„Vyhodili mě ze Slavie. Po letní přípravě jsem si sbalil igelitkua a šel domů. Měl jsem dobrou práci, tak jsem se snažil na to nemyslet, ale po roce jsem zjistil, že mi hokej strašně chybí a normální život mě nenaplňuje,“ popisuje začátky svého rozhodnutí, že smyslem jeho života bude oblékat pruhovaný dres a dostat se do nejprestižnější hokejové soutěže na světě jako rozhodčí.

Jak se mladý člověk rozhodne, že bude rozhodčí?

Je to zvláštní, nikdy by mě předtím nenapadlo, že budu dělat rozhodčího. Vyrůstal jsem s tím že budu hrát NHL, pak přišlo zranění a ze dne na den všechny moje sny skončily. Chtěl jsem se k hokeji nějakým způsobem vrátit a měl na výběr, jestli budu trenér nebo rozhodčí. Tím, že jsem byl v dobré kondici, jsem se rozhodl pro rozhodčího. A jsem strašně rád.

Jak dlouho už jste v Americe? Odjel jste tam primárně kvůli hokeji nebo kvůli studiu či práci?

V Americe budu třetí sezonu. Odjel jsem kvůli hokeji a bral to jako nový začátek. O studiu jsem nikdy nepřemýšlel. Univerzity jsou v Americe hodně drahé a popravdě, k tomu, co dělám, univerzitu nepotřebuji. Hokej mě maximálně naplňuje.

Jak jste se dostal mezi americké rozhodčí?

Bylo to jednodušší, než jsem si myslel. Tím, že je v Americe moc hokeje, tak berou všechny, co mají ruce a nohy. Čekal jsem, že budu dělat bruslařské testy, zkoušky z pravidel a podobně, ale to vůbec. Prostě se zaregistruješ, zaplatíš poplatek, koupíš si dres a jdeš na to. Viděli mě bruslit a hned druhý den mi přidělili zápasy.

 

Je náročné se v USA prosadit? Jak velký je o to zájem?

Když chceš pískat profi hokej, tak je to náročnější. Musíš mít štěstí na správné lidi, musíš být v nejlepší možné kondici, nesmíš počítat peníze a musíš přestat říkat ne. To si většina kluků tady neuvědomuje, ale jakmile řekneš ne, tak za tebou čeká dalších deset lidí v řadě. A jak tě přeskočí, je hodně těžké je dohnat.

Co to všechno obnáší se mezi elitní rozhodčí propracovat?

Být trpělivý, bruslit každý zápas odevzdat sto procent, i když to jsou malé děti nebo nižší úroveň hokeje. Najezdit kolem tří tisíc mil za měsíc, být pozitivní a v neposlední řadě si užívat každý zápas.

 

Dokonalá jazyková vybavenost je pochopitelně nezbytná, že…

Určitě. Já měl výhodu, že jsem měl angličtinu ve škole, tak to pro mě nebylo tak těžké. Ale je to veliký skok, to je pravda. Necítím se, že bych mohl přednášet na lékařské konferenci doktorům, ale na normální život s hokejem je to úplně v pohodě.

 

Co už máte jako rozhodčí za sebou?

Od mládeže až po přípravné zápasy NHL. V pátek letím do Buffala na NHL turnaj, kde budou všichni hráči z nižších lig a kluci, co byli draftovaní. Na to se moc těším. Minulý týden mě najali do soutěží ECHL a AHL pro nastávající sezonu, to mi udělalo ohromnou radost a je to pro mě hodně veliká výzva.

 Vaším snem je určitě řídit zápasy NHL. Jak moc je to pro Čecha, navíc tak mladého, reálné?

S kolegy tomu říkáme „three letter league“ třípísmenková liga nic víc už není. Já tomu strašně věřím a vždycky všem říkám, že tady v Americe je taková zvláštní pozitivní síla. Že když něco chceš a jdeš si tvrdě za tím, tak to dokážeš. Není to tak, že si jeden druhému závidí, tady tě všichni ženou nahoru. Jak jim jednou ukážeš, že jsi ochotný makat, tak ti se vším pomůžou. Na druhou stranu beru jako obrovskou výhodu, že jsem Evropan a všude říkám, že jsem Čech.

Máte přehled o tom, jak mladí rozhodčí NHL pískají?

Nejmladším rozhodčím, co dostali kontrakt z NHL, je kolem 28 let. Můj cíl je dostat se do NHL před třicátým rokem. Nechci říct, že pak už budu starý, ale existuje nepsané pravidlo, že jakmile nedostaneš smlouvu před třicátým rokem, tak už se ji nedočkáš.

 V září budete pískat několik přípravných zápasů NHL, bude to veliká výzva se ukázat?

Strašně moc se těším. Bude plná hala, super lidi kolem a zase se objeví ta zvláštní síla. Všichni budou mít stejný cíl a tím je NHL, jak rozhodčí, tak hráči. Dám do toho všechno. Hodně lidí mi věří. Ať to jsou moji trenéři, kamarádi nebo rodina. Je to velká zodpovědnost, nechci nikoho zklamat a neberu to tak, že jsem tu jen za sebe. Jsem tu i za celou Českou republiku. Kontrakt z NHL nepřijde hned, mám před sebou hodně práce v nižších soutěžích, ale věřím, že když si udržím zdraví, tak to dotáhnu až do konce.

Hrajete k tomu i aktivně hokej nebo na to už není vůbec žádný čas?

Vůbec není čas. Je to opravdu hodně o cestování mezi státy, jde o velké vzdálenosti a není prostor vůbec na nic. Je to život s taškou v autě, z hotelu do hotelu. Když to dobře vyjde, tak jsem dva dny v týdnu doma v New Yorku. S hokejem jsem skončil na Slavii. Nikdy na to nezapomenu. Růža si mě zavolal a řekl, že není místo a ať si najdu angažmá jinde. Já si sbalil igelitku a byl konec. Jsem vděčný, že můžu být v Americe a dělat to, co mě opravdu baví. I když jsem vyměnil hokejku za píšťalku, tak si pořád žiju svůj dětský sen o NHL.