V diskuzních fórech fanoušků pod články o vašem nástupu na Žižkov si vás lidé pletou s vaším jmenovcem, který byl řadu let starostou městské části Praha 10. Přibližte nám vaší profesní a případně i politickou činnost, ať uvedete věci na pravou míru.
S tímto Milanem Richterem nemám nic společného, jde pouze o shodu jmen. Byl jsem kdysi trochu angažovaný v komunální politice na Praze 2, a to bylo to jediné, kdy jsem měl s politikou co do činění. A co se týče profesní kariéry, na přelomu tisíciletí jsem začal pracovat v managementu stavební firmy. Nyní podnikám v potravinářství.

Jaké byly vaše sportovní začátky?
Hrál jsem lední hokej, ke kterému mě přivedl táta Jan a strýc Pavel. Oba začínali v ČLTK, Pavel pak přešel do Sparty a dostal se i do reprezentace, táta šel do Mladé Boleslavi, která v té době hrála 1. ligu. Já v Boleslavi s hokejem začínal, po přestěhovaní do Prahy jsem hrál až do juniorů za Spartu a následně šel do Hvězdy. Když mi bylo kolem 23 let, tak jsem už věděl, že má hra nemá takový potenciál, tak jsem odehrál ještě rok v Německu a pak už jen odborářskou ligu.

Zmínil jste slavného strýce Pavla Richtera. Když se v Praze stal mistrem světa, bylo vám šest let. Vybavujete si nějaké zážitky?
Matně. Doma kvůli tomu bylo šílené halo. Děda byl veliký sportovec, dělal závodně gymnastiku, fotbal, hokej a společně s babičkou, tátou a mamkou jsme chodili na všechny zápasy. Československý tým tehdy vyhrával, před halou pokaždé na hráče čekal ohromný dav lidí a pro mě to byl veliký zážitek, když se bavím se svým strejdou a spousty lidí ho prosí o podpis. Při zápasech jsme vždy seděli nad domácí střídačkou a pamatuji si ohromnou euforii, jak tím žila celá hala.

Zahrajete si ještě hokej i teď?
Ano, chodím hrát s kamarády do Říčan a i s judisty z USK Praha, včetně Lukáše Krpálka. Potom ještě se Sigim chodíme na Hvězdu s dalšími fotbalisty Sparty např. s Jirkou Novotným a Ivanem Haškem.

Kdo je z těchto sportovců nejlepším hokejistou?
Jirka Novotný a zabijácký instinkt v brankovišti má, stejně jako měl ve fotbale, Horst Siegl.

A jaký je hokejista judista Lukáš Krpálek?
Neuvěřitelně zarputilý. Je to cílevědomý srdcař s ohromnou nezdolnou vůlí. Proto dokázal to, co dokázal.

Takže s fotbalem jste vlastně celý život neměl mnoho společného, že?
Ne, k němu jsem se dostal, až když jsem pomáhal Horstovi organizačně s jeho Sigi týmem.

Zmiňoval jste, že vaše rodina měla ráda sport aktivně i jako fanoušci. Jak to bylo s Viktorkou Žižkov?
Pradědeček s dědečkem prodávali v šedesátých letech na Žižkově klobásy ve starém bufetu. Praděda byl zavřený za rozvracení republiky, a když se vrátil z kriminálu, nechtěli ho nikde zaměstnat. Sháněl tedy různé brigády a podle toho, jestli hrála Viktorka doma nebo venku, chodili v neděli dopoledne buď do kostela nebo prodávat na fotbal klobásy.

A co vy jako fotbalový fanoušek?
Jako malý jsem na Žižkov chodil. Richard Svárovský tady dělal kustoda a maséra, s jeho synem jsem vyrůstal na Chodově. On byl tím, kdo mě v 90. letech poprvé na Viktorku přivedl.

Skočme o čtvrt století dopředu, ale zůstaňme na Viktorce. Jak se zrodila vaše spolupráce s novým majitelem klubu Martinem Loudou?
Jak jsem již zmiňoval, pomáhal jsem organizačně Horstu Sieglovi s jeho Sigi týmem. Zakládali jsme spolek, mám právníka, který zastupuje i pana Loudu a nabídl mi, jestli bychom se nechtěli potkat. Že uvažuje o pomoci Viktorce a hledá schopné lidi do managementu. Sedli jsme si, řekli si své vize a potkali jsme se v tom, jak to chceme dělat, byl to hodně rychlý pohovor.

Nebál jste se jít do fotbalového prostředí, které je v něčem jiné než to hokejové?
Ne, vůbec ne. Byla to pro mě výzva. Říkal jsem si, že v hokeji jsem nic nedokázal, tak proč bych to nemohl zkusit ve fotbale. Mám víc rozumu, než když mi bylo dvacet.

Žižkov nebyl pro svou špatnou finanční situaci zrovna spolehlivou adresou. Neodrazovalo vás to?

Měl jsem tušení, že Viktorka na tom není úplně dobře, ale s příchodem pana Loudy jsem věřil, že se klub stabilizuje. Kdyby to tak nedopadlo, myslím si, že do měsíce by klub zanikl. Pro předešlého majitele, to muselo být hodně složité, protože držet klub ve 2. lize je hodně náročné a nejenom finančně. Fotbal se neustále profesionalizuje a jeho provoz se dál prodražuje a na to bývalý majitel nebyl dlouhodobě připraven.

Co vás po vstupu mezi fotbalové funkcionáře nejvíce překvapilo?
Jak lidi dokáží fungovat i přesto, že nemají několik měsíců výplatu. Že pro ně klub znamená tolik, to jsem si nedovedl představit. Kdyby mi někdo dlužil několik výplat, nemám z čeho fungovat. Až tady jsem poznal skutečný význam slova klubismus. Bohužel, někdo i odešel, nešlo takto fungovat dlouhodobě. Věřím, že teď bude všechno jen a jen lepší.

Všechno se bude odvíjet od výsledků A týmu…
Přesně tak, celé vnímání Viktorky. Áčko je vždy výstavní vitrínou klubu. Máme teď šanci s tím něco udělat a ukázat se.

Co budete mít v klubu na starosti?
Strategické řízení, ekonomiku a vyhledávání nových sponzorů a partnerů.

Bude těžké shánět pro fotbalový Žižkov nové sponzory?
Viktorka je oddlužená, má nového majitele, transparentní vedení a proto si myslím že je větší šance nové partnery sehnat. Začínáme pracovat na marketingu, tak aby se z Viktorky stal daleko atraktivnější klub. Věřím tomu, že ukážeme nový atraktivní klub pro nové partnery.

Co tedy teď bude vaším nejbližším úkolem?
Stabilizovat klub, najít nové sponzory. Chceme také zlepšovat zázemí stadionu, ať chodí na zápasy co nejvíce diváků. Všechno je spojené. Hezký fotbal, kvalitní občerstvení, a to vše v omezeném prostoru, který náš stadion poskytuje. Chceme lidem ukázat, že Viktorka bude fotbalem opět bavit.

Nový majitel mluvil o velmi smělých a odvážných sportovních cílech…
Chceme přivést hráče, kteří jsou naši kmenoví, ne si je pouze půjčovat na hostování. A s nimi postoupit do ligy. Letos? Příští rok? Později? Uvidíme, dáváme si postupné cíle.

Jak se těšíte na své první jaro v životě, které strávíte jako fotbalový funkcionář?
No, nebudu mít 6. března příjemné spaní. (směje se) Doufám, že hned první zápas vyhrajeme. Porazit Duklu hned v prvním jarním utkání by bylo perfektním odrazovým můstkem do druhé části sezony. Vím, že nebudu sedět ve vipce. Zápasy rád prožívám mezi lidmi. Pět minut před koncem odcházím dolů k zábradlí a dívám se od busty Vlasty Buriana. Ale ještě před prvním zápasem mě čeká ještě jedna zajímavá událost. (směje se)

Jaká?
Viktorka se chce víc přiblížit Žižkovákům, a proto se zúčastní i tradičního masopustního průvodu, který bude končit právě na náměstí Radost pod Viktorkou. S majitelem klubu Martinem Loudou si oblékneme dresy Viktorky a na hlavy si nasadíme masky. Chceme tím ukázat, že klub neřídí jen nějací lidé z kanceláří, ale že žijeme s žižkovskými lidmi. Plánujeme být veřejně hodně aktivní.