Právě uplynulo osmdesát let od nejdelšího zájezdu v českých fotbalových dějinách. Od cesty vršovických kopálistů k protinožcům.

Odkud si přivezli hromadu, na tu dobu nevídaných zážitků, nový název i věčný symbol klubu.

Zalistujme starými letopisy a namísto vzpomínek přímých účastníků nechme ten příběh dovyprávět představivost.

Za oceán cestoval jako první Teplitzer FK v roce 1922 do Latinské Ameriky, čtyři roky nato se plavila Sparta do USA a pak – Vršovičtí za klokany.

Do té doby v Austrálii hostovali pouze fotbalisté z Anglie, tedy spřízněného Britského společenství národů a mnohembližší Číny.

Nabídku z druhého konce světa původně poslali národnímu mužstvu Československa.

Jenže pražská S – Sparta a Slavia, základ výběru, by při své vytíženosti těžko mohla postrádat své plejery předlouhé čtyři měsíce. Sparta měla navíc za sebou tříměsíční turné po Americe. Poté odmítla i Viktorka.

A tak vyrazili Vršovičtí, z propagačních důvodů a podle požadavku pořadatelů pod názvem Bohemians – Češi

. Z Prahy se vydali 7. dubna a zpět dorazili až 30. července. Daň historické cestě? Pouhý bodík v podzimní tuzemské středočeské lize. No a co… Nakonec skončili čtvrtí z osmi.

Jednoho člena vyšla výprava na šedesát tisíc korun, tehdy neuvěřitelné peníze.

Skoro stejný počet kilometrů pak nacestovali. Vlakem do Neapole, pak italskou parolodí Orsova přes Středozemní moře, Suezský průplav do Indického oceánu – celkem třiadvacet dní.

Už před odjezdem nastaly komplikace. Gólman Bělík právě kroutil vojnu a výjimku nedostal ani od ministra obrany.

Navíc strýc a poručník by muto nedovolil.

Takže se půjčovali náhradníci. Pláničku nepustila Slavia. Doporučil aspoň Šejbla z Bubenče. A k němu přibyl Kulda z Rapidu Vinohrady, který později v týmu zůstal.

Šestnáct hráčů absolvovalo přátelský zápas cestou v cejlonském Colombu a dalších devatenáct (podle některých pramenů osmnáct, podle jiných dvacet) na pátém kontinentu.

Bilance? Patnáct výher a jen tři prohry.

Při návratu je vítaly na Wilsonově, dnešním hlavním nádraží, desetitisíce fanoušků. Ti je pak doprovodili až do Vršovic.

Fotbalisté přivezli prezidentu Masarykovi párek klokanů vzácného druhu Wallabis.

O dárek od Mr. Kirwana, ministra veřejných prací státu Queensland, pečoval celou zpáteční cestu náhradník Havlín.

Jeden z nich se pak uhnízdil v novém klubovém znaku. A dodnes hopká v „ďolíčku“ při domácích zápasech.

A název Bohemians? Zpočátku se moc nelíbil. Jenže postupem času se v novinových referátech používal stále častěji.

Až do jara 1928 se stal oficiálním – Bohemians AFK Vršovice 1905. A k tomu do znaku ten klokan.

„Hopsavá“ přezdívka vydržela i přes tuhá padesátá léta, kdy komunisté přinutili klub ke změně názvu na Železničáře, Spartak Stalingrad aČKD Praha.

I ve třetím tisíciletí, kdy hloupá hamižnost majitelů klub málem zahubila.