Neoficiální zprávy mluví takto: firma CEFC majitel celku z Vršovic má potíže. Ale jiné, než byste asi čekali. Šéf rostoucí společnosti Jie Ťien-ming ze dne na den zmizel a nikdo o něm neví.

close Co říkají fotbalové legendy o současné situaci v Edenu? info Zdroj: Deník zoom_in

Co bude dál? 

Důvod? Prý měl být na příkaz čínského prezidenta zatčen. Informace z Pekingu zmiňují státní dohled (hovo-ří se i o znárodnění majetku). „Žijeme v turbulentním a globálním světě. V České republice nelze některé informace potvrdit ani vyvrátit,“ uvedl Jaroslav Tvrdík, hlavní zástupce evropské divize firmy CEFC a také boss fotbalového klubu.

Slova bývalého politika a manažera leccos naznačují. Ani Tvrdík netuší, co bude dál. Zvláště v případě Slavie. A tak se není čemu divit, že početná fanouškovská obec bije na poplach. Hrozba návratu starých časů, kdy klubu hrozil krach, děsí.

Přestupy byly zastavené 

Hlavní problém spočívá v tom, že zatímco u dalších firem CEFC (ovládá hotely, pivovar, patří jí strojírenský gigant Žďas i kancelářská budova v srdci Prahy) nejsou třeba finanční injekce, Slavia si na sebe nevydělá.

Už některé takřka hotové přestupy byly v zimě podle informací Deníku zastavené. Tak třeba v Jihlavě zůstal kanonýr Davis Ikaunieks. Číňané zavřeli kohoutky. A do toho všeho ještě zastavili stadion (prý na investice).

Tři varianty 

Nyní už asi chápete, proč Tvrdík a spol. zažívají velmi trýznivé chvilky. Může být lépe, může být hůř. Z pohledu Slavie existují tři varianty budoucího fungování klubu. Varianta číslo jedna: vše zůstane při starém, do kasy budou opět proudit miliony z Číny. A Slavia bude hrát o nejvyšší příčky.

Varianta číslo dvě: klub bude muset prodat dobré hráče, aby pokryl náklady. Ztratí lesk. Varianta číslo tři: objeví se nový investor. V této rovině se skloňuje jméno Jiřího Šimáněho, jenž zachránil Slavii už v roce 2015. Až další dny ukážou, jaký scénář bude platit. Jedno je jisté: napíšou ho v Číně.

Čínské sliby chyby aneb Příběhy z fotbalové cizinySliby chyby. Otřepaná fráze o smutné realitě dostává ve fotbale zajímavý nádech. Zní to bizarně, ale Slavia není ve své prekérní situaci osamocena. Naopak: asi se budete divit, kolik investorů z Číny zlákalo evropské zápolení s kulatým míčem. Pouze ten výsledek je zatím jiný, než doufali: někteří šetří, jiní už utekli zpět.
Za vůbec nejkřiklavějším případem musíme do Itálie. „Uděláme z Interu Milán opět ten skvělý klub,“ líčili zástupci firmy Suning. Psal se rok 2016 a slavný celek ze San Sira dostal do rukou byznysmen z maloobchodu Zhang Jindong. Za velkoklub zaplatil 270 milionů eur (tehdy asi 7,3 miliardy korun).
Očekávaní byla velká. Leč po takřka dvou letech jsou fanoušci rozčarovaní loni Inter nepostoupil do pohárů, letos je pátý. A co víc: nový majitel nezlákal do Nerazzurri zářivé hvězdy.
Snad největší pohromu však způsobili sami Číňané: státní televize CCTV přišla loni s tezí, že si společnost Suning koupila Inter jen proto, aby mohla „vyprat“ peníze. Milán má vůbec na Čínu štěstí (smůlu). Konkurenční AC vlastní Li Yonghong.
Tenhle pán sice vyplatil magnáta Silvia Berlusconiho (údajně 740 miliony eur), dal hodně peněz na přestupy, ale klid beztak nemá. Týmu patří až sedmé místo a on musí vyvracet fámy o bankrotu.
„Poškodilo to mě, mou rodinu, firmu i klub. Vše funguje,“ vzkázal. Kde to už „nefunguje“, to je Atlético Madrid. Španělský klub opustil menšinový vlastník Dalian Wanda. Po třech letech zůstaly dluhy. Přesto se v Evropě čile obchoduje dál. V Anglii, kolébce fotbalu, mají mezi předními celky už pět čínských bossů (mj. vládnou třeba Southamptonu).
Situace zašla tak daleko, že vše sleduje i Evropská fotbalová federace. Podle jejího výzkumu hrála Čína roli v 70 % všech obchodů s evropskými kluby za poslední dva roky. Budoucnost je nejistá. Teď jen, aby to nedopadlo jako v onom českém šlágru Hany Zagorové. „Ze všech slibů zbyl jen cár a žádná radost, žádný žár.“