Podolský areál Žlutých lázní se stal, po strahovském stadionu druhým nejvýznamnějším místem slávistického mistrovského dne. Zatímco odpoledne byl díky velkoplošné projekci zápasu s Brnem záchranou zklamaných, kteří se nedostali kvůli snížené kapacitě přímo na Stadion Evžena Rošického, večer zde probíhaly hlavní oslavy titulu. A k fanouškům se přidali i samotní hráči.

Atmosféra odpovídala počasí 

Výběr místa byl od slávistického vedení protřelý, již od rána panovaly v Praze letní teploty, a není proto divu, že první fanoušci červenobílých zamířili do areálu již v dopoledních hodinách spolu s ostatními návštěvníky. V ten moment je více než na první slávistický titul po osmi letech, mysleli na osvěžení v ledové Vltavě.

Hlavní nápor příznivců přišel až před pátou hodinou a do té doby se poklidné odpoledne změnilo v hledání nejpohodlnějších míst před plátnem a stánku s nejkratší frontou na pivo. „Samozřejmě by to bylo lepší na stadionu, ale nesehnal jsem lístky. Ne, ani jsem to nezkoušel. Je tady fajn a přijde mi v tomto počasí lepší slavit u vody," takové argumenty používala většina přítomných.

Oslava fanoušků Slavie ve Žlutých lázních. | Video: Deník

Výjimkou byly oslavy gólů

Kdo čekal, že s úvodním hvizdem propukne atmosféra skoro jako na stadionu, byl zklamán. Horké počasí udělalo své a vrcholem klubismu bylo udržet hlavu ve vzpřímené poloze směrem k obrazovce a uchovat si ve tváři napjatý výraz.

Výjimkou byly oslavy gólů, při nichž Žluté lázně propukly v mocný řev, který mělo z části na svědomí několik kachen a projíždějících vodáků. O poločase, kdy Slavia vedla 2:0 měli všichni jasno. „Jsme mistři a ve druhé půli přidáme ještě dva góly," věřil jeden z fandů, jenž by měl začít sázet. Jeho předpověď se ukázala být naprosto přesná…

Fotbalisté i fotbalistky 

Okolo osmé hodiny večer se na podolské pláži začali objevovat také diváci ze stadionu, kteří Strahov opouštěli v různě velkých skupinkách.

Do hodiny se prostory před pódiem zaplnily do posledního místa a nadšená a euforická atmosféra, podtržená vítěznými písněmi řvoucích z obřích reproduktorů, byla přesným opakem té líné z odpoledne.

Největší aplaus sklidili trenér Šilhavý a stoper Deli 

První vrchol večera přišel krátce po deváté, kdy na pódium vystoupaly fotbalistky Slavie, které si zajistily titul výhrou nad sparťankami, a dočkaly se bouřlivého uvítání. Hlavní hrdiny však přivezl otevřený autobus o půl hodiny později a oslavy mohly propuknout konečně naplno. Následující minuty se nesly ve znamení pokřiků a vítězných chorálů, každý hráč se dočkal chvíle slávy a vyvolávání svého jména.

Největší aplaus zřejmě sklidili strůjce sešívaného úspěchu trenér Jaroslav Šilhavý a stoper z Pobřeží slonoviny Simon Deli. Ten překvapil nejenom obstojnou češtinou, ale i znalostí peprných českých výrazů. Velkých ovací se ale dočkali i „přeběhlík" Josef Hušbauer, jenž svůj poslední titul slavil v dresu Sparty, a loučící se Barák a Lüftner, kteří budou v příští sezoně působit v zahraničí.

Oslavy? Nekonečné, smáli se fanoušci

Slávistický večer byl završen obrovským ohňostrojem, s úderem desáté hodiny musela být vypnuta hudba a mikrofony, oslavy fanoušků však pokračovaly vesele dál. Titul byl pro ně splnění snu, ve který už někteří ani nedoufali.

„Budou nekonečné. Slavili jsme před zápasem, během něj, slavíme teď a slavit se bude i zítra a další dny. Titul je neskutečně cenný a byly momenty, kdy už jsem v něj nevěřil," přiznal David Stránský, který červenobílé doprovází i na zahraniční výjezdy. A věrnost se vyplatila mistrovský pohár bude nejméně rok stát ve vršovické části Prahy.