Že z toho slova čpí nudná právničtina? To je jen zdání, občas je výsledek i průběh překvapivě zajímavý. O co vlastně u arbitráže jde? Pokud se hokejista s klubem nedohodne na novém kontraktu (v drtivé většině se jedná o tzv. omezeně volné hráče, kteří se chtě nechtě musejí domluvit se současným zaměstnavatelem), případ putuje před nezávislého arbitra.
Následný proces se ovšem může rychle změnit v noční můru. Obzvlášť pro samotného hráče: zástupci klubu se totiž snaží „vzpurného“ hokejistu představit v co nejčernějších barvách a přesvědčit arbitra, že si požadované peníze rozhodně nezaslouží. Hráč se svým agentem pochopitelně argumentují opačně a vyzdvihují jenom klady. A leckdy padají dost drsné argumenty.
„Občas se tam vytahují i různé mimohokejové věci a není moc příjemné, když tam o vás generální manažer nebo někdo jiný říká něco, co vy si úplně nemyslíte a co vám dá sežrat, aby soud rozhodl v jejich prospěch,“ popsal pro Radiožurnál brankář David Rittich, jediný Čech, kterého letos v NHL (pravděpodobně) čeká arbitráž.
Brankář Calgary k ní ostatně mířil už před rokem, těsně před určeným termínem si ale s klubem plácl a podepsal smlouvu na 800 tisíc dolarů za sezonu. Ta se Rittichovi povedla na jedničku, a teď si logicky chce výrazně finančně přilepšit.
Krajní řešení
Liga začátkem července oznámila, že se k arbitráži přihlásilo celkem 40 hokejistů. Slyšení jsou na programu od 20. července do 4. srpna, několik hráčů už se však mezitím s kluby dohodlo. Mezi nimi třeba brankářská hvězda letošního play-off Jordan Binnington ze St. Louis. Ten si vydobyl štědrou dvouletou smlouvu na 8,8 milionu dolarů.
Dá se čekat, že další dohody jsou na spadnutí. Arbitráž je totiž skutečně krajním řešením s nejistým výsledkem. „Je to takové nepříjemné, ale prostě to k tomu patří, člověk si tím musí projít. Moji agenti mají mou plnou důvěru,“ uvedl Rittich, který by měl přijít na řadu 29. července v Torontu.
Ať už nezávislý „soudce“ rozhodne jakkoli, může se stát, že vytahování špinavého prádla u arbitráže neodčinitelně pošramotí vztahy hráče s týmem. Vypravují se četné historky o tom, jak zástupci klubu vytáhli tlustý fascikl ze statistickými záznamy a začali nemilosrdně vypočítávat, kolikrát dotyčný hráč přišel o puk v obranné třetině, kolikrát netrefil prázdnou branku, kolikrát zbytečně fauloval… Pokud člověk nemá vysloveně hroší kůži, může to s ním dost ošklivě otřást.
Slzy a křivdy
Známý je příklad švédského brankáře Tommyho Sala, který koncem 90. let odešel od arbitráže v slzách (šéf newyorských Islanders se do něj tehdy obul s tím, že prý má nejhorší fyzičku, kterou kdy u sportovce viděl).
Podobné scény potkaly mnoho dalších hráčů, často přitom skvělých hokejistů. Třeba Pavola Demitru v roce 2003 znechutila argumentace vedení St. Louis natolik, že po roce z klubu odešel. „Nechápu, jak po takové zkušenosti může někdo chtít za klub dál hrát,“ divil se znamenitý slovenský útočník.
To všechno jsou důvody, proč většinou dojde k domluvě na smlouvě ještě před arbitráží. Loni skončily z 44 nahlášených případů před arbitrem jen čtyři kauzy.
Jak to dopadne s Rittichem? „V Calgary se mi líbí, rád bych zůstal,“ opakuje často. I klub si ho chválil, chce na něm v dalších letech stavět. Snad na tom blížící se arbitráž nic nezmění.
