„Mám velkou radost, že mi Sparta dala šanci. Být součástí takového kádru je fajnv jakékoliv pozici. Chtěl jsem hlavně ještě hrát hokej, prodloužit si kariéru, proto jsem rád, že můžu být ve Spartě, v týmu, který může hrát o titul,“ říká pro klubový web brankář, který má za sebou angažmá v NHL, v KHL, Švédsku i Finsku.

Jak se zrodilo vaše sparťanské angažmá? Dá se říct, že jde o vzájemnou výpomoc?
S vedením Sparty jsme se domluvili, že si vyjdeme vstříc. V této situaci spíš pomáhá Sparta mně, ale budu se snažit jakkoliv pomoci Machymu i celému týmu, abychom byli úspěšní. Vždycky jsem bral situaci sezonu po sezoně. Ta letošní byla složitá, nabídky ze zahraničí nepřicházely. Chtěl jsem hlavně ještě hrát hokej, prodloužit si kariéru, proto jsem rád, že můžu být ve Spartě, v týmu, který může hrát o titul. Mám velkou radost, že mi Sparta dala šanci. Být součástí takového kádru je fajn v jakékoliv pozici.

Cítíte, že se od vás čeká předání zkušeností nejen Matějovi Machovskému, ale také Jakubu Neužilovi a Oldřichu Cichoňovi?
Doufám v to. Když kluci budou mít chuť se něco naučit, jsem jim otevřený. Kluci chuť určitě mají, protože jsou mladí. Tohle ale vyplyne přirozeně, až se poznáme.

S Michalem Řepíkem jste už hrával na Floridě, Adama Poláška znáte z KHL a další hráče z reprezentace. Nehrálo ve vašem rozhodování roli, že nejdete úplně do neznámého týmu?
V kariéře už jsem odehrál dost, takže ani ne. Na kluky se samozřejmě těším, protože některé znám a slyšel jsem, že je ve Spartě super parta. Rád se do ní zapojíma pomůžu, jak budu moct.

Jak jste se od konce angažmá v Rize udržoval ve formě?
Chodil jsem pravidelně do posilovny. Byl jsem několikrát na ledě s veterány, připravoval jsem se s hráči z NHL. Takže nic jednoduchého. (směje se) Poslední měsíc už jsem na ledě trénoval častěji.

V kariéře jste zatím získal jediný titul ve Švédsku. Je pro vás motivací i boj o titul se Spartou?
Samozřejmě! Hokej hrajeme pro úspěchy, pokud hráče nezajímají, asi je něco špatně. Když je člověk mladší a má za sebou úspěch, očekává, že budou přicházet každý rok. Tak časté ale nejsou. V Petrohradě jsme měli skvělý tým, ale nakonec mě úspěchy minuly, protože jsem byl vytrejdovaný a tým začal vyhrávat po mém odchodu. KHL je hodně specifická, protože tehdy měla z třiceti týmů reálnou šanci na úspěch tři čtyři mužstva.

Extraligové premiéry se dočkáte ve 33 letech. Co od české ligy očekáváte?
Upřímně nevím, jestli umím odpovědět. Vždycky jsem se soustředil na své angažmá, a když člověk hraje, má svých starostí dost. Navíc, když má člověk velkou rodinu jako já. Moc volného času mi nezbývalo, takže jsem extraligu blíže nesledoval. Vždycky jsem se soustředil na tým, ve kterém jsem v dané chvíli hrál.

Posledních sedm sezon jste úspěšně odchytal v KHL. Jak na svou rusko-lotyšskou anabázi vzpomínáte?
Jsem za ni moc rád. Nasbíral jsem obrovské zkušenosti, protože jsem měl možnost vidět, jak se hokej dělá i jinde po Evropě. Občas to je specifické klub od klubu, ale jsem rád, že jsem toho prošel tolik. Vždycky jsem byl vděčný za šanci a jsem rád, že má zahraniční kariéra byla takhle dlouhá, protože jsem venku strávil třináct let.