Jak vůbec nápad dělat vlastní oblečení vznikl?
Začalo to tak, že jsem si vybíral minulý podzim mikinu, hledal jsem na různých e-shopech a tak. Všiml jsem si, že všechny mikiny mají nějakou značku, a to logo většinou nic neznamená, a hlavně tu značku mají všichni. Tak jsem si řekl, že chci něco jiného. Proto jsem nad tím přemýšlel a u toho kreslil. A jeden obrázek se mi zalíbil. Nakreslil jsem zjednodušeně zadek a řekl jsem si: co kdybych to použil? A tak jsem si vyrobil mikinu s tímhle obrázkem na ní, abych ji měl jako jediný na světě.

Obrázek byl vtipný, ale nikoho neurážel. Na mikině byl umístěný ve stejné pozici, kde jsou obvykle známé značky. Takové skryté logo. A lidem se to líbilo, a tak jsem si uvědomil, že je v tom možný potenciál. Viděl jsem, jak to v lidech vyvolává pozitivní emoce. A tak jsem si řekl, že bych to chtěl prodávat. Logo má být vtipné z důvodu, že zachycuje ženské křivky a zároveň mé jméno – Jonas. No a když připojíme ještě jedno písmeno s k mému jménu, vznikne něco jako slovní hříčka – JonASS (ass znamená v angličtině „zadek“ či „prdel“ , pozn. redakce )

Osmnáctiletý Radek Pospíšil si ve svých šestnácti letech začal vlastníma rukama budovat tiny house. Dnes už plně vybavený dům je jeho splněným snem.
Osmnáctiletý český student si postavil plně funkční dům. A jen za 450 tisíc

Jak jste tu první mikinu vyrobil? Ušil jste si ji celou?
Ne. První mikinu jsem udělal tak, že jsem koupil obyčejnou mikinu a nechal jsem si tam našít jen nášivku s logem. A jelikož ten člověk, co mi to dělal asi poznal, že se v tom ještě moc nevyznám, tak mi to prodal strašně draho. Ale posouvalo mě to, takže jsem hledal a hledal.

Jak to s vámi vypadá teď?
Teď mám dodavatele látek a dílnu, kde mi Češky oblečení šijí. No a pak to jde do tiskárny, kde si hotové oblečení nechávám potiskovat. Dá se říct, že kromě látek je to všechno čistě česká výroba.

Proč myslíte, že má smysl podnikat s oblečením, když je spousta už zaběhnutých oděvních výrobců, levné oblečení a podobně…
Myslím, že je v téhle době pro lidi vzhled velice důležitý a typů oblečení je tolik, že si každý může vybrat cokoliv. I proto jsem si vytvořil vlastní střih, abych se lišil. To je velmi důležité.

Nemáte strach, že jste na samostatné podnikání mladý a nezkušený?
Naopak. Uvědomil jsem si, že teď ještě nemám moc velké výdaje. Nemám ještě vlastní rodinu, bydlím s rodiči a studuji. Navíc mi podnikání dalo hodně zkušeností. Od komunikace s lidmi až po nutnost se rozhodnout. Dlouho jsem si ale šetřil peníze z brigád, abych vůbec něco takového mohl začít dělat. Myslím, že každý podnikatel do toho musí jít s tím, že to buď vyjde a bude mít výdělek, nebo to nevyjde, ale odejde se zkušenostmi.

Jonáš nyní nechává šít mikiny v Česku. Na snímku je model FilipJonáš nyní nechává šít mikiny v Česku. Na snímku je model FilipZdroj: se svolením Jana Juráska

Co všechno musíte podniknout, abyste vyrobil jednu „sérii“?
Objednám si látku, ta je buď na skladě někde u nás, anebo se objednává přímo z Turecka. Vyzvednu si ji ve velikých rolích a ty dopravím do šicí dílny. Tam jsme si už ujasnili, jak vypadá střih. Když jsou hotové, po domluvě si je vyzvedávám a následně je beru do další dílny. V té nemají tak moc dobré stroje na ušití celé zakázky, proto si u nich nechávám dělat jen nášivky.

Když chci potisk, tak to vezu do tiskárny na potisk sítotiskem. Hotové oblečení doma balím. V dnešní době je hodně důležité balení, protože když Vám to dojde hezky zabalené, tak Vám to jako zákazníkovi dá jiný pocit, něž když je oblečení jen v sáčku. Proto si na to dávám velký pozor a balím vše do potištěných krabic. Navíc jsem se rozhodl, že bych chtěl dělat každou sérii jako limitovanou edici, protože když si koupíte tričko a víte, že už ho nikdy neseženete znova, tak se k němu chováte o dost líp, než když víte, že si ho můžete kdykoliv koupit.

Transsexualismus.
Úspěšná studentská firma z Prahy cílí na transsexuály. Získala cenu v zahraničí

A jak oblečení zákazníkům nabízíte?
Teď jsem ve fázi, kdy mám velice šikovného kluka, co mi dělá web. Takže mi jen zbývá to natisknout a pak nafotit. Nejhorší je, že je to řetězec, že se nedá žádná část přeskočit, a proto je to tak složité.

Jak to s vaším projektem vidíte do budoucna?
Chtěl bych ty peníze, co vydělám, vrazit zpátky do toho. Protože mě to baví a chci, aby se to rozjelo. Abych měl vlastní továrnu s vlastními pracovníky v jedné budově, abych to měl všechno na dohled. Zatím je to pro mě nereálné, protože je to strašně nákladné… jakože dá se to dělat i levněji, ale to není nic pro mě. Přijde mi, že v poslední době se snaží zakládat svoji značku strašně moc lidí a to tak, že koupí už hotové oblečení a jen na to hodí svoji značku. Ale podle by vlastní značka měla znamenat celý produkt, ne jenom logo nebo výšivku…

Autor: Adéla Plšková