Langweilův model Prahy.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Náš výlet bych rád začal nad pražským židovským městem - Josefovem. A hned zklamu. Zde nezůstal kámen na kameni. Původní vzhled této čtvrti zcela setřela tzv. Pražská asanace z přelomu 19. a 20.století.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Až na několik synagog, kostelů, hřbitova a Židovské radnice se nezachovalo zcela nic. Na snímku můžeme rozeznat Staronovou synagogu obklopenou domy, jejichž nedostatečné hygienické podmínky jim byly osudné.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Čtvrť neměla např. kanalizaci a v obavě před epidemiemi se podle tehdejších politiků nehodila do 20.století. Uprostřed fotografie se leskne střecha Staronové synagogy, vlevo od ní byla později vybudována široká přímá Pařížská ulice.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Ta dnes ústí do Staroměstského náměstí vedle kostela svatého Mikuláše (tři věže s tmavými střechami). V cestě jí bránil Krennový dům zbouraný v roce 1902. (na snímku za Krocínovou kašnou)
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Pohled na východní část Staroměstského náměstí, věže Týnského chrámu a palác Kinských. Zde není, až na obnovené gotické průčelí Domu U kamenného zvonu, žádná změna.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Prašná brána před pseudogotizací, kterou provedl Josef Mocker v letech 1878 - 1886 a bývalý Králův dvůr v místech dnešního Obecního domu.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Budoucí Alšovo nábřeží a náměstí Jana Palacha. Jednu věc má vltavský břeh na modelu společnou. Všimněte si obrovského množství uskladněného a vysychajícího dřeva.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Na tomto místě dnes stojí hotel Four Seasons. V pozadí je vidět komplex Klementina a Staroměstská mostecká věž.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Pohled na dnešní Smetanovo nábřeží jako bychom se vznášeli nad tehdy ještě neexistujícím Národním divadlem. Vyvýšená zpevněná nábřeží kolem Vltavy v Praze byla budována postupně, zejména jako ochrana před povodněmi.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Místo budoucího Smetanova nábřeží, kde dnes najdeme kavárnu Slavia nebo Galerii Hollar. Přestavba pobřežních oblastí způsobila, že se v blízkosti řeky nedochovaly původní osady ani původní středověké městské stavby.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Tento vltavský břeh byl prvním, který se stal pražským kamenným nábřežím. Bylo zde postavené v letech 1841–1845 mezi Karlovým a tehdy novým řetězovým mostem císaře Františka I. Stejně se i jmenovalo - Františkovo nábřeží.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Přenášíme se na druhý vltavský břeh, ostrov Kampa. Na modelu je zřetelně vidět parcelace zahrad patřící Michnovskému a Lichtenštejnskému paláci a Sovovým mlýnům.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Velkou část ostrova zabírala Michnovská zahrada patřící k paláci Michny z Vacínova. Model zachycuje stav zhruba uprostřed 150tiletého období, kdy objekt využívalo vojsko a palác velmi zchátral.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
V zahradě před Čertovkou byla postavena rozsáhlá kasárna s vnitřním nádvořím (tzv. carré). Po 1.sv.válce zakoupila téměř zřícený objekt Česká obec sokolská a v místech kasáren vybudovala venkovní sportoviště. Dnes je zde parkoviště.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
V roce 1915 byla Čertovka na svém vtoku zatrubněna a od té doby je Kampa přístupná z pevniny po suché zemi, i bez mostu; tím Kampa přestala být ostrovem. Až po 2. sv. válce byly zahrady propojeny a upraveny na veřejný park.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Domek, bývalá koželužna, který hrabě Nostic daroval Josefu Dobrovskému, který zde žil pět let. A po něm mnoho dalších osobností. Zdeněk Wirth (1929-41), Jan Werich (1945–80), Jiří Voskovec (1946–48) a Vladimír Holan (1948–68).
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Sovovy mlýny (nazývané podle Václava Sovy z Liboslavě), ještě před novogotickou přestavbou, kterou nechal udělat, když mlýny zakoupil, František Odkolek. Po rekonstrukci zde od roku 2001 sídlí Museum Kampa.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Pohled od jihu na Kartouzskou bránu na Újezdě jak vypadala po barokní přestavbě na konci 17.století. Navazovala na hladovou zeď a nacházela se tedy pod Petřínem zhruba v místech parkoviště před poštou na Újezdě 15.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Za ní, v místech dnešního parku a hřišť Sokola Malá Strana, stála Újezdská kasárna. Zajímavostí je, že právě zde se v době tvorby modelu narodil roku 1834 budoucí básník a prozaik Jan Neruda.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Vedle Kartouzské brány byla roku 1862 z důvodu nedostatečné kapacity postavena novogotická Újezdská brána. Ale i ta byla po třiceti letech zbořena. Na modelu je také zachycen ještě původní barokní bastion opevnění.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Pohled na Malou Stranu od jihu s kostelem svatého Mikuláše a hradním návrším od Újezda. Karmelitská ulice se v místech napojení na Malostranské náměstí později významně rozšiřovala.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Pokračujeme Malou Stranou a zde pod Hradem se Antonín Langweil dopustil při stavbě modelu čtyř nepřesností. Nezahrnul do svého modelu čtyři domy. Nikdo neví proč, je zde prostor pro nejrůznější spekulace.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
První se nacházel a stále nachází na schodech Jánského vršku. Mezi velkým domem se dvěma zelenými vchody a domem pod ním. Právě dnešní číslo 12 chybí.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Zbylé dva jsou v Nerudově ulici pod kostelem Panny Marie u kajetánů, detail nelze při složeném modelu bohužel vyfotografovat.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Nejviditelnějším rozdílem mezi modelem Antonína Langweila a dneškem je jistě Katedrála svatého Víta. Chybí západní část lodi a průčelí se dvěma osmdesátimetrovými věžemi z let 1873–1929.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Po smrti Karla IV. Petr Parléř ještě pokračoval v díle, ale dvacet let po císaři zemřel i on. Zájem následovníků opadl. Parléřovi synové zatloukli staveniště stěnou z prken a fragment chrámu uzavřeli zdí.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Katedrála tak zůstala pro dalších pět set let torzem.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Pražský hrad v celé své tehdejší kráse.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Od Pražského hradu se vrátíme proti směru královské cesty, přes Malostranské náměstí, Kamenný most (název Karlův se vžil až kolem roku 1870) ke Klementinu.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Dnešní prezentace modelu v Muzeu hl.m.Prahy umožňuje několik světelných scén. Ty velmi dobře pomáhají v orientaci. Na fotografii je rozsvíceno Klementinum a Staroměstské náměstí a foceno jakoby od západu.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Klementinum vypadá na modelu až na několik drobností stejně jako dnes. Zajímavé ovšem je, že bylo první stavbou modelu, kterou Antonín Langweil vytvořil.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Antonín Langweil započal své dílo v den svých 35. narozenin, 13. června 1826, svým tehdejším působištěm – Klementinem.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Do roku 1829 dokončil severní část Starého Města s více než 600 objekty, do své předčasné smrti pak stihl dokončit přes 2000 objektů Starého Města s židovským ghettem, Malou Stranu bez Petřína, Pražský hrad a Hradčany.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Ke konci fotogalerie bych si dovolil "proletět se" znovu nad Staroměstským náměstím, kde náš let začal.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Křídlo Staroměstské radnice směrem ke svatému Mikuláši je zde ještě původní. Rok po Langweilově smrti bylo přestavěno v neogotickém slohu a za pražského povstání na konci 2.sv. války zcela vyhořelo a bylo strženo.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko
Poslední fotografií bych chtěl vyjádřit naději, že ne všechno, co bylo na modelu a dnes již není, tak musí zůstat. Nesmyslně stržený Mariánský sloup by se, doufejme, mohl v budoucnosti vrátit na své místo.
Zdroj: DENÍK/ Jiří Koťátko