Vloni po návratu do Slavie jste mi v rozhovoru o ambicích klubu řekla, že účast ve finále je minimum. A že vy osobně jste si přišla pro titul, který vám chybí. Sen se stal minulý týden skutečností, takže ptát se na spokojenost asi ani nemusím?
Přijde mi to skoro až úsměvné, že jsem to takto prohlásila. Samozřejmě, titul jsem moc chtěla, to je pravda. Ale také v tom byla trocha diplomacie a motivace. (směje se) Že se to opravdu povedlo, to je pecka. Možná by mě to před sezonou ani nenapadlo, že se to vážně vyplní.

Do interligy a Slavie jste se vrátila po čtyřech letech. Jak kvalitní a o kolik jiná byla soutěž v tomto ročníku?
Domnívám se, že kvalitativně je na stejné úrovni. Tenkrát tady bylo více zkušených hráček, které nyní hrají v zahraničí. Zároveň je tady však více mladých, perspektivních a talentovaných holek, takže kvalita je opravdu podobná. Co mi přijde celkově jiné je fakt, že se o interlize více mluví. Minimálně v házenkářském prostředí. Že je víc propagovaná než dříve a že se v tomto ohledu pro to dělá víc a lépe.

Petra Kudláčková
narozena: 17. 10. 1994, Praha
házenkářská reprezentační brankářka
kariéra: DHC Slavia Praha (do r. 2018), Kristianstad Handboll (Švédsko, 2018-2021), Jeanne d'Arc Dijon Handball (Francie, 2021-2022), DHC Slavia Praha (od r. 2022)

Výrazně mladší je i kádr Slavie. Jaké spoluhráčky jste v kabině našla?
Je to opravdu hodně mladý tým. Už jenom skutečnost, že po Martině Weisenbilderové jsem v něm druhá nejstarší a ještě mi nebylo třicet, je všeříkající. Při debatách s mými vrstevnicemi jsme se shodly, že současná mladá generace je jiná, než jsme byly my. Přesto musím říct, že naše mladé holky jsou naprosto skvělé. Pokorné, chtějí se zlepšovat, poctivě na sobě pracují. Je vidět, že házenou dělat chtějí a myslí to vážně. Na tohle jsme měli ve Slavii štěstí a máme na čem stavět i do budoucna.

Sezóna byla dlouhá, žádnému celku se při ní nevyhnuly jisté výkyvy výkonnosti. Vy jste po dobrém začátku prošly viditelnou krizí na přelomu roků. Jak moc těžké bylo se z toho dostat právě s ohledem na mladý kádr?
Bylo, ale vlastně i nebylo. S holkama jsme se o tom už bavily, pro nás se to zlomilo zápasem v Šaľe (prohra 25:27 a následná série čtyř porážek – pozn. aut.). Tím, jak jsme do ligy krásně vstoupily a jakou hru jsme předváděly, nebyl třeba pro mě v tu chvíli boj o titul nereálný. Když se to tenkrát otočilo, začaly být pro mě podobné myšlenky utopické. V ten moment jsme se všichni snažili týmu pomoci. Hodně o tom mluvit. Co nám chybí, proč nám to nejde, proč to drhne. A nikdo moc nevěděl, proč ten útlum přišel. Naštěstí jsme se z toho v pravý čas dostaly a dokázaly to dotáhnout až na vrchol.

V play-off jste zabrnkaly na nervy fanouškům v domácí semifinálové odvetě s Pískem. Na jeho půdě jste vyhrály o osm branek, ale doma jste byly jen pár minut od vyřazení…
Byla to daň za to, že holky ohromně moc chtěly. Šly do toho po hlavě, ale menší zkušenost tam prostě byla. Jak se lidově říká, nejsme kapela, abychom pořád vyhrávaly. Naopak si troufám říct, že nebýt té facky s Pískem ve druhém utkání, které jsme prohrály, asi bychom se tolik nepoučily pro finále.

Podobně jste potom poškádlily fanoušky i v prvním finále s Mostem. V něm jste necelou čtvrthodinu před koncem vedly o jedenáct branek, ale nakonec jste vyhrály „jen“ o šest gólů. Byly jste i právě díky zkušenosti s Pískem před odvetou o to více ve střehu?
Určitě ano. Říkala jsem holkám, že kdybychom jely do Mostu s plus jedenácti góly, asi bychom měly v hlavách, že tohle už nějak doklepeme. Což by za mě byla chyba a nemusela by to být pravda. Náskok byl i tak solidní, ale zároveň to mohlo být málo. V Mostě se navíc hraje dlouhodobě špatně všem. Takže tohle všechno nás udrželo v takovém správném napětí a koncentraci. Věděly jsme, že to nebude zadarmo a musíme se nastavit na boj a válku do poslední vteřiny.

Po té bitvě ukončila kariéru vaše konkurentka v soupeřově brance a bývalá reprezentační kolegyně Dominika Müllnerová. Jak to máte po splnění titulového snu s dalším pokračování vy?
Rozhodně nekončím. Asi by bylo fajn, rozloučit se na vrcholu a s titulem, po kterém jsem toužila od první chvíle, kdy jsem na Slavii přišla. Pro mě je to ale naopak. Já jsem se teď ohromně namlsala. Tým dostane další impuls v podobě nového trenéra (Jana Salače střídá Daniel Čurda – pozn. aut.) a ještě je před námi spousta cílů, na které můžeme pomýšlet. Ať už je to medaile z MOL ligy, vítězství v Českém poháru… Prostě posbírat ještě více pohárů.