Ledová esa, která okouzlil černý touš

„Existujeme od roku 2005, velké úspěchy ještě nemáme, ale holky makají, dělají maximum,“ je spokojená Věra Svobodová, hráčka a vedoucí týmu.

Dvakrát týdně trénink, o víkendech zápasy. O body se rvou vedle chlapů. V malé hale Sparty Praha.

 

„Samozřejmě se na extraligu chodíme dívat. Je to naše inspirace. Každá z nás má svůj oblíbený klub. Máte tu sparťanky i slávistky. Trochu se hašteříme,“ usmívá se pětadvacetiletá obránkyně. „Ale nemáme s tím žádnou potíž,“ nezapomene dodat nezpochybnitelnou rivalitu.

 

Červená, bílá a černá, to jsou barvy, které ESA vyznává. Dresy tohoto zbarvení oblékají jedenáctileté hokejistky, ale i hráčky, kterým je přes třicet let. I přes velký věkový rozptyl není problém. „Bavíme se o všem. Jen někdy musíme vypustit některá slovíčka,“ naráží Svobodová na peprnější výrazy.

Věk ale není na ledě limitující. „Pokud holka umí, dává hokeji vše, tak může patřit k nejlepším i v hodně mladém věku,“ tvrdí Svobodová.

 

Ví, o čem mluví. Chuť a odhodlání je rozhodující. Proti nim totiž stojí silný protivník. Finance! „S penězi to je těžké. Ženský hokej stojí v ústraní.

Máme malé sponzory, jinak si vše hradíme sami, proto se držíme při zemi. Sezona nás vyjde téměř na tři sta tisíc korun,“ přibližuje částku vedoucí týmu.

Nad vodou tak všechny drží rodina a přátelé. I když…

 

„Pokud holka začne hrát hokej, tak se zpočátku všichni diví, ale to se většinou změní,“ míní Svobodová.

 

A jakou hru zástupkyně ESA předvádějí? „Stmelujeme se, už to vypadá jako hokej. Ambice na reprezentaci ale ještě nemáme,“ je upřímná opora zadních řad.

 

Ale kdo ví, co bude za pár let. Třeba vyjede velké eso z ledového oválu ESA.