„Netahal jsem fotbal na Žižkově z bahna, abychom se teď museli stěhovat pryč. Všichni musí okamžitě začít konat. Politikaření musí stranou, věřím, že společně najdeme co nejrychleji nejvhodnější řešení,“ říká klubový boss Louda.

Starému stadionu chybí spousta věcí

Co je konkrétně špatně? Spousta věcí, které jsou v rozporu s udělením licence, jež je nezbytná pro účast v profesionálních soutěžích.

„Mezi nejzásadnější patří nevyhovující stav jižní tribuny, absence velkoprostorové tabule, absence kamerového systému, monitoring, nedostatečná kapacita toalet, absence ošetřovny pro diváky, chybějící rozcvičovací prostory pro hráče. A v neposlední řadě absence parkovacích míst,“ vyjmenovává Louda aktuální problémy stařičkého stadionu.

Veškeré záležitosti se dají vyřešit výraznou finanční injekcí, ovšem s parkováním je bolestivý problém na celé Praze 3. Navíc v těsném sousedství žižkovského stadionu vyrůstá obří stavba.

„S parkovacími plochami měl problém už předchozí majitel klubu před zahájením aktuální sezony. Na pozemku, kde se historicky nacházel parking pro stadion, započaly bourací práce a začala se fakticky realizovat tato nešťastná stavba, která musela být povolena za zvláštních okolností. Klubu jsem již tehdy vyšel vstříc já sám a za symbolický poplatek jsem mu pronajal parkovací místa a manipulační plochy na pozemcích domu Radost pro užívání během domácích utkání,“ přibližuje Louda.

Nebýt této vstřícnosti, Viktorka by licenci od Fotbalové asociace České republiky nedostala. „Ano, bez této nájemní smlouvy by stadion nezískal licenci už pro současnou sezónu 2019/2020 a fotbal by se tak na stadionu při Seifertově ulici již nehrál,“ pokyvuje hlavou.

Fotbal je žádoucí, ale miliony nejsou

Takové vyústění událostí si samozřejmě nepřejí ani hráči, fanoušci a funkcionáři, ale ani samotná městská část Praha 3. „Viktorku vnímáme jako přirozenou součást Žižkova a naším cílem rozhodně je, aby fotbal na Žižkově zůstal,“ říká tisková mluvčí „trojky“ Michaela Luňáčková.

Řešení je očekávané - zainvestovat do stadionu peníze. Fotbalový stánek však patří městské části. „Stadion se skutečně nenachází v dobrém stavu. Faktem je, že Praha 3 na tak masivní investici do fotbalu, respektive opravy stadionu, nemá finanční prostředky,“ upozorňuje Luňáčková.

Kdo to tedy zaplatí? Pokud tipujete žižkovského nadšence Martina Loudu, tak tipujete správně.

„Majitel Viktorky poslal minulý týden v úterý ve večerních hodinách nabídku na odkup stadionu s příslibem, že do něj bude sám investovat. Tato nabídka je pro městskou část skutečně velmi nová věc. Zřídili jsme tým lidí, který zahrnuje zástupce radnice, zástupce klubu i fanoušky a chceme hledat řešení. První jednání v tomto složení proběhlo hned ve středu a opět se má setkat příští týden. Intenzivně tedy situaci řešíme, v tuto chvíli ale skutečně nelze predikovat, jak situace dopadne,“ dodává tisková mluvčí radnice.

Majitel je připraven začít okamžitě

Odkoupení stadionu Martinem Loudou se zřejmě nabízí jako jediné schůdné řešení.

„Jsou tři varianty dalších kroků. Tou první je nedělat nic. Stadion nedostane licenci a profesionální fotbal na Žižkově ze dne na den skončí. To si ale nikdo nepřipouštíme a věřím, že na tom se s městskou částí shodneme. Druhou variantou je, že vlastník stadionu, kterým je Praha 3, garantuje svazu okamžité zajištění investic a bezodkladné provedení nutných prací, které jsou odhadovány na padesát milionů korun,“ přibližuje majitel klubu dvě možnosti, které nepřicházejí v úvahu.

Na řadě tak je prodej stadionu. „Nutné investice jsem připraven realizovat prakticky okamžitě, stejně jako začít s úpravami. Této variantě musí ovšem předcházet dohoda o odprodeji stadionu. Tak obří investice nelze provádět do cizího majetku, to je každému jasné. K rukám starosty pana Ptáčka jsem již zaslal žádost o odkup a garantoval provedení všech zmíněných nutných investic a úprav. Okamžitě. A do pěti let chceme začít se stavbou nového, útulného stánku,“ hlásí Martin Louda.

A aby dokázal, že svá slova míní naprosto vážně, sám na sebe ušil bič. „Dokonce jsem souhlasil s doplněním bodu o smluvní pokutě ve výši padesát milionů, kdybych avizované investice a úpravy v termínu nestihl. A doplnili jsme i právo na náhradu škody,“ vypráví.

„Pokud jde o variantu prodeje a následných investic realizovaných mojí osobou, ta se části komise jeví jako smysluplná, další si vyžádali více podkladů a informací, ostatní váhají. Ale jak říkám, není podstatné, kdo investice provede, ale aby se k nim někdo zavázal a byly realizovány v co nejkratší době,“ upozorňuje klubový majitel.

FAČR totiž očekává předložení harmonogramu realizace úprav a plánu investic už do 30. května. „Čas běží, a to je přesně to, co mě trápí nejvíc. Někteří se totiž chovají, jako bychom ho měli dostatek. Ale opak je pravdou,“ mrzí Loudu.

Žižkov má v srdci. A ničeho nelituje

Naopak jej ale nemrzí, že se do fotbalového dobrodružství pustil. „Pořád je ve mně to nadšení a odhodlání. Myslím, že jsme i za krátkou dobu stihli lidem ukázat, že to myslíme vážně. Vysoká návštěva na úvodní zápas jara s Duklou, přes špatné počasí a televizní přenos, ukázala, že jdeme správnou cestou,“ neskrývá radost.

Do svého milovaného klubu už napumpoval spoustu peněz. A vypadá to, že další bude muset brzy přidat. Ovšem ničeho nelituje, naopak se snaží probrat Žižkov k ještě aktivnějšímu životu.

„Záchrana klubu, jeho oddlužení a zajištění chodu mě stálo už přes 55 milionů. Sousední Dům Radost, dříve Dům odborů, jehož jsem spolumajitelem, postupně proměňujeme ve velké kulturně společenské centrum Žižkova, ožívají sály, rozjelo se kino, přibývají výstavy. Na park pod Viktorkou jsme vrátili Žižkovský masopust, pro obyvatele tu brzy chystáme pravidelné Farmářské trhy. Jsem Žižkovák a chci na Žižkově zachovat i fotbal. A dát Viktorce důstojný domov,“ vzkazuje.

Času na řešení je tedy málo. Vzhledem k tomu, že městská část nemůže opravy stadionu zaplatit, nabízí se jedině kývnutí na jeho prodej. Jinak se z blýskání na lepší časy stane umíráček žižkovského fotbalu.