Zákostelský šokoval klub, za který hrál v žácích. Doufá, že ho táta pochválí

Honzo, dokonale jste šokovali velkého favorita, navíc na jeho půdě. Euforie v kabině musela být obrovská.
Pro nás to byl zápas za odměnu. Pro spoustu kluků to bylo poprvé, co si mohli zahrát na takhle krásném stadionu proti ligovému soupeři. Zápas to byl samozřejmě těžký. Takový klasický pohárový, kdy dá outsider brzy gól a pak se snaží výsledek ubránit. Nám se navíc podařilo naše vedení navýšit, to Liberec trochu zmrazilo. Na konci zápasu sice Slovan snížil, i tak se nám podařilo výsledek udržet. V kabině jsme to samozřejmě řádně oslavili, veselá byla i cesta domů.

Vy jste obstaral obě branky svého týmu. Jaké byly?
Obě si byly dost podobné, jelikož padly po rohovém kopu. V prvním poločase jsem zůstal sám na zadní tyči, míč ke mně propadl a já ho dorazil do prázdné branky. Ve druhé půli se mi to podařilo uklidit nadvakrát do branky z malého vápna.

OBRAZEM: Tetour ztupil i nůžky, nestačil až na parádu Sychry

Nebude vás to něco stát do klubové kasy?
Tak za tohle by měli kluci spíš zaplatit mně (smích).

S jídlem roste chuť. Kam až chcete v MOL Cupu dojít?
Samozřejmě co nejdál. Na druhou stranu jsme realisté a víme, že podobné zázraky se nedějí každý den. Opět si přejeme ligového soupeře, se kterým bychom se ale chtěli utkat ve Zbuzanech. Chceme, abychom si užili zápas my, ale i naši fanoušci.

Vy jste ve Slovanu působil, tehdy ještě v žákovských kategoriích. Navíc váš otec Luboš za Liberec kdysi kopal první ligu. Byl to pro vás speciální zápas?
Už je to sice hodně dávno, rozhodně na tu dobu rád vzpomínám. Jak na vlastní tréninky, tak hlavně na chvíle, kdy jsem mohl chodit s tátou na jeho tréninky. V tomto ohledu to pro mě jistým způsobem speciální zápas byl.

Pochválí vás táta za to, že jste vyřadil právě Liberec?
Určitě se o zápase budeme bavit, hned po něm jsme si vyměnili pár zpráv. Doufám, že mě pochválí. Ne proto, že se jednalo právě o Slovan, kde působil. Jde hlavně o to, že to je pro náš klub opravdu velký úspěch.

Zbuzany senzačně vyplenily Liberec, Hostouň povolila až v prodloužení

Vy jste si první ligu okusil ve Slavii. Teď je vám 29 let a hrajete třetí ligu. Nebyla šance zůstat déle na vyšší úrovni?
Šance je vždycky. Nicméně mě potkalo zranění. Potom jsem si určitým způsobem srovnal životní priority a vydal se jinou cestou, než byla ta profesionálního fotbalisty.

Máte tedy ještě nějaké konkrétní fotbalové cíle?
Nevím, jestli se to dá ještě nazvat fotbalovými ambicemi. Fotbal mě provází celý život, chci se jím bavit do té doby, dokud to půjde. Záleží tak na zdraví, musím z toho mít radost. Právě takové zápasy, jako byl náš pohárový, vás donutí sportu něco obětovat.

Se Zbuzany jste aktuálně na čtvrtém místě třetiligové tabulky. Jaké máte ambice?
Ty jsou celkem jednoduché. Chceme vyhrávat a držet se v tabulce v horních patrech tabulky. Hlavně se chceme bavit fotbalem.