To se jen tak nevidí. Slávisté cítili křivdu, zlobili se, nechápavě kroutili hlavou. Jen deset minut je dělilo od postupu do Ligy mistrů a stovek milionů korun. Místo toho na hřišti dánského Midtjyllandu prohráli 1:4. Většinu zápasu přitom kontrolovali, hráli lépe než před týdnem doma v Edenu. Sen jim protekl mezi prsty.

„Jsme nešťastní. Chtěli jsme o zvládnout, bylo v našich silách postoupit,“ hlesl zdrcený Lukáš Masopust.

Rozhodla kontroverzně opakovaná penalta. Ale od začátku…

VÝBORNÁ PRVNÍ PŮLE

Ať už si domácí, přepečlivě spoléhající na statistické ukazatele, na hosty z Prahy chystali cokoli, slávisté jejich plány rozcupovali už ve třetí minutě. Nico Stanciu skvěle zahrál rohový kop a zmatků v dánské šestnáctce pohotově využil Peter Olayinka. První střelecký pokus mu ještě nevyšel, vzápětí už ale nigerijský čahoun prostřelil všechno, co mu stálo v cestě. Parádní start!

Zatímco mezi hosty propuklo nefalšované nadšení, hráči Midtjyllandu na sebe jen opařeně hleděli. Úvodní Olayinkova fanfára je pořádně vyvedla z konceptu: klopotně kombinovali a jejich hra postrádala řád a klid, zatímco povzbuzení slávisté neúnavně napadli jejich rozehrávku a chybělo málo, aby se probili do dalších gólovek.

V prvním duelu byla na Pražanech znát nervozita, tentokrát ale sebevědomě kontrolovali dění na trávníku. Domácí se do nebezpečnějšího zakončení dostali až po půl hodině hry, kdy Ondřej Kolář s ledovým klidem zlikvidoval pokus Alexandera Scholze o přehození. Ke konci prvního poločasu se Midtjylland přece jen dostal do mírného tlaku, kromě několika standardek z něj však nic zvláštního nevytěžil.

I po změně stran byli slávisté zprvu nebezpečnější: v 48. minutě se v hodně nadějné pozici ocitl Jan Bořil, ale z hranice šestnáctky přestřelil. A utkání se nadále ubíralo v podobných kolejích jako první poločas.

Hosté nedávali dánským šampionům ani metr volného prostoru zadarmo, zatímco domácí se ne a ne dostat k pořádnému ohrožení Kolářovy brány.

HAMLET BY ZÍRAL

Až najednou přišel blesk z čistého nebe: v 65. minutě David Hovorka při vysokém centru do vápna úplně zapomněl bránit vytáhlého útočníka Soryho Kabu, ten přeskočil Koláře a vyrovnal na 1:1. A na útulném stadionu v Herningu se začalo rýsovat drama, srovnatelné s krvavými osudy dánského kralevice Hamleta. Domácí potřebovali vstřelit ještě jeden gól.

A i Shakespeare by nevěřícně koukal, co se urodilo deset minut před koncem. Slovinský rozhodčí Skomina odpískal po ruce Tomáše Holeše (a předchozím nesmyslném „odkopu“ střídajícího Ibrahima Traorého) penaltu. K té se postavil autor první domácí trefy Kaba, ale Kolář ho famózně vychytal. Jenže vzápětí se Skominova píšťalka ozvala znovu: sudí nabyl dojmu, že slávistický brankář předčasně opustil brankovou čárua nechal penaltu opakovat. Protesty červenobílých nepomohly a Scholz už uspěl.

„Nechápeme, proč se penalta musela opakovat,“ zlobil se Masopust.

Slávisté tuhle ránu osudu neunesli. Jejich do té doby spolehlivě fungující obrana se sesypala jako domeček z karet a naděje na Ligu mistrů se rozplynuly v dáli. Ogochukwu Onyeka a po něm i Anders Dryer svými góly v samém závěru utkání jen přilili pelyněk do slávistické číše hořkosti. Ze zcela vyrovnaného utkání byl najednou debakl a postupové křepčení Midtjyllandu mohlo začít.

Místo čtvrtečního losování LM se tak Pražanů týká jen páteční los Evropské ligy…