„Výměna proběhla narychlo, ale Plzeň vždy hrála rychlý a přímočarý hokej. Jsou tady šikovní kluci, tak doufám, že se k nim přidám a sedne mi to,“ komentoval Dufek proměnu v Indiána.

Jak se cítíte po dvou trénincích v novém týmu?
Jsem rád, že jsem v Plzni. Znám spoustu kluků, zázemí je tu také super, takže jsem rád, že to dopadlo takhle.

Asi nebylo snadné se rychle přestěhovat.
To ne. Naštěstí jsme se s Matyášem Kantnerem, který jde do Boleslavi místo mě, domluvili, že si vyměníme apartmány. Jsem rád, že si nemusím hledat bydlení.

Měl jste nějaké signály, že vám hrozí výměna do jiného klubu?
Nějaké náznaky byly. Ani moje herní vytíženost nebyla v Boleslavi ke konci taková a bylo mi řečeno, že to může dopadnout, ale také nemusí. A když tedy k výměně došlo, jsem moc rád, že vyšla Plzeň.

Do Boleslavi jste přitom šel před sezonou ze Zlína s očekáváním, že byste mohl zase víc nakopnout svou kariéru. Proč to nevyšlo?
Docela těžká otázka. Prostě to nevyšlo podle představ ani mých, ani klubu. Což se v hokeji stává. Nevyšlo to, ale to neznamená, že se něco stalo. V Bolce mám se všemi lidmi dobré vztahy.

Předminulá sezona ještě ve Zlíně pro vás byla mimořádná. Ve 46 zápasech jste zapsal 14 gólů a 15 asistencí, což vám vyneslo pozvánku do národního týmu, ale také výrazně zvedlo laťku.
Jo, byla to má první kompletní sezona v extralize a byla parádní. Měl jsem důvěru trenérů, všechno vyšlo. Určitě se na to snažím navázat a je to laťka, k níž směřuji.

Plzeňští trenéři s vámi počítají do útoku s Tomášem Mertlem a Martinsem Dzierkalsem. Jak vám to zní?
S Mertlíkem jsem se poznal v reprezentaci a je to skvělý hráč, o tom není pochyb. A proti Martinsovi jsem zase hrál v juniorské soutěži v Kanadě. Dokonce nás v play-off vyřadili. Takže i jeho znám a myslím, že to může klapat.

A s trenérem Milošem Říhou jste se potkal také v národním týmu?
Ano. Pan Říha, tedy starší, když mě pozval do reprezentace, tak tu tehdy působil i jeho syn Miloš. Z té doby se známe.

V premiéře vás sice čeká třaskavý souboj s Karlovými Vary, ale vzhledem k anticovidovým restrikcím znovu jen před tisícovkou diváků.
To je strašná škoda pro lidi i pro nás hráče. Fanoušci dokážou hnát tým dopředu, a když jsou zimáky plné, tak se hraje v nádherné atmosféře. Ale co naděláme, jsme profíci a musíme se s tím srovnat.

Přitom zrovna atmosféra v Plzni bývá hodně bouřlivá a vůči soupeři často nesmiřitelná.
Já to mám rád. Nevadí mi, když jsou fanoušci naladěni proti nám jako soupeři. Hlavně ať je v hale hukot a bouřlivá atmosféra. Dobře také vím, že zrovna Plzeň má hodně hlasité publikum, a doufám, že si tuhle skvělou podporu ještě do konce sezony užiju.