitním týmem si to pohlídali.

Jaké šance podle vás letos mají Slováci?
Na to je ještě brzy, když není známá soupiska. Pozitivum Slovenska je, že má dvě mladé hvězdy Nemce a Slafkovského. Když se k nim připojí další, bylo by to nadějné. Tým vede Craig Ramsay, pod jeho vedením mě baví to sledovat. Pokud přijde nějaký úspěch, bylo by to krásné.

Ostrava je navíc pro Slováky blízko.
To je výborné. Je to kousek ze Slovensk,a a tak přijede spousta fanoušků. Tehdy jsme se tam cítili jako doma. Vždy jsou tam tlaky, ale fanoušci umí vytvořit domácí prostředí.

Když jste říkal, že vás slovenský hokej baví, můžete být více konkrétní?
Líbí se mi herní projev. Možná nějaký zápas prohrají, ale ta dynamika, bruslení. Kluci ví, co od nich trenér chce. Mám z toho dobrý pocit, je to rychlé, hezky se na to kouká. Kluci se nebojí něco pokazit. Craig tomu dal hlavu a patu. Věřím, že přijde ještě nějaký úspěch. Uvidíme, jestli tohle bude jeho poslední šampionát. Moc rád se přijedu podívat osobně. Rád bych si užil atmosféru mistrovství světa jako divák.

Naopak mezinárodní turnaj hráčů z NHL bude bez výběru Česka i Slovenska. Jak se na to díváte?
Přijde mi to zvláštní. Chybí mi více mužstev. Přijde mi to upečené narychlo. Chybí mi tam větší účast. To už rovnou mohla hrát dvě mužstva a být hned finále. Ale rozhodli to tak.

V Praze se v rámci mediálního dne potkáte s dalšími legendami, jako je Jágr nebo Kurri. Těšíte se na někoho více?
Samozřejmě, jsou tu zajímavá jména. Bavil jsem se s Jarim Kurrim. Je to legenda, má pět Stanley Cupů. Jarda Jágr je další legenda. Byl to svým způsobem můj vzor. Četl jsem jeho knihu po zisku jeho druhého Stanley Cupu. Říkal jsem mu, že mě inspiroval. Začal jsem dělat dřepy dle jeho vzoru, takže jsme se o tom bavili. Jsou to zajímavé debaty. Ale těším se i na další – na Uweho Kruppa, Sandise Ozolinše, Mariusze Czerkawskiho, se kterým pro změnu hrál můj brácha. Takže máme o čem mluvit. Taková setkání jsou vždycky cool. Před třemi dny jsem mluvil s Waynem Gretzkym a Markem Messierem. Jeli jsme spolu autobusem. Jako mladý kluk jsem je sledoval. Teď tu sedím s Jarim Kurrim a je to pro mě velkým zážitek.

Nedávno v Pittsburghu vyvěšovali pod strop dres Jaromíra Jágra. Vy tuhle poctu už také znáte.
V jeho případě to byla jen otázka času. Určitě by to bylo mnohem dřív, kdyby skončil s hokejem. Ale přesto, že v 52 letech stále hraje, tak se v Pittsburghu rozhodli dres vyvěsit, protože si asi mysleli, že se toho jinak nedožijí (směje se). Tak jsem Jardovi gratuloval. Je to velká věc a kdo jiný by si to zasloužil víc? Koukal jsem se na to a ceremoniál byl krásný. Síň slávy ho ještě čeká.

To samé jste zažil i ve „vašem“ Chicagu s Chrisem Cheliosem.
Cheli měl opravdu krásnou slávu. Měl tam samé známé osobnosti. John McEnroe, Cindy Crawford, Kid Rock. Když někoho pozvu, většinou přijdou hokejové osobnosti. Cheli ale zná filmové i hudební hvězdy nebo modelky. Je to zajímavá osobnost a jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát jeden rok v Detroitu. I když jsme tehdy nevyhráli, zažili jsme pěkný rok a máme hezké vzpomínky. Chris teď pracuje pro Chicago, tak se tam vídáme často. Jsem rád, že mě také pozval.

Prý s ním bylo mnoho zajímavých příhod. Vzpomenete si na nějakou?
Vzpomínali jsme na rok 2010, kdy jsme hráli za Detroit Winter Classic. Zrovna to bylo v Chicagu na baseballovém stadionu. Tehdy Mike Babcock nechtěl Cheliho postavit. Bylo to na konci jeho kariéry. Poté přišel pokyn od generálního manažera, že Cheli tam musí hrát. Mike se tehdy rozhodl točit sedm obránců s tím, že Cheli bude tím sedmým. Odehrál tak dvě tři střídání, což bylo nepříjemné. Cheli ho na konci vyfuckoval. Nebyli moc kamarádi.

Kdo je v současné NHL hráč podle vašeho gusta? Na koho se rád podíváte?
Často si ráno dám kávu a podívám se na výsledky. Hodně sleduju Patricka Kanea. Miluju dívat se na McDavida. To je opravdu speciální hráč, který se nerodí často. Je výjimečné, co v rychlosti dovede. Spousta hráčů je rychlých, ale to jeho hokejové IQ v kombinaci s rychlostí je výjimečné. Podobný je MacKinnon nebo Auston Matthews. Pasta (David Pastrňák) mi přijde jako flegmatik, co si z ničeho nedělá hlavu.

V Chicagu je aktuální jednička draftu Connor Bedard. Jak se vám jeví?
Je to jeho první rok. Potkal jsem ho před začátkem sezony. Má skvěle nastavenou hlavu. Když jsem ho viděl na tréninku, všímám si asi jiných věcí než běžný fanoušek. Viděl jsem na něm, jak chce na sobě pracovat. O něm ještě hodně uslyšíme. Jeho ofenzivní síla a střela je neuvěřitelná.

Jedničkou draftu byl také Juraj Slafkovský, který to má ještě těžší, že hraje v Kanadě, kde je přeci jen větší tlak.
Hrál jsem v Ottawě, takže vím, jaké jsou v Kanadě tlaky. Být jedničkou draftu v Kanadě není jednoduché. Chvíli trvalo, než se do toho dostal, ale myslím, že teď už našel balanc. Má výhodu, že je velký a silný. Je dobrý bruslař, umí hrát fyzicky, vstřelit gól. Bude se jen zlepšovat a Montreal v něm má výborného hokejistu. Sedl si i se spoluhráči.

Naopak nestárnoucí hvězdou je Sidney Crosby. Co říkáte na jeho výdrž?
Je to výjimečný elegán. Povahou mi připomíná Maria Lemieuxa. Má kolem sebe něco speciálního. Věk u něj nehraje roli. Dovede mladým konkurovat a být ještě lepší. Je super příklad toho, že i starší hokejisté mohou být mezi těmi nejlepšími.