Už jste mluvil s trenéry, co od vás očekávají?
Rozhodně dobré buly. Hlavně o tom jsem slyšel. Co jsem sledoval první zápasy, tak klukům moc nešla.

V Dallasu jste specialista na buly, že?
Většinou jsem absolvoval buly hlavně v obranném pásmu a v oslabení. Výhodou v Dallasu bylo, že jsem většinou chodil na svoji silnou stranu, na bekhend. Opačnou stranu obstarává Tyler Seguin, což mi pomohlo. V reprezentaci je Honza Kovář na straně jako Seguin, takže to bude taky dobré.

Jaký je váš recept na vyhrání vhazování?
Podle mě je fígl v tom znát protihráče, dívat se, jak drží hokejku a co dělají. V Dallasu před zápasem sleduji video.

Je rozdíl v trénování buly v Česku a v Americe?
V Americe na ně dbají mnohem víc než u nás, ale třeba se to zlepšilo. Když jsem byl v Česku, v dorostu nebo juniorce, tak se vhazování nepřikládala velká váha. Příchod do zámoří mi v tomhle ohledu otevřel oči. Je velký rozdíl, jestli hrajete v útočném pásmu, nebo obranném.

Kolik času se v Dallasu věnujete téhle disciplíně?
Řekl bych, že se ke vhazování dostaneme v podstatě každý trénink, neustále ho pilujeme. Navíc na ně máme hodně zkušených centrů. Mám dobré učitele jako Seguina či Jasona Spezzu. Vždy mi dávají rady a společně sledujeme i video.

Mění se strategie na buly podle místa, kde se odehrává?
Ani ne. Každé buly je důležité. I když možná v obranném pásmu se na vhazování soustředím víc. V útočném se zase pokouším vyhrát čistějším způsobem než v defenzivním, protože v blízkosti našeho gólmana je důležité neprohrát. Podstatnou roli hrají také křídla, musí vám pomoci.

Závisí vaše role v Dallasu jen na buly? Oproti loňsku vám úspěšnost nepatrně klesla…
Zaspal jsem začátek, no. Nebo spíš střed sezony, který jsem neměl dobrý. Na konci ročníku už jsem to doháněl, což je důležité jak pro trenéry, tak i pro mě. Od buly se totiž odvíjí můj čas na ledě. Když se mi daří, mám větší vytížení.

Podle expertů NHL byla vaše lajna rozhodující, když Dallas vyřadil v play-off silný Nashville. Souhlasíte?
Vlastně celou sezonu jsme chodili proti nejlepším lajnám soupeře. Určitě to nebyla žádná sranda, protože jsme se museli neustále ohánět. Nicméně jsme se dobře doplňovali s Andrewem Coliagnem a Blakem
Comeauem.

Jak jste si vlastně zvykal na pozici bránícího útočníka? Dřív jste býval spíše ofenzivnější.
V juniorce jsem byl zvyklý hrávat v první lajně a nastupovat v přesilovkách. Jenže i Jarda Jágr mi říkal, jestli chceš jít do NHL, musíš se změnit a přizpůsobit se tomu, co po tobě chtějí. Pozice defenzivního forvarda mi připadla tak nějak sama. Díky ní mám dobré vyhlídky do budoucna.

Neutrpělo tím vaše ego, když jste se z gólového hráče stal defenzivním útočníkem?
Jasně, že chce každý hokejista střílet góly. Jenže i přes moji roli není řečeno, že to dělat nemůžu. Sice musím v první řadě bránit, ale že by tím utrpělo moje ego… Jen mi to v prvním roce vzalo čas. Chvíli trvalo, než jsem se přizpůsobil.