„Já měl to štěstí, že jsem věděl, co chci dělat,“ uvedl Slavík pro Deník. Kromě téhle nové práce se však rozhodl angažovat znovu ve fotbale. Podílí se na projektu „spořicího účtu“ pro profesionální hráče.

Budou to dva roky, co jste se vytratil z vrcholového fotbalu. Jak si užíváte nový život?

Domů se vracím pozdě, mám plno práce. A hodně stresu.

Je to větší napětí než stát v brance a čelit penaltě?

Jsou to dva rozdílné světy, které snad nic nespojuje.

Potom mi tedy řekněte, jak se brankář dostal k dotační problematice.

Už během kariéry jsem se zajímal o ekonomii. Třeba před tréninkem jsem si četl knížky a nakonec se rozhodl to studovat. Nechci, aby to znělo nafoukaně, ale udělal jsem dobře.

Pomohlo vám v byznysu vaše jméno?

Asi ne, kolegové to vědí, ale neptají se, kdy vytáhnu rukavice a budu v kanceláři chytat míče. (úsměv)

Kdy vám poprvé došlo, že se budete věnovat něčemu jinému než fotbalu?

Asi po třicítce. To už hrozí konec prakticky kdykoliv.

Předpokládám, že tou dobou jste už měl něco našetřeno.

Jak se to vezme. Většina hráčů, mimo hvězdné kluby, si nežije v luxusu. A já jako mladý bojoval o každou korunu. Ale spořil jsem si.

Takže šetřílek?

Ne, to ne. Dokázal jsem si udělat radost. 

Co nejdražšího jste si kdy koupil?

Auto. První jsem měl už v osmnácti letech. Půjčili mi na něj rodiče a dopadlo to špatně. Za pár měsíců mi ho ukradli. Pojistka samozřejmě nehradila celou sumu. Tehdy jsem poprvé finančně tratil. Sto tisíc korun.

A jak to chodilo v kabině? Chlubili se spoluhráči tím, co si koupili, nebo jste zažil spíše uvědomělé typy?

Moc se to neřešilo. Ale je pravda, že znám hráče, kteří dokázali rozházet plat za pár dní. Nový telefon, nové oblečení. 

Obrátil se na vás někdy spoluhráč, abyste mu půjčil?

Ano, pár takových momentů bylo. Ale výjimečně a nešlo o závratnou sumu.

Pomůže dohled partnerky nebo rodičů?

Věřím tomu, že fotbalisté začínají být v tomhle ohledu chytřejší. Co jsem viděl, zajímají se o to, co bude po kariéře. Víte, možná k tomu přispěly i ty dva nešťastné momenty z loňského roku.

Co máte na mysli?

Sebevraždy Františka Rajtorala a Davida Bystroně. Měli finanční problémy.

A vám klub nikdy nedlužil?

Ne, Teplice si vždy zakládaly na tom, aby platily včas. Nicméně vím, že to není pravidlo. Čím dál víc na východ, tím větší problémy. Turecko, Rusko…

Mohl by pomoci i ten spořící účet, jehož vznik prosazujete?

Není na co čekat. Bohužel se pořád řeší jiné problémy, jako status fotbalistů z pohledu práva.

On to bude spíš takový záchytný účet, že?

Není to o zhodnocování peněz. Situace na trhu není moc přehledná, úroky jsou minimální. Ale nemyslete, v zahraničí také nedostávají nic moc navíc.

Vím, že kolem toho v posledních měsících proběhla řada diskusí. Překvapil vás nějaký názor?

Vždy se najde šťoura. (úsměv) Ale naprostá většina ohlasů je pozitivní.