„Kabina na mě spoléhá, ale bohužel jim to nevracím zpátky,“ zpytuje svědomí kanonýr bez střelného prachu.

Trenér Jarolím mluvil o tom, že si neproměňování šancí berete hodně k srdci. Remíza s Kladnem vám asi taky nepomohla?

Neznám útočníka, který by byl rád za to, že nedává góly. Jsou chvíle, kdy to prostě nejde. Jsem typ, který přemýšlí o tom proč. V takové situaci nejsem poprvé. Nezbývá mi nic jiného než pracovat a pracovat. Ale nejde tady o mě, ale o kolektiv. Znovu jsme nezvládli koncovku. Už ve čtvrtém utkání po sobě. To tady nepamatuju. Utápíme se v tom.

Vždy jste patřil k tahounům týmu. Cítíte na svou osobu kvůli špatným výsledkům i koncovce větší tlak?

Kdo jinej než já by to tady měl táhnout. Měl bych tady být ten hlavní, a to mě užírá nejvíc. Celá kabina na mě spoléhá, ale bohužel jim to nevracím zpátky. Nejhorší je, že ty góly nedává ani nikdo jinej. Nikdo se nepřidá. Tím víc to bolí.

Jaká je cesta z krize ven?

Pomohl by ušmudlaný gól, nebo třeba vítězství jedna nula. Kol je do konce ještě dost, ale takové zápasy, jako byl ten s Kladnem, bychom měli zvládat. Všichni víme, že mezi úspěchem a neúspěchem je tenký led. Otočilo se to proti nám. Stále věřím, že ten moment přijde a zlomí se to.

Ovlivní umístění Slavie na konci sezony vaše působení v klubu?

Nevím. Možná ano. Vedení by v případě, že by se tady hrálo o Ligu mistrů, třeba chtělo, abych tu zůstal.