Jako vždy se usmívá, i když absolvuje další zimní dril na kondičním soustředění ve Špindlerově Mlýně.
A náladu mu nezkazí, ani když ho v úterý v bílé stopě „porazí“ spoluhráč František Dřížďal. Přestože v tu chvíli na běžkách stojí podruhé v životě. „Ostatní jezdí na čas, já na vzdálenost,“ culí se.
Takže vám nevadí, když vás spoluhráči předjedou?
Ne, ne, jdeme podle sporttesterů, tedy každý podle své tepové frekvence. Takže si jedu v klidu podle sebe.
Taky jezdíte, snad jako jediný v týmu, pouze klasiku, že?
To je taky pravda, že je to pomalejší. Ale já si to užiju, pěkně v přírodě. Je to náročné, ale motivující.
Občas kromě parťáků z týmu narazíte i na někoho z turistů. Jak tahle setkání vnímáte?
Občas někdo pozdraví, ale nevybavujeme se. Radši nechceme nikomu nic udělat (smích).
Vlastně přes kopec se připravuje Sparta, tedy i váš dobrý kamarád Patrik Berger. Jak by dopadl souboj v bílé stopě?
Musím mu zavolat, jestli by si troufnul. To by pro mě nedopadlo špatně (úsměv).
O dovolené jste jezdil i na sjezdovkách, že? Tahle činnost vás baví víc?
Jo, jo, i když jsem se do toho dostával tedy dost dlouho. Ale byl jsem po hodně hodně letech a musím říct, že jezdit na sjezdovkách mě vážně chytlo.
I proto jste se rozhodl pokračovat v zimních sportech i na soustředění? Vloni jste namísto běžek chodil na spinning…
Bavili jsme se o tom i s kondičním trenérem Honzou Netscherem, že bych měl zkusit i běžky. Je to na posílení celého tělo. Párkrát spadneš, ale je to ok.