Podobně jako letní jmenování Daniela Čurdy je váš příchod do Slavie poměrně překvapivý. Jak k němu došlo? Měl v něm prsty právě hlavní trenér, který vás již v minulosti angažoval k mužům Dukly?
Přesně tak. Dan mi volal již před létem, jestli bych s ním do Slavie nešel. Tenkrát to nedopadlo. Přiznávám, že mě to nijak ani moc nemrzelo, protože vím, že v určitých momentech je ženský sport specifický. Navíc jsem dost pracovně vytížený, měl jsem i určité zdravotní problémy. To všechno rozhodlo.

Nakonec jste ale do Vršovic přece jen zamířil…
Po konci podzimní části mi Dan spolupráci nabídl znovu. Nechal jsem si to projít hlavou, hovořil jsem o tom i s rodinou, která mě podpořila s tím, že když jsem házené věnoval tolik roků, tak ať do toho jdu.

Jan Josef
narozen: 28. 3. 1969, Jablonec
bývalý hráč Železného Brodu, Martina, Dukly Praha (dva mistrovské tituly), Jičína
sedmnáct let působil v Německu jako hráč i trenér
roli trenéra (asistenta) zastával například v Jičíně a Dukle Praha

Je tohle vaše první zkušenost s ženskou házenou?
Úplně ne. Když jsem hrál v Německu, tak jsme ve smlouvě měli, že se budeme věnovat mládežnickým družstvům. To je tam obvyklé. A v Langenau jsem díky tomu trénoval i ženy. Nebyla to nijaká vysoká soutěž a bylo to velmi střídmé.

Když jste byl bez angažmá, nedostal jste nabídku od Dukly, které se tolik nedaří?
Dukle jsem své služby nabídl. Prostřední syn tam hraje a mám informace o stavu týmu. On sám mi říkal, že bych jim mohl pomoci. Hovořil jsem s trenérem i prezidentem klubu, jeden se odvolával na druhého, tak jsem si řekl: Dobře, už se nebudu nabízet. Poslední rozhovory s Duklou jsem vedl koncem listopadu, možná i začátkem prosince. Říkali, že se mi ozvou, ale žádný kontakt od nich už neproběhl.

Zatímco Dukla se pohybuje ve středu extraligové tabulky, hráčky Slavie obhajují mistrovský titul, a i letos jsou v průběžné tabulce interligy nejlepšími z českých celků. Je tohle pro vás výzva? Včetně obhajoby titulu?
Já své působení ve Slavii vidím velice střízlivě. Abych se jako asistent zatěžoval nějakými ambicemi, od toho tady nejsem. Nejsem hlavní kouč, na kterého jsou nároky na odpovědnost a psychiku úplně jiné. U mě jako asistenta to takové není. Co umím, předám, v čem budu moct být prospěšný, s tím velice rád pomůžu. Hlavou se mi proto nehoní, jestli obhajujeme titul, nebo jsme desátí. Samozřejmě že mi to není jedno. Vždycky budu chtít, abychom byli co nejlepší. Aby holky dokázaly prodat, co mají v sobě. A pochopitelně abychom vyhrávali.

Prozradil vám trenér Čurda něco, co stihl za půlrok ve Slavii poznat o mentalitě ženského kolektivu?
Víte, já mám tři syny, takže v rodině je vlastně jediná žena manželka. A dvě vnučky jsou ještě malé. (směje se) Takže se budu především snažit, abych neudělal nějaké faux pas. Určitě chci být gentleman, ne nějaký despota. I u kluků na Dukle jsem se snažil být spíš kamarád. Zatím vždycky se mi to vyplatilo a do dneška jsme kamarádi. To si myslím, že by v házené mělo být to hlavní. S Danem jsme to v podstatě ani neřešili. On už s týmem udělal spoustu práce, na tréninku je to ohromně vidět. Jistý dril ve cvičeních, které holky možná předtím ani neznaly a nezvládaly. Když se do hry začnou vkládat prvky z mužské házené, jsou vděčné za každou radu. Aspoň to jsem vypozoroval za těch pár chvil, které jsem s nimi zatím mohl být. To je takový můj první dobrý pocit z týmu.