Hokejová Sparta je znovu mistrem.

„Že to zní ale krásně,“ rozdává úsměvy prezident klubu Viliam Sivek.

Tady se slova snažíte pochytit jako na diskotékovém parketu. Šesté finále s Pardubicemi sotva skončilo a prostorami rozlehlé šatny už duní skladby z osmdesátých let.

Zpívá se, křičí na metr, stříká šampaňské, blýská z fotoaparátů.

Se spoluhráči, s šéfy, s kamarády i rodinnými příslušníky.

Nejvíce uprostřed celého karnevalu, kde stojí velká stříbrná trofej.

Vítěz extraligy si ji hlídá ve svém doupěti. V tom holešovickém přetrvá už druhý rok po sobě.

„Pořádně se natoč, ať vám to tam spolu sluší!“ šteluje si Michal Sivek technologickou hračkou parťáka Hanzlíka. „Mistřiiiiii!“ volá do toho neúnavně Tomáš Netík.

Jeden muž se ale raduje jinak než ostatní.

Gólman Tomáš Duba tiše sedí a trpělivě odpovídá jednomu novináři za druhým. „Jsem šťastný,“ opakuje dokola hrdina.

Šťastni jsou tu vlastně všichni. I z prostších důvodů než je visící medaile na krku.

Petra Tona, který si s ostatními nesměl do konce play off holit tvář, byste si na ulici spletli se zarostlým bezdomovcem.

„Zrovna v pátek mi přišla na telefon od kamarádů fotka jednoho takového se vzkazem: Vyhrajte, nebo takhle dopadneš!“ vypráví. „A víte co? Nemůžu se dočkat, až to konečně shodím,“ mrká okem.

Je něco hodinu po velkém triumfu a mohutná brána do sparťanského zázemí se zavírá oku veřejnosti.

Na řadě je vymyslet večerní program.

Vítězná noc bývá přece dlouhá.