Zkušenou posilu ulovil na začátku září klub z Julisky. Dlouholetý slovenský reprezentant, který zažil historický postup Slováků na mistrovství světa i Evropy, chce vytáhnout Duklu nahoru.

Jak se vám zatím líbí v české lize?

Přišel jsem kvůli nové výzvě a motivaci. Mám chuť do fotbalu, zápasy si užívám. To je pro mě důležité. Co se týká postavení mužstva, s tím spokojený nejsem. Stále jsme poslední, ale myslím, že se brzy posuneme výš.

Zjišťoval jste si od krajanů, jak to v Česku chodí?

Všude je fotbal stejný. Hraje se na trávníku s kulatým míčem na dvě brány. (usmívá se) Samozřejmě po Slovensku, Turecku, Rusku či Německu je to něco nového. Kvalita v Česku není taková jako jinde v zahraničí, je ale podobná jako u nás.

Naskočil jste až v průběhu sezony. Cítíte se už v optimální formě?

Určitě ještě nejsem na nejlepší úrovni. Čtyři měsíce jsem nehrál soutěžní zápas. Trénoval jsem individuálně a také s druholigovou Skalicou. Po dvou týdnech v Dukle jsem naskočil do utkání s Libercem. Měl jsem trochu obavy, ale vyhrálo se a forma jde postupně nahoru.

Nebyl jste nervózní, jestli přijde zajímavá nabídka?

Nebál jsem se, že bych už nehrál fotbal. Když přišla Dukla a já se sešel s majitelem a vedením klubu, z jejichž strany bylo vše seriózní, rychle jsem se rozhodl.

Musel jste se po letech v Rusku a Turecku uskromnit?

Samozřejmě, to k tomu patří. Už se blíží konec mé kariéry. Nešlo mi moc o peníze, chtěl jsem ještě hrát. Něco jsem si už vydělal. Teď jsem si chtěl zahrát ještě dobrý fotbal.

Naposledy jste působil v Trabzonsporu. Turecko bývá specifické. Jaké byly vaše dojmy?

Samozřejmě je to trochu jiné, žijí tam ortodoxní muslimové. Ale jsou otevření a milují děti. Když jsem přicházel, zrovna se stalo něco v Istanbulu. Ale majitel mi řekl: „Tvoje dítě je moje dítě.“ Uklidnilo mě to, cítil jsem se tam v bezpečí. Navíc šlo o dobrý tým. Přišel jsem s Matúšem Berem a postupně dorazili ještě Hubočan, Kucka a Novák.

Takže československá partička. To muselo být příjemné…

Všichni jsme bydleli v jednom komplexu a v létě, když jsme měli otevřené balkony, tak jsme si přes ně skákali do bytů. (směje se) Dělali jsme grilovačky, navzájem jsme se vždy pozvali, když někdo navařil, chodili jsme na pivo.

Dnes se odehraje duel Česko – Slovensko. Jak vzpomínáte na federální derby?

Zápasy měly vždycky náboj, ale nebyla to válka. Přece jen se naše země nerozdělily ve zlém. Chtěli jsme ale v každém zápase ukázat, že jsme lepší. Utkat se s Kollerem nebo Rosickým bylo prestižní. To byla velká jména pro český fotbal. Nová generace potřebuje hodně pracovat. Má dveře otevřené, ale ještě není na takové úrovni.

Nikdo ze současných českých fotbalistů vás tedy nezaujal?

Nemyslel jsem to tak, že byste měli špatné hráče, jen to nedokážete přetavit v reprezentaci. Líbí se mi třeba Schick v AS Řím. Viděl jsem Kadeřábka za Hoffenheim proti Manchesteru City, kdy byl snad nejlepší na hřišti. Výborný hráč je Darida nebo Suchý. Tato generace je dobrá. Jedna věc však je mít dobré reprezentanty a mít dobrou reprezentaci.

Kde může být problém?

Možná povoláváte moc hráčů z české ligy, ale měli byste koukat do zahraničí, tam se hrají ty těžké zápasy. Když si vezmete třeba Pavelku, který byl teď povolaný po dlouhé době. Divil jsem se, že není v reprezentaci. Vždyť hraje náročná utkání proti Galatasaray nebo Fenerbahce. Hráče s takovými zkušenostmi je třeba povolat, pak to umí odevzdat i na mezinárodní úrovni.

Máte v paměti nějaký konkrétní zápas proti Česku?

Když jsme vyhráli na Letné 2:1 v roce 2009. Předtím jsme prohráli v přípravě v Anglii 0:4 a jeli jsme do Prahy. Gól dával Šesták a pak Erik Jendrišek. V podstatě jsme díky výhře postoupili na mistrovství světa. To byl takový památný zápas.

Vzpomínáte rád na působení v národním týmu?

Byly to nejkrásnější časy v mojí kariéře. Reprezentoval jsem třináct a půl roku. Začínali jsme s Martinem Škrtelem v podstatě od začátku té generace, která se probojovala na mistrovství světa a Evropy. Bylo tam gró pěti šesti hráčů, kolem kterých se stavělo mužstvo. Někteří ještě zůstali a přidali se k nim mladí jako Škriniar, Lobotka a další.

Užil jste si nejvíce velké šampionáty?

To už bylo takové vyvrcholení. Cesty na turnaje jsou vždycky krásné. Měli jsme tam úžasná vítězství nad Ukrajinou a Španělskem. Samotné mistrovství už si chcete užít, vydat ze sebe maximum. Povedlo se nám v obou případech postoupit do osmifinále, ale měli jsme těžké soupeře - Nizozemsko a Německo. Takové týmy hrají v podstatě každé dva roky velký turnaj, mají zkušenosti. Z deseti zápasů je můžete jednou porazit, ale osmkrát prohrajete.

Mrzelo vás hodně, že jste si nemohl zahrát na posledním šampionátu v Rusku, kde jste šest let působil? 

Nedopadlo to kvůli jednomu bodu, takže nás to hodně mrzelo. Měl jsem právě myšlenku, že skončím po turnaji, ale nakonec to přišlo trochu dřív. Za třináct a půl roku jsem ale odevzdal, co jsem mohl.

Čemu vděčíte, že jste byl tak dlouho oporou?

Můžu děkovat jen sám sobě. Nebyl jsem extra talentovaný, ale odmalička jsem makal. Postupně jsme v reprezentaci získávali zkušenosti. Nebylo to tak, že jsme přišli se Škrtelem a vše bylo super. Až někdy v osmadvaceti jsem se cítil zocelený. Posledních šest sedm roků jsme tvořili dobrý tým, obrana fungovala, přidali se k nám Hubočan a Pekarík.

Jaký byl Martin Škrtel parťák?

Postupem času přišlo takové stádium, že jsme si rozuměli beze slov. Věděl jsem, co udělá, i naopak. Řeknu to tak, že když se šel vys*at, tak já to věděl. (směje se) Zvykli jsme si na sebe, v šatně jsme pak seděli vedle sebe a zároveň mezi námi probíhaly takové miniduely. Trumfovali jsme se třeba, kdo bude lepší na tréninku v soubojích… Stále jsme spolu v kontaktu.

Je chemie důležitá pro úspěch?

Určitě. Jenže nejen mezi dvěma hráči, ale v celém mužstvu. Musí být dobrá parta a je důležité, aby trenér příliš nezasahoval do kabiny. Musí ji nechat klid, nedělat rozbroje mezi hráči, dělit je do skupinek… Trenér Weiss, který dal dohromady naši generaci, i později Kozák, nám nechali klid. Uměli jsme si mezi sebou vyříkat věci. Věděli jsme, co chceme hrát. Samozřejmě taktiku určil trenér, ale důležité bylo, že jsme byli silní jako tým. A Slovensko stále je…

Věříte tedy, že národní tým může pokračovat v dobrých výkonech a jezdit pravidelně na šampionáty?

Určitě. Máme hodně mladých hráčů, kteří hrají v top evropských klubech. Teď vyskočil Mráz nebo Hancko. O Škriniara se zajímá Barcelona nebo Real, o Lobotku kluby jako Manchester City. Druhá věc jsou zkušenosti, které přijdou u těchto mladých hráčů časem. Možná tedy budeme mít trochu problém s generační obměnou. Přijdou mladí hráči a výsledky třeba nebudou tak dobré.

Budete sledovat se spoluhráči-krajany dnešní zápas?

Přijede za námi rodina, takže se budeme dívat doma. Možná si zajdeme i někam na pivo.

Jaký tipujete výsledek?

Oba týmy vlastně mají nulu, takže je to padesát na padesát. Bude to těžký zápas. Češi vyměnili trenéra, budou mít novou motivaci. Myslím však, že budeme útočit a vyhrajeme 2:1 nebo 3:1. Jsem Slovák, s těmi kluky jsem byl třináct let, tak jim musím fandit.