Co vás láká na zápasu legend?

Určitě setkání se spoustou kvalitních hokejistů, ve spoustě případů opravdových legend. Netěším se jen na český tým, ale i na ten slovenský. Potkat se na ledě s Žigi Pálffym, Jožko Stümpelem, kluky Hossovými, Mariánem Gáboríkem nebo Richardem Zedníkem, se kterým jsem vyrůstal v juniorské reprezentaci. To je fantastický zážitek. Spoustu lidí člověk nepotká dlouhá léta. Je fajn se potkat, prohodit pár slov. Takže se těším i na tu společenskou část.

Čeká vás souboj Česka se Slovenskem. Bude to ostřejší než běžná exhibice?

Zápas v Bratislavě jsme začali velmi dobře. Nešetřili jsme se, nevypadalo to z naší strany jako exhibiční zápas. Pak jsme polevili, cítili jsme, že slovenský tým byl překvapený. Potřebovali jsme, aby se taky dostali do zápasu. Třetí třetina se pak z obou stran hrála na sto procent. Slovenský tým se snažil dotáhnout. Atmosféra byla v téměř vyprodané hale vynikající. Kulisu udělali skvělou. Nešli jsme se jen sklouznout, mělo to náboj. Pevně věřím, že to stejný náboj bude mít i u nás.

Očekává se, že nastoupí i Zdeno Chára. Nenastoupil byste v tom případě raději na beku?

Já se Zdendy nebojím, je to hodný kluk (usmívá se). V O2 aréně je hřiště jako v NHL, to hraje v jeho prospěch. Je neskutečné, kam se propracoval svojí pílí. Jeho příběh je vzor pro mládež, aby se nikdy nevzdávala. Pokud sem opravdu přijede, jen dobře pro nás i pro diváky. Těch legend tu bude dost.

Oslaví se tak 25 let od Nagana. Nemrzí vás stále, že jste se tam nakonec nedostal?

Mrzelo mě to v ten daný moment, kdy jsem se tam nedostal. Pak ještě podruhé o něco víc, když tým měl úspěch. Na druhou stranu, vše se děje z nějakého důvodu. Když se na poslední chvíli zranil Venca Prospal, byli jsme v hledáčku já, Petr Sýkora a Milan Hejduk. Nakonec jel Milan a mělo to tak být. Úspěch jsme prožívali všichni a žijeme tím dodnes. Když nám tu ukazovali krátké video z Nagana, pořád člověka zamrazí. Lidi, kteří přijdou, zase uvidí některé kluky na ledě. Bude k tomu i show, která to propojí. Snad si připomeneme i to, že je čas na nějaký nový úspěch. Ale to je práce na dlouhou dobu.

„Vaši“ New Jersey Devils teď zažívají neskutečný úspěch, kdy jsou nejlepším týmem celé NHL.

Neskutečné. Tohle jsem nečekal. Mají odehráno 19 zápasů. Kdyby mi řekli, že mají 10 výher a 9 proher, řeknu, že je to na správné cestě. Ale takovou šňůru jsem nečekal. Ale před sezonou měli skvělou přípravu, odehráli slušné zápasy. Příchozí hráči skvěle do týmu zapadli. Ke změnám došlo i v realizačním týmu, u kterých cítím, že prospívají už od kempu. Mohl jsem je sledovat deset dní spolu s Vaškem Varaďou. Změny tomu pomohly dát řád. Hra je komplexnější, projevuje se to v defenzivě i ofenzivě. Andrewa Brunetta znám jako hráče, trochu i jako trenéra. Jak jsem ho za těch deset dní viděl, má neskutečný přehled. Sergej Brylin má s organizací zkušenost jako hráč. Může to předávat dál. Ale pak je to samozřejmě o hráčích. Hrají různý styl hokeje, co je potřeba. Vidím, jak vyzrávají, umějí udržet výhru. Brankáři chytají perfektně. Kromě dvou zápasů na začátku si to sedlo. Blackwood začal chytat perfektně, pak se zranil. Vítek Vaněček chytá fantasticky. Mám pocit, že týmu dodává víc klidu než Blackwood. To je také důležité. A to to neříkám jen proto, že je Čech. Pak je tam Schmid, kterého si chválili už po sezoně. Taky si odehrává svoje. Sedá si to. Doplnění Haulou, který je zodpovědný, do beku Marino. Ten je fantastický. Už v kempu působil skvěle. Řeknete si, že to není hokejová postava, ale on je všude. Je vidět, že mají i velké sebevědomí.

New Jersey vyhrálo posledních 13 zápasů. Jak dlouho může ta skvělá série ještě trvat?

Snad ještě jeden zápas. Když už náš rekord z roku 2001 dotáhli, tak ať ho alespoň překonají. Bylo by to hezké.

Kde je jeho největší síla?

Ta změna je v brankářích. Také nemají tolik zranění u hráčů. Hrají lepší a zodpovědnější hokej. Umí hrát, když vedou. Když prohrávají, ví, jak změnit styl hry. Prostě se přizpůsobí dané situaci. Nico (Hischier), Jack (Hughes) i Jesper Bratt hrají fantasticky. Trochu se snížily minuty nejlepších hráčů, více se hraje opravdu na čtyři pětky. Jak hrají agresivní styl hokeje, všichni hodně bruslí, tak na to mají více energie tím, že mají nižší čas na ledě. Pro jiné týmy je těžké hrát v takovém tempu celý zápas, Devils to ale vyhovuje.

Kam to podle vás může New Jersey dotáhnout?

Ani si nechcete nic přát. Ať se jim daří, vyhrávají. Ale je také třeba vidět, kde se ten tým nachází. Na to by museli projít minikrizí, kdy se prohrají dva zápasy a uvidíte, jak na to zareagují. Už během kempu, když jsme byli u týmu, tak jsme viděli, jak si trenéři říkají, že by možná bylo dobré taky jednou prohrát. Abychom si nemysleli, že jsme neporazitelní. V sezoně už je to samozřejmě jiné. Když jste na vlně, tak jedete. Ale těžko říct, co bude. Ještě máme před sebou zhruba tři čtvrti sezony.

Hodně se o vás mluvilo ve spojitosti s Vaclavem Varaďou a Spartou. Jak to bylo blízko?

Samozřejmě mezi mnou a Vaškem komunikace proběhla. Znal můj názor na to, kdyby k něčemu mělo dojít. A to je všechno (směje se). Pak už jsem to četl jen z novin, z reakcí, co se děje. Pro veřejnost to bylo zmatené. Chápu, že ta situace nebyla lehká, řešit vše ze dne na den. Bohužel to nebylo komunikované ideálně. Sami sebe dostali pod tlak. Asi si nevěděli rady. Řez do týmu by byl ráznější. Rozhodování trvalo déle, přelévalo se to z jedné strany na druhou. Evidentně tam nějaké zmatky byly. Ale já komunikoval jen s Vaškem Varaďou a tím to skončilo.

Dá se počítat, že při dalším angažmá Václava Varadi budete i vy?

O tom to není. Kdyby k takové výměně docházelo po sezoně, měl by Vašek delší dobu si vybírat realizační tým. Třeba by byli jiní lidé, se kterými chce spolupracovat, ale teď jsou zrovna v jiných týmech. Bylo to řešení v dané situaci. Není to tak, že když bude někde Vašek trénovat, tak půjdu s ním.

Láká vás návrat na střídačku či do hokejového managementu?

Byl jsem v té roli u dvacítky díky Vaškovi, který mě oslovil. Užíval jsem si to, byla to skvělá zkušenost. Klukům jsme měli co předávat. Nebráním se návratu. To je o mě známé. Záleží na konkrétní situaci, v jaké roli by to mělo být. Je to rozdílné, ale k ničemu nedošlo, v poslední době jsem nebyl oslovený.

V jaké roli byste se nejraději viděl?

Když se bavíme teď konkrétně, co bylo před týdnem se Spartou, nebránil jsem se tomu. Ale mluvíme jen hypoteticky. O roli v managementu se taky můžeme bavit. Ale opět jen kdyby. Nebráním se být zainteresovaný v hokeji, ale žádná nabídka nebyla.

Jak vypadají vaše běžné dny?

Stejně jako vždy. Jsem aktivní, nenudím se. Užívám si holek, rodiny, sportuju. Občas je možnost jet do Ameriky. Teď opět plánuju jednu cestu. Koncem února tam zrovna jedu. Spojím to s tím, že slavíme 20 let od Stanley Cupu. Máme tam víkend spolu s týmem. Tak tam zůstanu o něco déle. Uvidíme, jestli se tam dostanu ještě před Vánocemi.

Jan Šejhl