Na sto procent odejde. Měsíce trvající předtucha je potvrzena. Suverén hokejové extraligy Roman Červenka po této sezoně mizí za lepším. Nejdříve si ale zabalí na olympiádu. „Dostal jsem velký kufr, dvě tašky, ale ještě vůbec nevím, co si vezmu,“ prohlásil hokejista v pražském baru Hockeyka. Jak příznačné.

V dětství sbíral kartičky hvězd, nyní má šanci stát se také jedním na kartičce. A olympiáda mu může napomoci. V extralize své kvality předvedl. Loni v základní části 51 zápasů a 59 bodů. A dále dokazuje. Nyní 47 utkání a 70 bodů.

„Samozřejmě jsem doufal, že se dostanu do nominace. Nejbližší věřili, že pojedu,“ nepřekvapil odpovědí milovník vepřa – knedla – zela.

Čtyřiadvacetiletý útočník má jasně vyměřené priority. Za těmi si jde. V únoru olympiáda, tam se ukázat a poté smlouva v NHL. „Asi pět klubů má zájem. Turnaj v Kanadě může jeho jméno ještě zvednout. Roman je jeden z mála hráčů v Evropě, kteří jsou sledováni,“ vyzdvihl kvality slávistického tahouna sportovní manažer Aleš Volek.

A Červenka ví, že po téměř dvaceti letech tréninku má nadosah své dětské sny. A hned dva. „NHL a olympiáda. Bylo by to hezké, ale já si nechci jen zahrát, chci udělat úspěch, a to je medaile,“ má jasno o nadcházejícím turnaji.

A zámořské snění?

„Rád bych do kanadského klubu, tam to žije,“ usmívá se „Červus“, který zná i ideálního soupeře pod pěti kruhy.

„Chtěl bych si zahrát proti Kanadě. Je to taková zkouška, kde bych chtěl příští rok hrát,“ je odhodlaný postavit se nejlepším z celé planety hráč, který nemá rád při rozhovorech otázku: „Proč jste prohráli.“

Stačí neprohrávat.

Červenka, při slavném Naganu chodil do školy, bylo mu dvanáct a…

„Díval jsem se na všechny zápasy. I místo školy.“

Teď o dvanáct let později se dostane do samotného centra dění. On nebude sledovat ty v televizi, on sám bude pozorován. A vedle něj bude i Jaromír Jágr. „On je největší hráč české historie,“ obdivně pokyvuje rodák z Prahy, který zatím neví, kde a s kým bude v Kanadě bydlet. Zatím jen ví, že se dvakrát vyspí doma, pak nabere směr Vancouver.

„Ale že jsem rozhodl finále se mi ještě nezdálo.“ dodává.

Třeba se nebude muset zdát, třeba půjde o realitu…