Jsou sympatické, krásné, chytré a navíc skvěle ovládají kulatý nesmysl. Dvojčatům Ireně a Lucii Martínkovým nadělily sudičky do kolébky mnoho dovedností. Tou největší je však fotbalový um. „Jsme taková nerozlučná dvojka,“ říkají společně opory fotbalové Sparty a ženské reprezentace.

Jak se stane, že se dvě malé slečny, které by si měly hrát s panenkami, připletou ke kulatému míči?

Lucie: V Přerově jsme chodily s klukama před barák kopat do míče. Nic moc jiného se tam totiž dělat nedalo. Jednou si nás všiml trenér tamní přípravky a zeptal se, jestli to nechceme zkusit na hřišti.

Irena: Tak jsme si přinesly dvacku a fotku na legitku. A tím to začalo. Už tehdy jsme byly taková nerozlučná dvojka.

A maminka vám to nerozmlouvala? Obě její dcery zahořely pro fotbal. To je hodně neobvyklé.

Irena: Ani ne. Naopak. Mamka se na nás chodila pravidelně dívat. Taťka chodil jen na ty dobré zápasy.

Lucie: Táta ze začátku chtěl, abychom hrály tenis. Ale fotbal nám nikdo nezakazoval. Rodiče nám fandili.

A co na to kluci v týmu? Jak vás přijali?

Lucie: Samozřejmě se občas našel jedinec, který nebyl moc rád, že jsme v týmu.

Irena: Ale když pak zjistili, že to celkem umíme, tak byli v pohodě.

Lucie: Nejhorší to bylo, když jsme přijely na hřiště soupeře. To jsme vždycky slyšely. Jéééžiš, oni tam mají holky. Jenže když jsem si pak navlékla kapitánskou pásku, tak docela koukali. (smích)

Na hřišti jste mezi sebou soutěžily, nebo se naopak podporovaly?

Irena: Odmalička se podporujeme. I když na začátku tam ta zdravá soutěživost samozřejmě byla. Jedna chtěla být lepší, než ta druhá.

Lucie: V mladším věku jsme vedle sebe hrát mohly. Ale teď by to nešlo.

Z jakého důvodu?

Lucie: Já jsem totiž trochu temperamentnější. (smích) Když se Ireně něco nepovede, tak jí to hned řeknu.

Takže se na trávníku dokážete i pohádat?

Lucie: Myslím,že se to snad ještě nestalo, ne?

Irena: Ale dokážeme. I když teď už moc ne. Většinou to bylo kvůli hře. Třeba zahraju jiný míč, než by se Lucce líbil. Ale to musí být výjimečná situace.

Hodnotíte si navzájem svoje výkony?

Lucie: Když máme chvilku a jedeme spolu v autě, tak si o tom pokecáme.

Odmalička spolu hrajete v jednom týmu. Umíte si představit, že byste každá působila v jiném klubu?

Irena: Myslím, že ano. Naše vzájemné zápasy by byly asi hodně zajímavé. Těšily bychom se na sebe.

Lucie: Souhlasím. Rivalita na hřišti by tam určitě byla.

O dvojčatech se říká, že mají šestý smysl, který je spojuje. V čem jste tedy stejné?

Lucie: Obě jsme hrozný citlivky. (smích) Zápasy hodně prožíváme. Ale povahově jsme úplně jiné.

Irena: Lucka je taková… .No hodně výbušná. (smích) Já se jen tak z míry vyvést nenechám.

Jak se ta výbušnost projevuje, Lucie?

Lucie: Někdy prostě ulítnu. Zajedu do souboje víc, než bych asi měla. Zamumlám si sprosté slovo, a taky mám krev v očích. Je to prý na mě vidět. (smích)

Dokázaly byste vyjmenovat fotbalové přednosti své sestry?

Irena: Hodně se zlepšila ve vytrvalosti. Na hřišti je jako tank. Vezme si balon a projde až do brány.

Lucie: Irena má hlavně dobrou výdrž. Ale jinak každá vynikáme v něčem jiném.

A v čem by naopak potřebovala ta druhá přidat?

Lucie: Určitě v tvrdosti, ta jí chybí.

Irena: Rozhodně by se měla krotit v té své výbušnosti. (smích) Vždy když něco předvede, tak jí říkám, že já bych tohle nikdy neudělala.

Nezávidíte Ireno, své sestře post v ofenzivě? Přeci jen útočníci se těší větší popularitě než defenzivní záložníci.

Irena: Kdepak. Každá máme na hřišti jinou práci. I já čas od času dám gól. (důrazně) Ale jednou mě překvapila.

V čem?

Irena: Začala si dělat čárky, kdo dá víc gólů. (smích) Samozřejmě jich měla víc.

Lucie: Irča dává branky hlavně z dálky. Není velký střelec. (smích) Ale na svých nedostatcích vždy tvrdě zapracuje.

A která z vás je starší a tudíž rozumnější?

Lucie: Irena o minutu. (úsměv)

Irena: Jistě že já. (smích)

Očima trenéra Dušana Žovince

Obě dvě jsou hráčkami v kategorii poctivých. Na tréninku pra-cují na sto procent. Lucka je teď sice pracovně vytížená, ale i tak vše stíhá. Irča chodí do školy, takže tam problém není. Jsou opo-ry Sparty i reprezentace. To hovoří samo za sebe. Jsem s nimi naprosto spokojený.

Lucie

Je takový klasický tank. V útočné fázi dokáže jako jedna z mála hráček někoho přejet, rozmydlit. Vděčí za to především robustní postavě. Na hřišti je psychicky výbušná. Jsou chvíle, kdy je ne-zvladatelná, ale ve finále se dokáže zklidnit.

Irena

Hraje klasického defenzivní záložníka. Vyniká v celoplošné hře. Má dobrou kondici, vyhrává řadu soubojů, což je pro mužstvo hodně potřebné. Oproti Lucce je to introvert, přemýšlivý typ a filozof.

Irena Martínková

Věk: 22 let, výška: 166 cm

Post: obránkyně

Reprezentantka ČR

Starší z dvojčat je povahově klidnější než její o minutu mladší sestra. Vyniká stejně jako Lucie výbornou fyzickou kondicí a bojovností. Je stálicí reprezentačních výběrů.

Lucie Martínková

Věk: 22 let, výška: 172 cm

Post: útočnice

Reprezentantka ČR

Houževnatá, rychlonohá a impulsivní útočnice, která nerada prohrává, byla vyhlášena talentem roku 2004. Pochází z mlá-dežnické líhně Přerova nad Labem. Společně se svou o pár mi-nut starší sestrou zde tvořily pilíře družstva.