Soupeře pro přímý souboj o Ligu mistrů se oba týmy dozvědí už v pátek 3. srpna 2007. „Hrajeme pro diváky. Kdybychom jen bránili, asi by na nás pískali,” prohlásil trenér Žiliny Pavel Vrba.1. srpna 2007se však fanoušci na jeho svěřence rozhodně zlobit nemuseli. Byť konto protivníka nezatížili ani jedním gólem.

Slavia nastoupila překvapivě bez Šmicera v základní sestavě a právě jeho zkušenost hodně chyběla. Svěřenci trenéra Karla Jarolíma nedokázali podržet míč ve středu pole, sok je přehrával, dobře kombinoval a zkoušel štěstí při dalekonosných pokusech. Tlak navíc postupně stupňoval. Už v sedmé minutě poslal svůj trestný kop jen těsně vedle Jež, po centru Brešky hlavičkoval Porázik těsně nad.

Slávisté vyslali první střelu na brankáře Kuciaka až čtyři minuty před přestávkou. Mířila však těsně vedle. I po obrátce se hrálo především podle not slovenského mistra. Jeho orchestr byl čím dál hlasitější, za Slavii kontroval jen Vlček, který ale ani jednu ze svých tří příležitostí neproměnil.

V závěrečných minutách aktivita Žiliny narůstala ďábelským tempem, hosté se jen bránili. Ubránili. Dohrávali bez vyloučeného Aračiče, fotbalisté Žiliny reklamovali ruku v pokutovém území. Nic z toho se ale do odvety nezapočítává.

Jen ten gól chyběl, ví Vlček

Žilina -Elektrizující atmosféra. Divácké představení hodné fotbalového Oskara. Emoce v hledišti, to když výtržnosti v kotli hostujících fanoušků musel řešit kordon policistů. I na hřišti, poté, co domácí tým vzýval rozhodčího, když míč nevletěl do branky, ale od slávistického beka Dřížďala putoval mimo výseč určenou pro góly.

To všechno přinesl duel mužstev z bývalého Československa. Souboj o Champions League mezi Žilinou a Slavií. „Jen škoda, že nepadl nějaký gól,“ zalitoval útočník „sešívaných“ Stanislav Vlček, který ve druhém poločase spálil tři nadějné příležitosti. „Hlavně jedna byla velká, postupoval jsem už na brankáře, ale vtom mi Pečálka sebral míč skluzem,“ popsal Vlček. Jinak ale měla blíž ke vstřelení gólu Žilina. I když se oba trenéři Pavel Vrba s Karlem Jarolímem shodli: Hrálo se vyrovnané utkání.

„Remíza neřeší nic ani pro nás, takže nemůžu říct, že bychom byli nějak nadšeni,“ dodal Vladimír Šmicer, slávistický klenot, který do utkání nečekaně zasáhl až po téměř sedmdesáti minutách hry. „Chtěl jsem týmu pomoci, něco vymyslet, ale to se, bohužel, nepovedlo,“ zalitoval po skončení duelu. Smutnit mohl ještě víc. To kdyby sudí Inqvarsson vyslyšel hlasité naléhání fotbalistů Žiliny. Po obranném zákroku Dřížďala se dožadovali pokutového kopu. Nejhlasitěji český záložník slovenského výběru Pavel Devátý. „To se zeptejte jeho, jestli byla ruka. Z mého pohledu ano, proto jsem se rozčiloval,“ láteřil Devátý. „Ale že bychom se cítili poškozeni? To zase ne,“ dodal. „Míč mi sjel po prsou a opravdu se otřel o ruku. Ale nebyl v tom žádný úmysl. Takové penalty se nepískají,“ popsal inkriminovaný moment Dříždal.

Když už přežili jeden šok, dostavil se další. Dvě minuty před koncem byl vyloučen Aračič a armáda sešívaných bojovníků zápas dohrávala v deseti. Udržela nerozhodný výsledek, přesto má v domácí odvetě co napravovat. A slávističtí fanoušci mají na co navazovat. Ti žilinští byli skvělí. „To je fakt, všechna čest,“ řekl Vlček. „Podobnou atmosféru jsem zažil jen na Bohemce,“ přidal se Dřížďal, jenž ještě loni hrál v dresu druholigové Jihlavy. (haj)